Pletiva vodivá

K transportu látek na delší vzdálenosti slouží v rostlinách dva druhy pletiv - lýko (floém) a dřevo (xylém). Tato pletiva tvoří dohromady svazky cévní, které spojují všechny části rostlinného těla. Xylémem proudí voda a anorganické látky z kořenů do stonku a listů, floémem proudí asimiláty (sacharidy vzniklé během fotosyntézy) z listů k místům spotřeby (vrcholy lodyh a kořenů) nebo ukládání (plody, semena, zásobní pletiva).

Dřevní a lýkové části svazků cévních obsahují řadu funkčních a specifických elementů:

Základními vodivými buňkami xylému jsou tracheální elementy: tracheidy (cévice) a dokonalejší tracheální články - tracheje (cévy). Oba typy dospělých tracheálních elementů jsou tvořeny prodlouženými buňkami se sekundárními buněčnými stěnami, bez protoplastů, se ztenčeninami (tečkami a dvojtečkami) ve stěnách. Tracheální články jsou spojeny a vytváří kontinuální sloupce a trubice, které slouží k vedení vody v rostlině. Tracheje vyvinuté u většiny krytosemenných rostlin mohou být dlouhé i několik metrů. Kromě cév a cévic obsahuje xylém parenchymatické buňky sloužící jako zásobárny látek. Utvářejí vertikální praménky nebo je v sekundárním xylému nalézáme ve formě horizontálních dřeňových paprsků. V xylému se utvářejí také sklerenchymatická vlákna a sklereidy. Tyto pruhy sklerenchymatických buněk se označují jako dřevní vlákna - libriform. U některých odumírá protoplast a pak mají mechanickou (zpevňovací) funkci, ale u jiných zůstává protoplast zachován a slouží k ukládání látek (plní zásobní funkci).

V lýku vodivou funkci plní sítkové buňky a dokonalejší články sítkovic (sítkovice), u nichž se ve stěnách nacházejí tzv. sítková políčka. U sítkových buněk jsou umístěna rovnoměrně (na svislých a příčných stěnách), kdežto u sítkovic se nacházejí především ve směru transportu látek na vzájemně přilehlých koncích po sobě následujících buněk a tvoří dokonalejší sítka. Dospělé buňky sítkových elementů obsahují živé protoplasty, často však bez jádra a s nejasným ohraničením mezi cytoplazmou a vakuolami. Vodivé činnosti floémových elementů napomáhají průvodní buňky nebo albuminové buňky. Mechanickou funkci v lýku vykonávají sklerenchymatická lýková vlákna (tvrdé lýko) a zásobní funkci lýkový parenchym. Zastoupení jednotlivých elementů ve vodivých pletivech závisí na druhu rostlin a jejich orgánů. Základní rozdíly mezi sekundárním dřevem a lýkem nahosemenných a dvouděložných rostlin uvádí následující tabulka.

Primární dřevo a lýko se diferencuje z primárního meristému prokambia. Nejprve se v rostoucích orgánech vyvíjí protoxylém a protofloém strukturně odlišné od později diferencovaného metaxylému a metafloému.

První diferencované cévy se označují jako primány. Tracheální elementy protoxylému jsou kruhovitě a šroubovitě ztlustlé, parenchym je hojný a dřevní vlákna protoxylému obvykle chybějí. Diferenciace metaxylému probíhá po ukončení prodlužovacího růstu. Tracheidy i tracheální články bývají šroubovitě ztlustlé, často jsou stěny síťovité a dvůrkaté. V metaxylému se již vyskytují dřevní vlákna.

V protofloému většinou chybějí průvodní buňky. Sítkovice protofloému mají jen krátkou životnost, naproti tomu elementy metafloému mají životnost delší, také jejich délka je větší. Lýková vlákna v metafloému u dvouděložných rostlin většinou scházejí (výjimkou je len, konopí, kopřiva), u jednoděložných jsou častější.

V sekundárně tloustnoucích orgánech se po vytvoření kambia odděluje sekundární dřevo a sekundární lýko (deuteroxylém a deuterofloém). Přehled vodivé soustavy rostlin uvádí následující schéma na obrázku.

Typy svazků cévních

Podle vzájemné polohy dřevní a lýkové části svazků cévních rozlišujeme několik základních typů charakteristických pro jednotlivé skupiny rostlin a jejich orgány. Schematické znázornění svazků cévních je na obrázku. Se všemi typy se seznámíme na řezech jednotlivými rostlinnými orgány.

Pro primární kořeny jsou typické radiální (paprsčité) svazky cévní. Jejich dřevní a lýkové části jsou samostatné a na obvodu centrálního válce se pravidelně střídají. Podle počtu xylémových a floémových částí se rozdělují na oligoarchní a polyarchní. Radiální oligoarchní svazky cévní mají jejich počet menší a dělíme je na monarchní, diarchní, triarchní až hexarchní. Nacházejí se v kořenech nahosemenných a dvouděložných rostlin. V kořenech jednoděložných rostlin jsou radiální polyarchní svazky cévní s vyšším počtem dřevních a lýkových částí.

Ve stoncích semenných rostlin se vyskytují kolaterální (bočné) a bikolaterální (dvojbočné) svazky cévní. Kolaterální svazky cévní mají lýko a dřevo pod sebou na jednom paprsku. Lýko je orientováno vně a pod ním dovnitř je dřevní část. Probíhá-li mezi dřevem a lýkem kambium, označují se jako otevřené (nahosemenné a dvouděložné rostliny), uzavřené kolaterální svazky cévní kambium nemají (jednoděložné rostliny). Některé čeledi rostlin (tykvovité a lilkovité) mají svazky cévní bikolaterální, kdy se ke dřevní části svazku cévního přikládá zevnitř ještě druhý úsek lýka (vnitřní lýko).

Koncentrické svazky cévní jsou nejjednodušším typem svazků cévních, jsou méně časté a rozdělují se na dřevostředné (hadrocentrické) a lýkostředné (leptocentrické). Dřevostředné svazky cévní mají uvnitř dřevo a vně souvislý pruh lýka (oddenky a listy kapradin), lýkostředné svazky cévní mají naopak uvnitř lýko a kolem souvislý pruh dřeva (oddenky jednoděložných rostlin).

Praktická část:

Mikroskopické preparáty pro pozorování vodivých pletiv jsou zahrnuty v praktické části jednotlivých kapitol organologie, kde jsou funkce stavba vodivých pletiv vysvětleny v souvislosti se stavbou jednotlivých orgánů.

Zde jsou pouze ukázky detailů jednotlivých typů cévních svazků.

Oligoarchní radiální svazky cévní v kořenech hrachu a bobu

Polyarchní radiální svazky cévní v kořenech kosatce a monstery

Koncentrický dřevostředný svazek cévní v řapíku listu kapradiny hasivky

Koncentrické lýkostředné svazky cévní v oddencích konvalinky a pýru

Kolaterální uzavřené svazky cévní ve stonku kukuřice

Kolaterální otevřené svazky cévní ve stonku podražce

Bikolaterální svazek cévní ve stonku tykve