Krmivářské poradenství

3.3.6 Poporodní paréza

Porodní paréza je akutní nehorečnaté onemocnění vysokoprodukčních dojnic charakterizované hypokalcemií a ulehnutím s postupnou ztrátou citlivosti a vědomí. Vyskytuje se v den porodu nebo v průběhu prvních dvou až tří dnů po porodu u starších krav (PAVLATA a kol., 2008).

Onemocnění vzniká u krav, které jsou v období zaprahnutí překrmovány vápníkem a mají alkalogenní krmnou dávku (TICHÁČEK a kol., 2007). Na vzniku hypokalcémie se může podílet také nesprávný poměr kationtů a aniontů (DCAD) v peripertální krmné dávce (PAVLATA a kol., 2008), či porucha regulace mechanismu vápníku (BOUDA a kol., 1993).

Normální hladina vápníku v krevní plazmě dospělé krávy se pohybuje v rozmezí 2,2 - 2,5 mmol/l (9 - 10 mg/dl) s nepatrně vyšší hladinou u telat (NRC, 2001). Průměrná koncentrace vápníku v krvi prokazatelně klesá (obr. 37) v období porodu u krav na druhé a vyšší laktaci s nejnižší koncentrací 12 – 24 hodin po otelení (KIMURA a kol., 2006). Přičemž při těžké formě hypokalcémie bývají zjišťovány v krvi koncentrace Ca 0,8 - 1,4 mmol/l (PAVLATA a kol., 2008).

Obr. 37 Výrazný pokles plasmatické koncentrace vápníku po otelení u dojnic s mléčnou horečkou v porovnání s dojnicemi bez příznaků onemocnění (KIMKURA a kol., 2006)

Příčina je spojována s neschopností systému homeostáze vápníku udržet jeho koncentraci v krvi při nástupu laktace (GOFF a kol, 2002). Spolu se začínající laktací stoupá potřeba vápníku oproti době stání na sucho až 3x (na každý vyprodukovaný litr kolostra je potřeba 1,5 g vápníku). Organismus ho získává z potravy i uvolňováním z kostí a ledvin. Tyto děje jsou složitě ovlivňovány (obr. 38) hormony a vitamínem D (VLČEK, 2012). V důsledku překrmování vápníkem před porodem se snižuje činnosti příštítné žlázy (snižuje se sekrece parathormonu). S počátkem laktace dochází k přesunu velkého množství vápníku do klostra a mléka. Vápník není dostatečně rychle mobilizován ze skeletu a absorpce ze střeva je snížená (BOUDA a kol., 1993). Se vznikem hypokalcemie se narušuje poměr také s ostatními minerálními látkami, jmenovitě s hořčíkem, dochází k oběhovým poruchám a k syndromu příznaků typickému pro parézu (TICHÁČEK a kol., 2007).

Obr. 38 Homeostáza vápníku (http://veterinaryrecord.bmj.com/)

Na základě klinických příznaků můžeme mléčnou horečku rozdělit do tří stádií:

1. stádiu se objevují prvotní příznaky bez ulehnutí. Jelikož jsou příznaky slabé a přechodné, tato fáze často probíhá bez povšimnutí chovatele. Dojnice může být slabá, malátná, se svalovým třesem motá se (OETZEL, 2011). Perorální podání kalciových gelů je nejlepší metodou léčby hypokalcemických krav, které ještě stojí a krav se subklinickou hypokalcemií (NOVÁK, 2014). Dojnice vstřebávají efektivní množství vápníku do krevního řečiště během 30 minut od suplementace. Krevní hladina vápníku je v tomto případě podporována pouze 4 – 6 hodin (GOFF a HORST, 1993). Intravenózní aplikace se nedoporučuje pro ošetření krav, které ještě stojí (OETZEL, 2011). Nitrožilní podání vápníku rapidně zvyšuje jeho koncentraci v krvi k extrémně vysokým až potenciálně nebezpečným hladinám (GOFF, 1999). Extrémně vysoké hladiny vápníku mohou způsobovat srdeční potíže a snížení schopnosti dojnice mobilizovat vápník (OETZEL, 2011). U dojnice s nitrožilním podáním vápníku se často po 12 – 18 hodinách objevují hypokalcemické relapse (THILSING-HANSEN a kol., 2002).

 Ve 2. stádiu mléčné horečky dojnice ulehá (obr. 39) ve sternální poloze, hlava zpočátku natažená a opřená o zem, později stočená podél těla (při nadzvednutí se vrací do původní polohy), terminální části těla jsou na dotek chladné, zorničky roztažené (VLČEK, 2012).

Obr. 39 Druhé stádium mléčné horečky (www.uwyo.edu)

Ve 3. stádiu (obr. 40) dochází k ulehnutí dojnice na bok (natažené ochablé končetiny). Dojnice je kompletně paralyzována, tympanická, s různým stupněm poruchy vědomí přecházejícím v kóma (VLČEK, 2012; NOVÁK, 2014). Bez ošetření dojnice během několika hodin uhyne (OETZEL, 2011). Dojnice v 2. a 3. stádiu hypokalcémie je nutné ošetřit co nejdříve pomocí pomalé intravenózní aplikace 500 ml 23% roztoku glukonátu vápenatého. Podání vyšší dávky vápníku nepřináší lepší terapeutický efekt (DOZE a kol., 2008). Léčba by měla být zahájena co nejdříve. Delší ležení dojnice na tvrdém podkladu vede k muskuloskeletárnímu poškození či k poranění při pokusech postavit se. Péče o ulehlou dojnici (měkké ležení, převracení z jedné strany na druhou, vyvěšování dojnice) je stejně důležitá jako včasné medikamentózní ošetření. Podcení-li se tento fakt, stane se, že ulehlá dojnice má po ošetření hladinu Ca, P, Mg ve fyziologickém rozmezí (zkontrolováno vyšetřením krve), a přesto není schopna se postavit v důsledku poškození svalstva, popřípadě kostí (NOVÁK, 2014). K omezení rizika recidivy (obr. 41) podáváme dojnicím, které příznivě reagují na intravenózní léčbu, perorální doplněk vápníku. První aplikaci provádíme v době, kdy dojnice nabyla vědomí a je schopna polykat, druhou přibližně po 12 hodinách (THILSING-HANSEN a kol., 2002). Nejlepší schopnost podporovat hladinu vápníku v krvi má chlorid vápenatý (ve formě gelu). Vápník z tohoto zdroje má vysokou biologickou využitelnost a schopnost vyvolat kyselou odezvu v organizmu dojnice, čímž způsobuje větší mobilizaci vlastních rezerv dojnice (GOFF a HORST, 1993). Okyselení organizmu dojnice stimuluje regulační mechanismy vápníku (zvyšuje syntézu aktivní formy vitamínu D v ledvinách a vylučování parathormonu příštítnými tělísky). Vitamín D zvyšuje resorpci Ca ze střeva, snižuje jeho vylučování ledvinami. Parathormon redukuje ztráty vápníku močí, stimuluje vyplavování Ca z kostí do krve a zvyšuje syntézu 1,25-dihydroxycholekalciferoru, což zlepšuje aktivní střevní transport Ca (NRC, 2001). Další sloučeniny vápníku vyžadují k zajištění účinku vyšší dávku (např. propionát vápenatý) nebo nefungují vůbec, např. uhličitan vápenatý (NOVÁK, 2014).

Obr. 40 Třetí stádium mléčné horečky (http://www.youtube.com/watch?v=F85cuRuQjLE)


Obr. 41 Vliv intravenózní aplikace vápníku na jeho hladinu v krvi dojnic (GOFF, 1999)

Vedle tohoto typického klinického průběhu hypokalcémie se však v chovech mléčného skotu často setkáváme se subklinickou hypokalcémií (TICHÁČEK a kol., 2007), která může být definována jako nízká koncentrace vápníku v krvi (pod 2 mmol/l) s absencí klinických příznaků hypokalcemie (OETZEL, 2004). U dojnic postižených subklinickou hypokalcémií můžeme zjišťovat sníženou kontraktilitu svalů, snížený příjem krmiva, sníženou motilitu gastrointestinálního traktu, sníženou užitkovost (GOFF, 2008), narušení funkce genitálního aparátu (zadržení lůžka, endometritidy, metritidy, zpomalení involuce dělohy, výhřez pochvy a dělohy), zvýšený výskyt mastitid v důsledku narušení funkce strukového svěrače apod. (TICHÁČEK a kol., 2007).

Nejlepší cestou prevence porodní parézy a subklinické hypokalcemie je správný management krmení dojnic před porodem (NOVÁK, 2014). Jelikož je 10 dní před porodem potřeba vápníku až 3x nižší než v poporodním období, lze regulační mechanismy vyburcovat krmnou dávkou s nedostatekem vápníku (40 - 80 g/ks/den). Když pak po porodu podáme krmnou dávku s dostatečným množstvím vápníku, je organizmus nastaven na jeho zvýšené vstřebávání ze střeva (VLČEK, 2012). Dojnice v době stání na sucho musí být dostatečně zásobeny všemi minerálními látkami (především Ca, P, Mg), v období  deseti dní před porodem se pak množství vápníku snižuje a poměr mezi Ca:P se přibližuje 1,2. Pokud nelze tohoto zúžení poměru dosáhnout, je možné využít aniontové soli, které navodí stav mírné metabolické acidózy, a tím se zvýší mobilizace vápníku. Dávku aniontových solí je nutno upřesnit na základě měření pH moči, které by mělo klesnout pod 7 (TICHÁČEK a kol., 2007). Preventivně působí podávání vitamínu D3 týden před očekávaným porodem - podpoří vápníkový metabolismus (VLČEK, 2012). Také hořčík hraje důležitou roli v udržování homeostázy vápníku kolem otelení (DeGARIS a LEAN, 2008). Zvýšení hladiny hořčíku v dietě významně redukuje pravděpodobnost výskytu mléčné horečky. Dle LEAN a kol. (2006) se Mg podílí na homeostáze Ca skrze uvolnění parathyroidního hormonu a syntézu aktivní formy vitamínu D (1,25-dihydroxycholecalciferol). Všechny předchozí kroky je třeba podpořit podáváním pohotových zdrojů vápníku ihned po porodu. Obzvláště výhodné je dojnici podat poporodní nápoj o objemu alespoň 20 l s obsahem dalších účinných látek, který slouží navíc k prevenci ketóz a dislokací slezu. Krávy na vyšších laktacích, a obzvláště ty, které trpěly hypokalcemií minulou laktaci, je dobré podpořit perorálním podáním bolusů, které obsahují kromě pohotového také dlouhodobě působící zdroj vápníku (VLČEK, 2012). Prevencí mléčné horečky se rovněž můžeme vyhnout zadržení placenty po porodu a přesunu slezu, které jsou ovlivněny nedostatečnou elasticitou svalstva, způsobenou mimo jiné nedostatkem vápenatých iontů. Krávy s nízkým obsahem vápníku v krvi se rovněž vyznačují zhoršeným příjmem krmiva po i před porodem a náchylností k metritidám (DREVJANY a kol., 2004).

Z výsledků průzkumu, do kterého bylo zařazeno 31 velkých farem ve státě New York a který se zabýval vzájemnou závislostí poporodních poruch, přinesl tento závěr - u dojnic, které trpěly mléčnou horečkou se 23,4x více vyskytovala ketóza, 7,2x více těžkých porodů (distocia), které vyžadovaly zákrok veterináře, 4x více z nich zadrželo lůžko a 5,4x více trpělo klinickou formou mastitidy (DREVJANY a kol., 2004).

Dokument byl vytvořen: 20. 09. 2020 15:46:51
Zdroj: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/