TŘÍDA: CHLOROPHYCEAE - zelenivky

Zelenivky jsou řasy s jednobuněčnou (monadoidní, kokální, cenoblastickou) a mnohobuněčnou (vláknitou, heterotrichální) stélkou. Žijí jednotlivě, v koloniích nebo v cenobiích. Kolonií rozumíme soubor buněk nebo vláken několika generací, udržovaných pohromadě slizem nebo zbytky mateřských buněčných stěn. Cenobia představují zvláštní typ kolonie, která má určité znaky mnohobuněčné stélky. Počet buněk odpovídá mocnině 2ⁿ, všechny buňky patří k jedné generaci. Buňky jsou různým způsobem spojeny a pravidelně uspořádány. V cenobiu se projevují počátky specializace buněk a integrační tendence. Při rozmnožování vznikají dceřiná cenobia. Setkáváme se s nimi u řádu Chlorellales a Protosiphonales. Vegetativní buňky zelenivek jsou jednojaderné, u řádu Protosiphonales mnohojaderné.

Volně žijící bičíkovci, zoospory a gamety jsou nahé. Buněčná stěna kokálních a vláknitých řas je pevná, polysacharidová, často vícevrstevná. U některých druhů řádu Chlorellales obsahuje povrchová vrstva stěny rezistentní polyméry, zejména sporopolenin. V buňkách bývá zpravidla jediný chloroplast, často s pyrenoidem.

Pohlavní proces je izogamický, anizogamický nebo, zejména u řádu Oedogoniales, oogamický. Životní cyklus je haploidní, jedinou diploidní buňkou je zygota (zygospora).

Zástupci třídy Chlorophyceae žijí převážně ve sladkých vodách. Geologické stáří třídy je značné. Z fosilních dokladů usuzujeme, že vláknité Paleooedogonium rostlo asi před 350 milióny let. V sedimentech se dobře zachovávají řasy, v jejichž buněčné stěně je sporopolenin. Patří mezi ně druhy Pediastrum a Scenedesmus s odhadovaným stářím 100 miliónů let.

Systém třídy Chlorophyceae:

1. Řád: Dunaliellales - bezblanní bičíkovci

ROD Dunaliela

Druhy rodu Dunaliella mají nahé buňky se dvěma bičíky. Dělí se podélně v pohyblivém stavu. V nepříznivých podmínkách tvoří akinety. D. salina obývá hypersalinní jezera v pouštních oblastech. Vyvolává zprvu zelené, později .červené vegetační zbarvení vody. Jiný druh, D. acidophila žije v extrémně kyselých vodách ve vulkanických oblastech. Je adaptován na prostředí s pH 1-2,5.

Foto zástupci: Dunaliela sp.

2. Řád: Gloeodendrales (Tetrasporales) - jednobuněčné řasy s kapsální stélkou

3. Řád: Chlorellales (Chlorococcales) - jednobuněčné a cenobiální řasy s kokální stélkou

Rod Chlorella

Patří sem malé, kulovité nebo široce elipsoidní řasy nepatrných rozměrů (kolem 5 µm), obvykle s miskovitým chromatoforem. Zástupci rodu se rozmnožují autospórami, které se vytvářejí uvnitř mateřské buňky obvykle po 4-8 a uvolňují se protržením blány mateřské buňky.

Několik druhů rodu Chlorella je všeobecně rozšířeno ve vodách, ve vlhku a v půdě. Žijí i v tělech různých živočichů jako tzv. zoochlorelly a v lišejnících jako tzv. gonidie. Zoochlorely byly nalezeny v plasmě nezmara Chlorohydra viridissima, v těle ploštěnek a nálevníků, s nimiž žijí v symbióze. Chlorely se dají snadno pěstovat v kulturách, v nichž se rychle množí a syntetizují organickou hmotu (glycidy a lipidy) intenzivněji než vyšší rostliny. Vylučují též některé bakteriostatické látky (chlorelin) a množí se tak rychle, že se pěstují v poloprovozech i provozech ve velkém k získání bílkovin pro krmiva domácích zvířat a pro farmaceutický a potravinářský průmysl.

Velmi často je nacházíme v planktonu stojatých i tekoucích vod; pro své nepatrné rozměry a roztroušený výskyt bývají však ve většině případů přehlíženy a objeví se až při pokusné resp. determinační kultivaci vzorků.

Foto zástupci: Chlorela sp1, Chlorela sp2, Chlorela sp3, Chlorela sp4.

ROD Oocystis

Druh O. lacustris je rovněž běžný v rybnících. Kolonie obsahují čtyři až osm oválných buněk s miskovitým chloroplastem.

Foto zástupci: Oocystis lacustris, Oocystis marsonii.

ROD Dictyosphaerium

V rybničním planktonu žije D. ehrenbergianum. Oválné buňky nasedají ve čtveřicích na křižmostojné slizové zbytky mateřských buněčných stěn. Celá kolonie je obklopena slizem.

Foto zástupci: Dictyosphaerium sp1, Dictyosphaerium sp2, Dictyosphaerium tetrachotomum1, Dictyosphaerium tetrachotomum2.

ROD Eremosphaera

Patří k největším kokálním řasám. Buňky druhu E. viridis dosahují průměru 0,2 mm. Četné chloroplasty sídlí v tenké plazmatické vrstvě pod buněčnou stěnou a v provazcích vedoucích k plazmatickému vaku s jádrem. Prostor mezi provazci vyplňuje vakuola. Buněčná stěna je vícevrstevná, s rovnoběžnými svazky celulózních mikrofibril.

Foto zástupci: Eremosphaera sp.

ROD Kirchneriella

Druh Kirchneriella obesa se vyznačuje obloukovitě prohnutými buňkami, které žijí ve společném slizu. Najdeme je v rybničním planktonu.

Foto zástupci: Kirchneriella obesa.

ROD Tetraedron

Buněčné stěny rodu Tetraëdron mají výraznou submikroskopickou strukturu, kterou pokrývá vnější sporopoleninová vrstva. Mezi běžné planktonní druhy patří T. caudatum a T. minimum.

Foto zástupci: Tetraedron incus, Tetraedron quadratum, Tetraedron regulare, Tetraedron triangulare, Tetraedron sp1, Tetraedron sp2.

ROD Crucigenia

Rod Crucigenia tvoří charakteristická cenobia s křížovým uspořádáním buněk. C. fenestrata žije v planktonu rybníků a tůní.

Foto zástupci: Crucigenia tetrapedia, Crucigenia sp.

ROD Ankistrodesmus

Planktonní druh A. falcatus má dlouze vřetenovité a mírně prohnuté buňky, spojené ve svazčitých koloniích, obklopených slizem. Povrch buněčné stěny pokrývá sporopoleninová vrstva.

Foto zástupci: Ankistrodesmus densus, Ankistrodesmus falcatus1, Ankistrodesmus falcatus2.

ROD Scenedesmus

Vytváří čtyřbuněčná, vyjímečně osmibuněčná cenobia, v nichž jsou buňky uspořádány lineárně v jedné řadě a srůstají svými bočními stěnami. Při dělení buněk nedochází k tvorbě zoospór, nýbrž v mateřské buňce vznikají 4 dceřinné buňky (nepohyblivé), umístěné paralelně vedle sebe, ve tvaru mateřské kolonie (autospóry).

U S.quadricauda mají okrajové buňky vytvořeny po dvojici dlouhých, obvykle lehce prohnutých ostnů, umístěných po jednom na obou koncích okrajových buněk. Chromatofor je nástěnný, s jedním pyrenoidem. Tvar cenobií všech druhů rodu Scenedesmus je značně proměnlivý, takže známe celou řadu variet a forem, utvořených při jednotlivých druzích. Rozměry cenobií u S.q. jsou 18-28 x 7-15 µm.

Ve fytoplanktonu stojatých vod tvoří zástupci r. Scenedesmus a vůbec všech chlorokokálních řas velmi důležitou komponentu a jsou zvláště vhodní jako potrava zooplanktonu, zejména filtrujících perlooček. S jejich silným rozvojem v rybníce se setkáváme zvláště po vápnění nebo hnojení dusíkatými hnojivy. V roční periodicitě fytoplanktonu nastupují obvykle v silnější míře po období rozvoje rozsivek (koncem června a začátkem července) a často vyvolají vegetační zbarvení vody.

Foto zástupci: Scenedesmus acuminatus1, Scenedesmus acuminatus2, Scenedesmus quadricauda, Scenedesmus sp1, Scenedesmus sp2, Scenedesmus sp3, Scenedesmus sp4, Scenedesmus sp5.

ROD Coelastrum

Rod má kulovitá, dutá cenobia. Buněčná stěna obsahuje sporopoleninovou vrstvu a má žebrovitou strukturu. Vyskytuje se v rybničním planktonu.

Foto zástupci: Coelastrum sp1, Coelastrum sp2, Coelastrum sp3.

4. Řád: Protosiphonales -jednobuněčné a cenobiální řasy s cenoblastickou (mnohojadernou) stélkou

ROD Pediastrum

Planktonní řasa P. duplex má kolonie vytvářeny 8-16-32 buňkami, uspořádanými v jedné rovině a na určitých místech spolu srostlými. Při plošném pohledu má kolonie tvar okrouhlého terčíku, na okrajích vykrajovaného a uvnitř několikrát proděravělého. Buňky v celém terčíku jsou totiž na jedné straně hluboce vykrojené, při čemž výkroje periferních buněk jsou větší a směřují ven. Průměr kolonie se pohybuje kolem 50-100 µm.

Rozmnožování se uskutečňuje tak, že v každé buňce vznikne určitý počet zoospór (8-16-32), které však nevyrejdí ven, ale ještě uvnitř mateřské buněč. blány odhodí bičíky a seskupí se v miniaturní kolonii, která je co do tvaru velmi podobná kolonii mateřské. Po prasknutí mateřské buněč. blány se kolonie uvolňují a žijí dále samostatně. Takovou kolonii, která má určité pravidelné uspořádání buněk a u níž k tomuto uspořádání dojde ještě uvnitř mateřské buněč. blány, označujeme jako cenobium.

Druhy rodu Pedistrum jsou velmi častými obyvateli planktonu mezotrofních až eutrofních vod a vyskytují se hlavně v létě ve vodách stojatých. Terčovitý tvar cenobia a nadto často i vytváření okrajových výběžků a štětin zpomaluje klesání organismu a umožňuje tak jeho delší setrvání v planktonu.

Foto zástupci: Pediastrum biradiatum, Pediastrum boryanum1, Pediastrum boryanum2, Pediastrum boryanum3, Pediastrum boryanum4, Pediastrum duplex1, Pediastrum duplex2, Pediastrum duplex3, Pediastrum duplex4, Pediastrum duplex5, Pediastrum simplex1, Pediastrum simplex2, Pediastrum tetras.

ROD Hydrodictyon

Rod vytváří síť, která může zcela zaplnit menší eutrofní tůně. Buňky až 1 cm dlouhé jsou spojeny v šestiboká oka, srůstají v plochou nebo válcovitou síť značných rozměrů. Způsobuje problémy v rybničním hospodářství, hlavně v plůdkových rybnících.

Foto zástupci: Hydrodictyon sp1, Hydrodictyon sp2, Hydrodictyon sp3, Hydrodictyon reticulatum, Hydrodictyon zoospory.

5. Řád: Microsporales -nepravá, nevětvená vlákna s dvoudílnou buněčnou stěnou

ROD Microspora

Rod tvoří jednoduchá nepravá vlákna. Připomíná stavbou vlákna různobrvou řasu Tribonema. Obě řasy se dají rozlišit reakcí na škrob, která se provádí jodovými činidly.

Foto zástupci: Microspora amonea.

6. Řád: Oedogoniales - nepravá vlákna, buněčná stěna ze dvou různě dlouhých dílů; oogamie a stefanokontní zoospory

Rod Oedogonium

Rod Oedogonium stojí stranou od ostatních vláknitých zelených řas. Jeho charakteristickým znakem je zvláštní způsob dělení buněk, zanechávající po sobě stopu na rozdělené buňce v podobě tzv. čepičky (čapky).

Vlákna O. jsou jednoduchá a vždy jednořadá. Buňky mají nástěnný chromatofor rozdělen v síťovitě spojované pruhy, rovnoběžné s podélnou osou vlákna. Jsou v něm uloženy četné pyrenoidy, zatímco buněčné jádro je vždy jen jedno.

Vlákna O. přisedají na nějaký substrát a jeví zřetelnou polaritu. Nepohlavně se rod rozmnožuje zoospórami, které mají subapikální věnec brv a vznikají po jedné v každé buňce.

Pohlavní rozmnožování je typická oogamie. Ve vláknu se některé buňky přemění v eliptičná až kulovitá oogonia, nesoucí zpravidla kulovitou oosféru. Zatímco buňky přeměněné v oogonia jsou nápadně větší než normální vegetativní buňky vlákna a vznikají zpravidla jednotlivě, nikoli ve skupinách těsně u sebe, jsou buňky, v nichž se vytvářejí spermatozoidy, nápadné svými malými rozměry a vznikají obvykle v sérii několika buněk za sebou ve vláknu. Vedle jednodomých druhů, u nichž samčí a samičí orgány vznikají na jednom vláknu, známe i druhy dvoudomé, jejichž vlákna jsou jednopohlavní.

Zástupci rodu Oedogonium rostou v tůních, rybnících nebo při pobřeží větších nádrží, vždy submersně. Vlákna se v mládí přidržují substrátu zvláštní rizoidální buňkou, později se utrhávají a vzplývají ve vodě. Při břehu rybníků se někdy rozmnoží tak, že vytvoří velké chomáče vzplývající při hladině a dosahující rozměrů několika desítek cm. Pro rybniční hospodářství nejsou vítané. Rostou též v tekoucích vodách.

Foto zástupci: Oedogonium sp1, Oedogonium sp2, Oedogonium sp3, Oedogonium sp4, Oedogonium sp5, Oedogonium sp6, Oedogonium sp7, Oedogonium sp8, Oedogonium sp9.

ROD Bulbochaete

Rod roste epifyticky na vodních rostlinách. Jeho vlákna jsou větvená, každá boční větévka vyrůstá z cibulovitě ztlustlé bazální buňky a končí dlouhým chlupem.

Foto zástupci: Bulbochaete sp1, Bulbochaete sp2, Bulbochaete sp3, Bulbochaete sp4.

7. Řád: Chaetophorales -řasy s heterotrichální stélkou

Rod Stigeoclonium

Tvoří proti předchozímu druhu vlákna větvená. Buňky hlavních a postranních větví se navzájem liší velikostí a často i tvarem. Též bazální buňky hlavní větve mají jiný tvar a velikost. Odlišné jsou i jednotlivé buňky téže větve, neboť se zpravidla ke konci větve zužují a protahují mnohdy až ve velmi dlouhý, vlasovitý výběžek, jenž je hyalinní, bez asimilačních pigmentů.

Vlákna vyrůstají vždy z bazálního terče, tvořeného bokem srostlými buňkami. U některých druhů je tento terč vyvinut silněji než samostatná vlákna. Rozmnožování se uskutečňuje zoospórami nebo isogametami.

Tvoří až několik desítek centimetrů dlouhé chomáčky, splývajících nejčastěji v tekoucích vodách, při čemž ekologická amplituda druhů bývá obvykle velmi široká. Se zástupci rodu se setkáváme od oligosaprobity až po alfamezosaprobitu.

Foto zástupci: Stigeoclonium sp1, Stigeoclonium sp2, Stigeoclonium sp3, Stigeoclonium sp4, Stigeoclonium sp5, Stigeoclonium sp6.

Rod Draparnaldia

Rod má stélku rozlišenou v hlavní osní vlákno a krátká, bohatě větvená boční vlákna. Celá rostlina je uložena v řídkém slizu. D. glomerata roste v mělkých tůňkách a kalužích s čistou vodou.

Foto zástupci: Draparnaldia glomerata, Draparnaldia sp1, Draparnaldia sp2, Draparnaldia sp3.

Rod Chaetophora

Vytváří 0,5-2 cm veliké kolonie, v jejichž pevném slizu jsou uložena rozvětvená vlákna. V tůních jsou běžné druhy Ch. pisiformis s kulovitými koloniemi a Ch. incrassata s vidličnatě rozvětvenými koloniemi připomínajícími drobné parůžky. Oba druhy rostou na ponořených rostlinách.

Foto zástupci: Chaetophora sp1, Chaetophora sp2.

Foto zástupci další druhy:

Ankyra sp.

Botryococcus braunii, Botryococcus sp1, Botryococcus sp2, Botryococcus sp3, Botryococcus sp4, Botryococcus sp5.

Crucigeniella sp1, Crucigeniella sp2, Crucigeniella sp3.

Dimorphococcus sp1, Dimorphococcus sp2.

Geminella sp.

Hofmania lauterbornii

Micractinium sp.

Planktosphaeria sp.

Sphaerocystis sp.

Tetrastrum sp.