Polutanty

Polutant je plynná, tekutá či pevná chemická látka, která má v určitých koncentracích a délce působení škodlivý vliv na živé organismy.

Polutanty lze rozdělit na:

-    primární – vypouštěné různými zdroji přímo do atmosféry,

- sekundární – vytvářejí se sekundárně v atmosféře reakcí primárních polutantů, např. vznik troposférického O₃ fotochemickými reakcemi.

Polutanty mohou být antropogenního nebo přírodního původu.

 

Emise, transmise, imise

Emise (úlety) jsou znečišťující látky unikající přímo ze zdroje znečištění. Lze je dělit podle skupenství na tuhé – prach, popílek, saze, kapalné a plynné – sloučeniny S, C, oxidy dusíku, amoniak, sloučeniny Cl a F a jiné.

 

Tuhé emise jsou děleny dle velikosti částic:

-  jemné (menší než 2,5 µm), zdrojem jsou fosilní paliva, tavení a rafinace rud, spalování dřeva aj.

- hrubé (větší než 2,5 µm), zdrojem jsou cementárny, spalování uhlí, benzinu, topného oleje, zpracování půdy, stavebnictví aj.

 

Působení tuhých emisí na rostlinu

- přímé fyzikální – překrytí a ucpání průduchů, snížení fotosyntézy, dýchání a transpirace. Příznaky poškození jsou chlorózy, redukovaný růst až úhyn rostliny. Důležitá je diferenciální diagnóza, neboť podobné příznaky mohou vyvolat i další abiotičtí či biotičtí činitelé.

- přímé chemické působí po ovlhčení, kdy látky pronikají do rostliny, a zde svou toxicitou vyvolávají metabolické změny.

- působení na vlastnosti půdy, emise ovlivňují chemické složení půdy, strukturu mikroflóry, zpomalují nebo urychlují mineralizaci.

 

Plynné emise

K plynným emisím patří oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhličitý, oxid uhelnatý,
uhlovodíky, freony, ozon a další plynné látky.

Na rostlinu působí:

- přímo – pronikají do ní průduchy,

- nepřímo – pronikají do půdy, rostliny je přijímají kořeny.

Jejich škodlivost závisí na citlivosti rostlin, chemické povaze emisí, koncentraci a délce působení emisí a případně kombinaci různých emisí, která jejich účinek zpravidla zvyšuje.

 

Transmise je označení používané pro látky, které změnily v ovzduší fyzikální či chemické vlastnosti.

Imise je označení pro emise, které se dostaly již prostředí - do půdy, vody nebo rostliny. Některé látky získávají nové vlastnosti a může být zvýšena i jejich původní toxicita. Lze je rozdělit na tuhé a plynné. Tuhé imise jsou tvořeny hlavně prachem a aerosoly anorganického i organického původu. Tuhé imise pokrývají listy, snižují propustnost pro světlo, ucpávají průduchy, po ovlhčení působí agresivně. Plynné imise jsou tvořeny zejména sloučeninami síry, dusíku, halogenových prvků, oxidů uhlíku a některých dalších.

Přenos polutantů na rostliny probíhá:

- suchým usazováním – přenos polutantů na rostliny v období bez srážek,

- vlhkým usazováním – polutanty jsou obsaženy v dešťových kapkách dopadajících na povrch rostliny.

 

Vliv polutantů na rostliny

- akutní expozice – rostlina je vystavena působení vysoké koncentrace škodliviny v krátkém čase, projevuje se např. poškozením listů,

- chronická expozice představuje dlouhodobé působení relativně nízkých koncentrací škodliviny, nedochází k časnému vzniku viditelných příznaků na rostlině, ale dojde k redukci výnosu,

- přímá expozice zasahuje zpravidla nadzemní orgány,

- nepřímá expozice je označení pro působení škodliviny přes půdní prostředí.

 

Odolnost rostlin vůči emisím je druhově specifická, toho se prakticky využívá např. při revitalizaci emisemi narušených lokalit a také v místech, kde je vyšší koncentrace emisí, např. při ozeleňování městských aglomerací, průmyslových zón a jejich okolí.

Méně poškozeny bývají rostliny na úrodných půdách, což souvisí s jejich lepší kondicí oproti rostlinám na půdách neúrodných. Míra poškození rostliny závisí také na intenzitě a délce působení toxické látky.

 

 

Kapalné emise

Kapalné emise jsou tvořeny aerosoly škodlivých látek, zejména oxidů síry, oxidů dusíku a dalších anorganických nebo organických sloučenin.  Významné jsou jako faktory ovlivňující vznik kyselých dešťů. Nejčastěji se na jejich vzniku podílejí oxidy síry a oxidy dusíku,které v kontaktu s vodní parou tvoří silné kyseliny, jež pak snižují pH dešťové vody.

Kyselé deště působí na rostlinu při dopadu na nadzemní části, kdy narušují kutikulu listů a jehlic, dochází pak k pronikání jednotlivých složek kyselých dešťů do listu a chemickým reakcím způsobujícím poškození vnitřních struktur listu s následným snížením tvorby chlorofylu, což se projevuje chlorózou, hnědnutím až opadem listů. Dále dochází k  okyselování půdy, narušení její biologické aktivity a chemismu, což vede ke  zpomalování růstu kořenů, omezení příjmu živin. V krajním případě dojde k tak masivnímu poškození, že rostlina hyne.Rostlina vystavená tomuto stresu je náchylnější k napadení patogeny a škůdci.

 

Toxický déšť a sníh

Toxický déšť a sníh obsahují minerální kyseliny a jiné škodlivé látky, které v závislosti na množství a koncentraci mohou poškodit rostlinu. Příznaky poškození jsou závislé na druhu škodliviny obsaženém ve vodě či sněhu. Působení toxického sněhu je oproti dešti opožděné vzhledem k jeho výskytu mimo vegetační období.

 

Smog

Tvorba smogu souvisí s obsahem emisí v atmosféře. Rozlišují se dva typy smogu. Redukční tzv. londýnský typ, který vzniká mísením kouře s mlhou. Obsahuje obvykle vysoké množství oxidů síry. Jeho výskyt je typický spíše pro zimní období. Oxidační smog, známý též jako typ. Los Angeles nebo fotochemický smog vzniká fotochemickými reakcemi emisí z výfukových plynů automobilů. Současně dochází ke zvyšování koncentrace troposférického ozonu. Tento typ smogu má silné oxidační schopnosti a jeho výskyt je nejčastější v letním období. Rostliny jsou poškozovány podobně jako je tomu u poškození jinými silnými oxidovadly např. ozonu nebo PAN a také příznaky poškození jsou podobné.

4  POŠKOZENÍ ROSTLIN POLUTANTY V OVZDUŠÍ

Požáry chemických výroben jsou zdrojem jedovatých látek. Reakce rostlin na ně jsou různé.

(Chropyně, 2011)