Anatomie listu
Rozdělení listů podle anatomické stavby:
- bifaciální (dorziventrální), různostranné (ploché listy s rozdílnou stavbou na svrchní a spodní straně),
- monofaciální (izolaterální), stejnostranné (ploché listy, jejichž stavba je na obou stranách stejná, např. kosatec),
- unifaciální (monolaterální), jednostranné (válcovité, rourovité, např. cibule, sítina).
Nejběžnější typ listu je list různostranný (bifaciální, dorziventrální) s rozdílně vyvinutou svrchní a spodní stranou čepele. Na povrchu listové čepele je pokožka (epidermis), která je obyčejně tvořena jednou vrstvou těsně k sobě přiléhajících buněk zpravidla bez chloroplastů. Jen zřídka je epidermis vícevrstevná, například u listu fikusu. Na povrchu svrchní pokožky je výraznější vrstva kutikuly a ve spodní pokožce jsou zase častěji průduchy (u některých bylin bývají na obou stranách listu). Z mladých pokožkových buněk se tvoří různé typy trichomů, o nichž se podrobněji pojednává v kapitole o krycích pletivech. Trichomy a papily se častěji tvoří na spodní pokožce.
Základní parenchymatické pletivo vyplňující prostor mezi oběma pokožkami a svazky cévními se označuje jako mezofyl. Ten bývá u bifaciálních listů rozlišen na palisádový parenchym (přiléhá ke svrchní pokožce) a houbový parenchym (přiléhá ke spodní pokožce). Palisádový parenchym je tvořen jednou nebo více vrstvami protáhlých buněk orientovaných úzkou stranou k horní pokožce. Nejdelší a nejužší bývají palisádové buňky nejblíže pokožce Palisádové buňky jsou bez intercelulár, obsahují velké množství chloroplastů uložených podél buněčných stěn a slouží především k fotosyntéze. Houbový parenchym je tvořen z buněk různého tvaru (oválných, laločnatých nebo hvězdicovitých) s velkými intercelulárami, které jsou propojeny s průduchovými dutinami průduchů. Buňky houbového parenchymu jsou chudší na chloroplasty než buňky palisádového parenchymu a slouží především k transpiraci. Z těchto důvodů je rub listu zpravidla světlejší než líc.
Svazky cévní, které tvoří v listech žilnatinu (nervaturu), jsou kolaterální (případně bikolaterální), většinou uzavřené. Dřevo kolaterálních svazků cévních směřuje ke svrchní pokožce a lýko k pokožce spodní. Svazky cévní se v listech rozvětvují a postupně se v anatomické stavbě zjednodušují. Kolem svazků cévních bývají parenchymatické a sklerenchymatické pochvy vyztužující čepel. V řapíku listu jsou svazky cévní vycházející ze stonku většinou uspořádány do polokruhu a jsou propojeny se svazky cévními stonku. Místo, kde se list napojuje cévními svazky na stonek, nazýváme listová stopa. Listové stopy přecházejí do stonku v nodech. O typech žilnatiny v listech bude pojednáno v kapitole věnované morfologii listu.
Listy stejnostranné (monofaciální, izolaterální) mají na rozdíl od listů různostranných obě strany čepelí shodné. Vyvinuly se buď přeložením listu podél střední žilky svrchní stranou dovnitř a následným srůstem (kosatec) nebo pootočením listu tak, že čepel je postavena hranou ke světlu a obě strany jsou stejnoměrně osvětleny (narcis). Tyto listy mají čepele souměrné podle středem proložené roviny. Také vnitřní stavba je odlišná od bifaciálního listu. Palisádový asimilační parenchym je na obou stranách listu směrem k pokožce, uprostřed listu se pak nachází houbový parenchym.
Listy oblé, válcovité, rourovité jsou souměrné podle středem proložené osy a označují se jako jednostranné (unifaciální, monolaterální). Asimilační parenchym mají po celém obvodu a svazky cévní mají stejnou polohu dřeva a lýka jako ve stonku. Příkladem může být list cibule, pažitky, některých sítin a rozchodníků.
Ke zvláštním typům listů s odlišnou anatomickou stavbou patří listy trav a jehlice. Listy trav mají čepel připojenou ke stéblu pochvou. Na rozhraní pochvy a čepele mohou být vyvinuta ouška a jazýček. Čepel listů má často pokožku s inkrustovanými stěnami buněk kyselinou křemičitou. V pokožce listů jsou v rýhách mezi žebry pruhy vakovitých buněk, tzv. ohýbací buňky, které slouží ke složení čepele v suchém ovzduší. Asimilační pletivo (chlorenchym) není rozlišeno na houbový a palisádový parenchym. Kolaterální svazky cévní mají parenchymatické a sklerenchymatické pochvy. Sklerenchymatické pruhy jsou také často v okrajích čepele, v žebrech a v kýlu. Průduchy jsou uspořádány v řadách rovnoběžných s podélnou osou listu.
Jehlice nahosemenných dřevin mají silně kutinizovanou pokožku a průduchy jsou zanořené pod povrch pokožkových buněk. Mezofyl je složen z buněk se stěnami rozčleněnými v krátké laloky s mělkými rýhami, tzv. ramenovité palisády. V mezofylu jsou rozmístěny pryskyřičné kanálky. Kolem kolaterálních svazků cévních je vyvinuto transfúzní pletivo se strukturou tracheid. Toto pletivo předává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami ze dřeva do mezofylu.
Praktická část:
Mikroskopické preparáty pro anatomickou stavbu listu byly připravovány z dostupného materiálu - listů dvouděložných a jednoděložných rostlin, jehlic nahosemenných rostlin. Ve všech případech byla pro zvýraznění struktur použita barviva. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.
Příčný řez různostranným listem fíkovníku pryžodárného příprava preparátu
