Půda je tvořena čtyřmi půdními složkami: (a) pevná – minerální, (b) pevná – organická hmota; (c) kapalná; (d) plynná. Každá z půdních složek (fázích) má zcela specifický význam pro produkční a mimoprodukční funkce půdy. Podrobně jsou jednotlivé složky půdy a jejich význam pro kvalitu a zdraví půd popsány ve výukové prezentaci „Mikroorganismy jako indikátory stavu půdního prostředí“. Pro hodnocení stavu půdního prostředí byl zaveden relativně nový pojem „kvalita/zdraví půdy“, z anglického „soil quality/health“ má více charakteristik a jeho zavádění reaguje na naléhavou potřebu popsat negativní změny kvality půdy, ke kterým dochází v posledních desetiletích (Záhora, 2012).
Přibližné zastoupení jednotlivých půdních složek v hmotnostních % (http://moodle.deblinsko.org/mod/page/view.php?id=230).
Alternativní znázornění zastoupení jednotlivých půdních složek (http://www.goes-r.gov/education/comet/hydro/basic/HydrologicCycle/print_version/04-surface_water.htm).
Minerální podíl půdy popisuje Šimek (2003) následovně: Většina chemických prvků se v přírodě nevyskytuje izolovaně ve formě čistých prvků, ale tvoří sloučeniny s dalšími prvky a tvoří minerály. Minerály pak utvářejí horniny. Z tisíců známých minerálů se jich však na tvorbě většina hornin účastní jen asi 30 (horninotvorné minerály). Podle vzniku se minerály dělí na primární, které krystalizovaly přímo z magmatu, a na druhotné (sekundární), které vznikly různými přeměnami z nerostů primárních. Nerosty podléhají různým dlouhodobým proměnám (chloritizace, serpentinizace aj.) a zvětrávají. Minerální podíl půd je tak směsí úlomků hornin, minerálů uvolněných z matečné horniny a minerálů vzniklých v procesech tvorby půdy.
Modelový půdní profil. Mocnost půdního profilu závisí na klimatu, času po který se vytvářel, a složení matiční horníny. Přechod z jednoho do druhého horizontu je prakticky vždy pozvolný (originál: Presse & Sievera, 1998; převzato z http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/8_kapitola.htm).
Půdy se odlišují od půdotvorného substrátu právě uhlíkem obsaženým v organických vazbách (organické hmotě) primárně vstupujících do půdy přes zelené rostliny. Každá půda je charakterizována půdotvorným faktorem mineralizace, který odpovídá roční míře destrukce půdní zásoby organické hmoty. Půdní organická hmota zaujímá přibližně 6 hmotnostních procent půdy, nejčastěji se její obsah pohybuje v rozmezí 1,5 - 3,5 %. Obsah a kvalita organických látek spolu s půdní biotou utvářejí základní půdní vlastnost – úrodnost, která je definována jako schopnost půdy poskytovat rostlině optimální podmínky pro její růst a vývoj (Kintl, 2015).
Základní rozdělení organické hmoty v půdě (hmotnostní %): pomalu rozložitelné organické látky (humus; 50 – 80 %), odumřelá organická hmota (do 10 %), organismy (do 5 %), organické látky podléhající přeměnám (humusotvorný materiál; 20 – 40 %), (http://www.ext.colostate.edu/mg/gardennotes/212.html).
Není pochyb o tom, že půdní organická hmota příznivě ovlivňuje fyzikální a chemické vlastnosti půdy. V převážné míře je podmínkou existence velmi bohaté a diversifikované půdní bioty (funkce biotopu). Stejně významná je také role půdní organické hmoty pro stabilitu výnosů pěstovaných plodin. Půdy dobře zásobené organickou hmotou mají vyšší schopnost vyrovnávat výkyvy počasí, nebo jiných biotických a abiotických faktorů (Kubát, 2008).
Funkce půdní organické hmoty (SOM): A) biologické – zdroj energie, zásobárna živin; B) fyzikální – podpora stability půdních agregátů, zadržování (retence) vody v půdě, řízení teplotního režimu půd; C) chemické – sorpce kationtů, ovlivňování půdní reakce, poutání minerálních látek (http://www.treepower.org/soils/soilorganicmatter.html).
Šimek (2003) uvádí, že půdní vzduch vyplňuje půdní póry, které nejsou zaplněny vodou. Aktuální obsah vzduchu v půdě se nazývá provzdušněnost nebo (absolutní) vzdušnost a dá se zjistit z celkové pórovitosti (která představuje celkový objem pórů v půdním tělese vyjádřený v % z celkového objemu půdy v neporušeném stavu (nebo v cm3·cm-3 či v m3·m-3) a z aktuální vlhkosti vyjádřené objemově (vzdušnost = pórovitost – vlhkost). Podobně jako celková pórovitost se vzdušnost vyjadřuje v % z celkového objemu zeminy v neporušeném stavu nebo v cm3.cm-3 či v m3.m-3. Celková pórovitost půdy může být 25 % (ulehlé horizonty minerálních půd) až 90 % (rašeliny), ale obvykle dosahuje v minerálních půdách hodnoty 40 - 60 %. Vzdušnost bývá také různá, mění se zejména se změnami obsahu vody v půdě, a též se změnami pórovitosti. Obvykle však nepřesahuje 40 % (0,4 m3·m-3).
Dostatečné provzdušnění půd je nezbytné pro růst rostlin a rozvoj půdního edafonu (http://www.agrostis.cz/nabidka/hnojiva-a-pudni-kondicionery/pudni-kondicionery/terra_control).
Znázornění kapalné a plynné složky v půdním prostředí (http://www.blogdivvy.com/growing-vegetables/what-is-soil.htm).
Podle Šimka (2003) je půdní vzduch tvořen stejnými složkami (plyny) jako vzduch atmosférický. Ve srovnání s atmosférickým vzduchem však půdní vzduch obsahuje méně kyslíku (obvykle 20 - 10 % obj., ale také jen stopy) a více oxidu uhličitého (obvykle 0,1 – 5 %, ale také přes 10 % a extrémně až 50 % obj.). Obsah argonu a ostatních inertních plynů se prakticky nemění. Obsah dusíku kolísá většinou v rozsahu několika procent jako výsledek kolísání celkového obsahu CO2 a O2 . Za anoxických podmínek s vysokou koncentrací CO2 a CH4 se může obsah N2 snížit až na 30 - 40 % obj. a ve vyšších koncentracích se mohou objevit i další plyny: H2S, N2O, C2H4, H2.
Veškerá voda nacházející se trvale nebo dočasně v půdním profilu je označovaná jako půdní voda. Půdní voda je nezbytná pro vznik půdy a existenci života v ní. Množství vody v půdě můžeme přesně vyjádřit za pomoci parametru půdní vlhkosti, který udává množství vody v půdě: (a) w – hmotnostní vlhkost, vyjadřuje poměr hmotnosti vody k hmotnosti pevné fáze půdy v (hm.) %. (b) θ - objemová vlhkost, poměr objemu vody v půdě k celkovému objemu půdy v (obj.) %. Za pomoci těchto parametrů (w a θ) pak můžeme zjistit, kolik vody se nachází v půdním profilu a zdali tato hodnota neindikuje nedostatek vody v půdě neboli sucho (Elbl, 2015).
Schématické znázornění jednotlivých půdních hydrolimitů ve vztahu k půdní vlhkosti: wet (vlhká půda); dry (suchá); saturated (nasycená); field capacity (polní vodní kapacita); typical (optimální vlhkost); wilting point (bod vadnutí); (http://www.goes-r.gov/education/comet/hydro/basic/HydrologicCycle/print_version/04-surface_water.htm).
Nedostatek vody v půdě a kolísání jejího obsahu se projevuje několika způsoby: (I) dochází ke snížení dostupnosti vláhy pro rostliny, které jsou stresovány a následně uvadají, (II) časté kolísání půdní vlhkosti a nedostatek vody v půdě negativně ovlivňuje půdní živočichy (edafon). Nejvíce pak mikroedafon – mikroorganismy a jejich aktivitu v rhizosférní půdě. Absence nebo významné snížení mikrobiální aktivity v rhizosféře může mít fatální následky pro schopnost půdy zadržovat vodu a živiny, rozkládat organickou hmotu, vytvářet prostředí pro růst rostlin nebo odolávat erozním jevům. (III) snižuje se obsah organické hmoty v půdě a půda je pak náchylná k salinizaci nebo alkalizaci, a to v závislosti na půdním druhu. Z hlediska působení sucha na půdu je užitečné připomenout rozdíl mezi půdním druhem a typem. Půdní druhy jsou určeny na základě zrnitostního složení, půdní typy jsou výsledkem půdotvorných faktorů. Jednotlivé půdní typy představují skupinu půd se stejným určitým zastoupením, mocností a umístěním půdních horizontů. Při zjišťování a hodnocení vlivu sucha na půdu a schopnosti půdy zadržovat vodu je důležitá zejména znalost půdních druhů, tedy zrnitostní složení a složení půdních agregátů (Elbl, 2015).
Formování půdy – půdotvorný proces, který má klíčový vliv na vlastnosti půdy a na jednotlivé půdní složky (http://www.blogdivvy.com/growing-vegetables/how-is-soil-formed.htm).
Využívání půdy má významný vliv na její vlastnosti a schopnost poskytovat produkční a mimoprodukční funkce (http://www.blogdivvy.com/growing-vegetables/tilling-a-garden.htm).
Dokument byl vytvořen: 29. 09. 2023 13:04:20
Zdroj: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/
