1    EKOLOGICKÉ NÁROKY ROSTLIN VE VZTAHU

      K ABIONÓZÁM

Rostlina může existovat a rozmnožovat se za předpokladu působení určitých podmínek od minima přes optimum k maximu, tzn. toleruje faktor prostředí v určitém rozpětí tzv. ekologické amplitudě, má ekologickou valenci.

K vyjádření ekologické valence organismů se používají předpony:

· steno (-oligo) – úzký – druhy úzce vázané na určité stanoviště. Mimo úzce vymezené podmínky nejsou schopny přežívat např. rostliny vřesovišť.

· mezo – střední – má užší vazbu na stanoviště, vyžaduje určité rozpětí ekologických faktorů.

· eury – široký – rostliny (organismy) se širokou ekologickou valencí, jsou schopny snášet široké rozmezí podmínek. Jejich výskyt je velmi častý např. smetánka lékařská.

 

Limitující faktory prostředí a produkční faktory prostředí

Faktor prostředí se může stát limitujícím, jestliže dojde k přílišnému poklesu či nárůstu jeho kvantity či intenzity. Rozhoduje o výskytu organismu na určitém stanovišti.

Při ekologickém optimu působí faktor v intenzitě optimální pro vývoj rostliny (organismu), při ekologickém pesimu působí faktor v krajních  mezích a podmínky pro existenci organismu jsou nepříznivé. Faktory prostředí mohu být limitující, tj.  rozhodují o přežití a množení populací rostlin (organismů obecně) na stanovišti. Produkční faktory ovlivňují vitalitu rostlin, jejich schopnost odolávat např. infekčnímu tlaku patogenů, schopnost poskytovat výnos určité kvantity a kvality.

V souvislosti s limitujícími faktory prostředí nelze nezmínit dva významné zákony: Zákon minima, který říká, že růst a vývoj rostlin (organismů obecně) je limitován faktorem, který je na stanovišti v minimu a zákon substituce faktorů, podle nějž do určité míry může jeden faktor nahradit druhý (př. náhrada biogenních prvků abiogenními).

 

Mák vlčí je rostlinou se širokou  ekologickou valencí

        Ekologická valence rostlin