Jedovatí hadi.
Jedový aparát se nezávisle na sobě vyvinul u 3 čeledí:
- užovkovitých,
- korálovcovitých,
- zmijovitých.
Leioheterodon m. madagascariensis patří mezi jedovaté madagaskarské užovky. Živí se rozličnou potravou od žab, přes ptáky a jejich vejce, až po malé savce (velikosti menší krysy). Jsou považováni i za významné predátory chameleonů. V teráriu si rychle zvyká nejdříve na čerstvě zabité myši, později sama loví živé.
Jed.
Je výměškem původně slinných žláz. U slabě jedovatých je jeho hlavní úloha stále ještě podpora trávení. U pokročilejších a jedovatějších hadů má za úkol co nejrychleji usmrtit kořist. Je to složitá směs nejrůznějších
toxinů, která je specifická pro každý druh. Obět poškozuje několika způsoby najednou:
- neurotoxiny,
- antikoagulanty,
- koagulanty.
Zmije obecná (Vipera berus) - Ráčkova dolina 5.5.2001. Toxiny zmijí patří mezi ty, které převážně napadají krev. Zmije obecná patří mezi naše chráněné druhy - nespadá do skupiny zájmových zvířat.
Jed do těla kořisti hadi vpravují uštknutím. Po uštknutí někteří drží kořist dokud neuhyne, jiní ji okamžitě pustí a pokud uteče, sledují její pachovou stopu, dokud neuhyne. Dravci kteří loví hady se snaží volit techniku, aby se vyhnuli uštknutí. Uštknutí je však doprovázeno tak rychlým pohybem, že je okem sotva patrný. Lov jedovatých hadů je proto vždy nebezpečný a proto si jejich lovci vytváří protilátky.