Poškození strukturou půdy

        Strukturou půdy se rozumí uspořádání půdních částic do různě velkých agregátů. Ideální struktura je drobtovitá, kdy je zajištěn optimální pohyb vody a plynů v půdě.

        Zhutnělá půda omezuje přístup vzduchu a vody ke kořenům rostlin. Následkem utužení půdy jsou rostliny zakrnělé, vadnou a mají sníženou vitalitu. Je-li silně zhutnělá podorniční vrstva, kořeny nejsou schopny jí proniknout  a může dojít k jejich ohnutí v úhlu 90°. Výjimkou na ulehlých půdách není mrcasatost či vidlicovité větvení kořene. V případě mrcasatosti je však nutno brát v úvahu, že může být způsobena i bioticky (např. háďátky).

        Půdní škraloup je označení pro ztvrdlou povrchovou vrstvu půdy silnou 0,5-1 cm. Ta omezuje výměnu plynů, je fyzikální překážkou při vzcházení rostlin, může mít vliv na tzv. okroužkování rostlin – zúžení hypokotylu.

                 Nepříznivým důsledkem zhutnění půdy může být i omezení průsaku vody zejména po vydatnějších srážkách, což může vést k nedostatku kyslíku u kořenů rostlin.

 

Nedostatek kyslíku v půdě

Nedostatek kyslíku v půdě může úzce souviset s výše zmiňovanou strukturou půdy, utužením půdy a dále s nadbytkem vody v půdě,  kdy je ztíženo pronikání vzduchu ke kořenům rostlin. Kořeny rostlin a mikroorganismy mají velkou spotřebu kyslíku, ale ten je do půdy ze vzduchu doplňován pomalu. V půdě se nedostatek kyslíku projevuje nejčastěji při záplavách či při vzniku ledového krunýře. K tzv. udušení kořenů dochází na poli zaplaveném víc než 1 den, kořenový systém je narušen, kořeny odumírají a dochází k vadnutí. Poškození může mít dvě stadia: hypoxické, k němuž dochází při snížení hladiny kyslíku v pletivech pod optimum (např. vlhké půdy, krátkodobé záplavy). Při hypoxii dochází k produkci etylenu, který stimuluje tvorbu aerenchymu, to vede k lepšímu příjmu kyslíku a tak mírní poškození rostliny. Z toho důvodu se rostlina po odeznění příčiny často zcela zotaví a vliv na výnos může být jen minimální. Při anoxii dochází k úplnému nedostatku kyslíku (např. dlouhodobé zaplavení, uzavření v ledu), rostlina zpravidla hyne, nebo se zotavuje velmi pomalu.

Náhlé odumření rostliny je stav, ke kterému dochází při současném působení vysoké půdní vlhkosti a vzdušné vlhkosti.

Míra poškození rostlin je závislá na délce období nedostatku kyslíku pro kořeny, fenologické fázi a také na druhu rostliny.

 

Nedostatek kyslíku v půdě – foto 1

 

Oxidační poškození rostlin

Oxidační poškození způsobují tzv. volné radikály kyslíku (ROS = Reactive Oxygene Species)  a další formy aktivovaného kyslíku. Aktivované formy kyslíku vznikají působením různých faktorů, např. ozonu, intenzivního světla, herbicidů, těžkých kovů, sucha, tepla, chladu, stárnutí a patogenů.

Aktivovanými formami kyslíku jsou O₂˙^- - superoxidový aniont,  OH˙ - hydroxylový radikál, ¹O₂:  - singletový kyslík, ozon O₃, perhydroxyl O₂H˙peroxid vodíku H₂O₂. Všechny tyto formy mají silnou oxidační schopnost a mohou poškozovat rostlinné buňky. Je ale známo, že ozon má významnou roli při obranných reakcích rostlin proti patogenům.

K příznakům oxidačního stresu patří vybělení pletiv, nekrózy a vadnutí.

 

Působení zasolení půdy na zdraví rostliny

Zasolené, slané, půdy jsou fyziologicky suché v důsledku zvýšené osmotické vazby vody. Důvodem je vyšší koncentrace solí.

Projevuje se zde specifické působení iontů na cytoplazmu, dochází k dezintegraci cytoplazmatické membrány. Rostliny snižují intenzitu fotosyntézy, v důsledku toho je nižší tvorba biomasy. Na zasolených půdách jsou schopny růst halofyty preferující slané půdy, často se mezi nimi nacházejí sukulentní druhy.

Slanisko je označení pro místa se zasolenou půdou, která se tvoří za specifických půdních a klimatických podmínek.  Typická slaniska se vyskytují např. mořských pobřežích, v místech vývěrů minerálních pramenů, v aridních oblastech jsou to místa vzlínání roztoků solí na povrch.

Salinita, půdní slanost, snižuje kvalitu půdy. Zpravidla je spojována s nahromaděním Na⁺ a Cl^- v důsledku používání NaCl jako posypové soli při údržbě komunikací. Liniové zasolení je zapříčiněno právě tím.

Na rostlině se důsledky zasolení projevují redukcí dělení buněk  a jejich růstu u rostoucích pletiv,redukovaným růstem listů, čímž je omezena fotosynteticky aktivní plocha listů, odumřením pletiv listů, poškozován je i kořenový systém. Postupně dochází k oslabování rostliny, může dojít až k úhynu.

Zdrojem zasolení půd je používání posypové soli, důsledkem je kumulace

Na⁺ a Cl^- podél komunikací (postiženy bývají stromy kolem komunikací, citlivá je zejména lípa srdčitá, ale také jírovec maďal).  K zasolení půd může docházet při zavlažování, pokud je používána voda s vysokým obsahem solí a narůstá tak jejich koncentrace (citlivý na Na⁺ a Cl^- je jahodník), zasolení může být i důsledkem špatné odvodnění půdy.

                 Na zasolených půdách bývá nízký obsah K, nízký obsah Ca a P. Ca je vyplavován do spodních vrstev půdy, zvyšuje se pH.

 

 

6  POŠKOZENÍ ROSTLIN SOUVISEJÍCÍ S PŮDNÍMI                             PODMÍNKAMI

Zhutnění půdy je následkem přejíždění mechanizace

Půdní škraloup