I laboratorní hlodavce je možno zajišťovat vlastním chovem.
Leguáni jsou pouze býložravci, většina varanů a chameleónů jsou masožravci. Ropušnící žerou pouze mravence, kteří jsou nezbytnou součástí jejich potravy. Zvláštní potravou některých gekonů a ještěrek je květní pyl a nektar. V dané souvislosti nejde o základní, ale příležitostnou potravu.
Živočišná potrava
Obecně hmyzožravé druhy konzumují v přírodě nesmírně široké spektrum hmyzu. V chovech se toto spektrum zpravidla velice zužuje. Ke krmení se požívají ty druhy, které lze snadno chovat a hromadně rozmnožovat. V tomto směru se nejsnadněji chovají druhy náležící ke skladištním škůdcům z řádů brouků, nejčastěji se jedná o čeleď potemníkovití (Tenebrionidae). Nejznámější je potemník moučný, jehož larvy se označují jako moučný červ.
Agama vousatá (Pogona vitticeps).
Její potravu tvoří asi ze 70 % hmyz. Dospělí jedinci žerou i holá mláďata myší a potkanů a doplňkově přijímají i rostlinnou potravu (listy a květy pampelišek, čínské zelí, hlávkový salát).
Dále se ke krmení využívá motýlů, rovnokřídlých a švábů, okrajově příslušníků řádu strašilek a nymf pakobylek. Cvrčci jsou méně oblíbení. Ke krmení je možno použít i volně nalovený hmyz.