Polutanty

Polutant je plynná, tekutá či pevná chemická látka, která má v určitých koncentracích a délce působení škodlivý vliv na živé organismy.

Polutanty lze rozdělit na:

-    primární – vypouštěné různými zdroji přímo do atmosféry,

- sekundární – vytvářejí se sekundárně v atmosféře reakcí primárních polutantů, např. vznik troposférického O3 fotochemickými reakcemi.

Polutanty mohou být antropogenního nebo přírodního původu.

 

Emise, transmise, imise

Emise (úlety) jsou znečišťující látky unikající přímo ze zdroje znečištění. Lze je dělit podle skupenství na tuhé – prach, popílek, saze, kapalné a plynné – sloučeniny S, C, oxidy dusíku, amoniak, sloučeniny Cl a F a jiné.

 

Tuhé emise jsou děleny dle velikosti částic:

-  jemné (menší než 2,5 µm), zdrojem jsou fosilní paliva, tavení a rafinace rud, spalování dřeva aj.

- hrubé (větší než 2,5 µm), zdrojem jsou cementárny, spalování uhlí, benzinu, topného oleje, zpracování půdy, stavebnictví aj.

 

Působení tuhých emisí na rostlinu

- přímé fyzikální – překrytí a ucpání průduchů, snížení fotosyntézy, dýchání a transpirace. Příznaky poškození jsou chlorózy, redukovaný růst až úhyn rostliny. Důležitá je diferenciální diagnóza, neboť podobné příznaky mohou vyvolat i další abiotičtí či biotičtí činitelé.

- přímé chemické působí po ovlhčení, kdy látky pronikají do rostliny, a zde svou toxicitou vyvolávají metabolické změny.

- působení na vlastnosti půdy, emise ovlivňují chemické složení půdy, strukturu mikroflóry, zpomalují nebo urychlují mineralizaci.

 

Plynné emise

K plynným emisím patří oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhličitý, oxid uhelnatý,
uhlovodíky, freony, ozon a další plynné látky.

Na rostlinu působí:

- přímo – pronikají do ní průduchy,

- nepřímo – pronikají do půdy, rostliny je přijímají kořeny.

Jejich škodlivost závisí na citlivosti rostlin, chemické povaze emisí, koncentraci a délce působení emisí a případně kombinaci různých emisí, která jejich účinek zpravidla zvyšuje.

 

Transmise je označení používané pro látky, které změnily v ovzduší fyzikální či chemické vlastnosti.

Imise je označení pro emise, které se dostaly již prostředí - do půdy, vody nebo rostliny. Některé látky získávají nové vlastnosti a může být zvýšena i jejich původní toxicita. Lze je rozdělit na tuhé a plynné. Tuhé imise jsou tvořeny hlavně prachem a aerosoly anorganického i organického původu. Tuhé imise pokrývají listy, snižují propustnost pro světlo, ucpávají průduchy, po ovlhčení působí agresivně. Plynné imise jsou tvořeny zejména sloučeninami síry, dusíku, halogenových prvků, oxidů uhlíku a některých dalších.

Přenos polutantů na rostliny probíhá:

- suchým usazováním – přenos polutantů na rostliny v období bez srážek,

- vlhkým usazováním – polutanty jsou obsaženy v dešťových kapkách dopadajících na povrch rostliny.

 

Vliv polutantů na rostliny

- akutní expozice – rostlina je vystavena působení vysoké koncentrace škodliviny v krátkém čase, projevuje se např. poškozením listů,

- chronická expozice představuje dlouhodobé působení relativně nízkých koncentrací škodliviny, nedochází k časnému vzniku viditelných příznaků na rostlině, ale dojde k redukci výnosu,

- přímá expozice zasahuje zpravidla nadzemní orgány,

- nepřímá expozice je označení pro působení škodliviny přes půdní prostředí.

 

Odolnost rostlin vůči emisím je druhově specifická, toho se prakticky využívá např. při revitalizaci emisemi narušených lokalit a také v místech, kde je vyšší koncentrace emisí, např. při ozeleňování městských aglomerací, průmyslových zón a jejich okolí.

Méně poškozeny bývají rostliny na úrodných půdách, což souvisí s jejich lepší kondicí oproti rostlinám na půdách neúrodných. Míra poškození rostliny závisí také na intenzitě a délce působení toxické látky.

 

 

Kapalné emise

Kapalné emise jsou tvořeny aerosoly škodlivých látek, zejména oxidů síry, oxidů dusíku a dalších anorganických nebo organických sloučenin.  Významné jsou jako faktory ovlivňující vznik kyselých dešťů. Nejčastěji se na jejich vzniku podílejí oxidy síry a oxidy dusíku,které v kontaktu s vodní parou tvoří silné kyseliny, jež pak snižují pH dešťové vody.

Kyselé deště působí na rostlinu při dopadu na nadzemní části, kdy narušují kutikulu listů a jehlic, dochází pak k pronikání jednotlivých složek kyselých dešťů do listu a chemickým reakcím způsobujícím poškození vnitřních struktur listu s následným snížením tvorby chlorofylu, což se projevuje chlorózou, hnědnutím až opadem listů. Dále dochází k  okyselování půdy, narušení její biologické aktivity a chemismu, což vede ke  zpomalování růstu kořenů, omezení příjmu živin. V krajním případě dojde k tak masivnímu poškození, že rostlina hyne.Rostlina vystavená tomuto stresu je náchylnější k napadení patogeny a škůdci.

 

Toxický déšť a sníh

Toxický déšť a sníh obsahují minerální kyseliny a jiné škodlivé látky, které v závislosti na množství a koncentraci mohou poškodit rostlinu. Příznaky poškození jsou závislé na druhu škodliviny obsaženém ve vodě či sněhu. Působení toxického sněhu je oproti dešti opožděné vzhledem k jeho výskytu mimo vegetační období.

 

Smog

Tvorba smogu souvisí s obsahem emisí v atmosféře. Rozlišují se dva typy smogu. Redukční tzv. londýnský typ, který vzniká mísením kouře s mlhou. Obsahuje obvykle vysoké množství oxidů síry. Jeho výskyt je typický spíše pro zimní období. Oxidační smog, známý též jako typ. Los Angeles nebo fotochemický smog vzniká fotochemickými reakcemi emisí z výfukových plynů automobilů. Současně dochází ke zvyšování koncentrace troposférického ozonu. Tento typ smogu má silné oxidační schopnosti a jeho výskyt je nejčastější v letním období. Rostliny jsou poškozovány podobně jako je tomu u poškození jinými silnými oxidovadly např. ozonu nebo PAN a také příznaky poškození jsou podobné.

4  POŠKOZENÍ ROSTLIN POLUTANTY V OVZDUŠÍ

Požáry chemických výroben jsou zdrojem jedovatých látek. Reakce rostlin na ně jsou různé.

(Chropyně, 2011)