Nejčastějšími aplikačními chybami jsou:

· předávkování pesticidů

· použití nevhodných směsí více pesticidů, nebo pesticidů a hnojiva

· úlety postřikových kapiček – dochází k nim při aplikaci za větru omezit jej lze použitím twin systému pro usměrnění postřiku, ošetřením za bezvětří. Zasaženo bývá okolí pozemku, poškozeny extrémně citlivé rostliny. Dojít může i k poškození parami pesticidů. V provozu nelze tento účinek odlišit od úletů, typický je např. pro Casoron G při pozdní aplikaci ve vinicích, nebo při ošetření půdy pod okrasnými rostlinami.

· poškození rezidui pesticidů – pokud se rezidua nerozloží do výsevu plodiny. Rozklad je pomalejší při nízkém obsahu vody a organických látek v půdě, nízké teplotě a mrazu, na utužené půdě a při předávkování přípravku. Poškození je časté po jarní aplikaci herbicidů s následným suchým počasím a teplým suchým létem, kdy herbicid zůstává v povrchové vrstvě, tak např. triaziny do kukuřice mohou poškodit následující jarní pšenici. Nebezpečné je i použití přípravků na bázi fluroxypyru, ten se kumuluje v rostlinách (trávy) a s jejich částmi se dostává do kompostu a pak se rozkládá, zde je riziko poškození rostlin na pozemku po aplikaci kompostu.

7.3      NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI APLIKACI PESTICIDŮ