Pletiva provětrávací
Výměnu plynů a vodní páry mezi pletivy nadzemních orgánů a vnějším prostředím zajišťují pneumatody, které patří k provětrávacím pletivům. V pokožce listů jsou to průduchy a v peridermu stonku čočinky. Pneumatody jsou spojeny s mezibuněčnými prostory mezi parenchymatickými buňkami v listech.
Průduchy (stomata) jsou tvořeny dvěma svěracími buňkami, mezi nimiž je průduchová štěrbina (skulina). Pod nimi je průduchová dutina související v listech s intercelulárami mezi buňkami houbového parenchymu. Ve stonku souvisí až s dřeňovými paprsky. Svěrací buňky mají zpravidla ledvinovitý tvar a kromě výrazné vakuoly obsahují chloroplasty.
Také sousední buňky průduchu se někdy liší od pokožkových buněk a označují se jako buňky vedlejší (pomocné). Odlišnou stavbu průduchů mají listy trav a šáchorovitých rostlin. Jejich svěrací buňky mají tvar činkovitý.
Průduchy slouží hlavně ke vstupu oxidu uhličitého při fotosyntéze a k výstupu vodní páry při transpiraci z listů. Oba tyto pochody závisejí na rozevření průduchové štěrbiny. Otevírání a zavírání štěrbiny je vyvolána osmotickými stahy svěracích buněk a je ovlivněno obsahem osmoticky aktivních látek, hladinou enzymů a s ní související kyselostí obsahu vakuol, světlem a obsahem vody v rostlině nebo příjmem některých iontů minerální výživy.
Velikost průduchů je značně variabilní a souvisí s polohou a vnějšími podmínkami. Počet průduchů bývá také různý a pohybuje se většinou mezi 100 a 300 průduchů na plochu 1 mm2.
Na listových čepelích bylin se průduchy většinou vyskytují na obou stranách - listy amfistomatické, u stromů a vlhkomilných rostlin bývají pouze na spodní straně čepelí - listy hypostomatické. U vodních rostlin s listy vzplývavými na hladině jsou průduchy pouze na svrchní straně - listy epistomatické.
Lenticely (čočinky) se na stoncích začínají vyvíjet v prvním peridermu (sekundárním krycím pletivu) pod průduchy. Na povrchu stonků vytvářejí vyvýšené kruhové, oválné nebo protáhlé plošky ohraničené peridermem. Utvářejí se také jako malé skvrnky na povrchu některých plodů, např. malvic jabloní a hrušní. Stárnutím kořenů a stonků pokračují lenticely ve vývoji v trhlinách borky v nově vytvořeném peridermu. Uvnitř lenticel jsou velké parenchymatické buňky s mezibuněčnými prostorami tzv. buňky vyplňovací, které felogen odděluje mezi korkovým pletivem. Směrem dovnitř obyčejně navazují až na dřeňové paprsky. Na zimu se lenticely zpravidla uzavírají korkovou vrstvičkou, která zjara mizí.
Praktická část:
Mikroskopické preparáty pro pozorování provětrávacích pletiv byly připravovány z dostupného materiálu - listů a stonků. V některých případech byla pro zvýraznění struktur použita barviva. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.
Průduchy na listech Rhoëo discolor příprava preparátu
