Základ hodnocení druhů podle krmné hodnoty (Kh) vytvořil Klapp et al. (1953). Novější úpravou je hodnocení kvality travních porostů (Grassland quality) podle Nováka (2004). jednotlivé druhy v tavních porostech mají svoji krmnou hodnotu odvozenou na základě obsahu živin, stravitelnosti, chutnosti a produkce. Krmná hodnota (Kh) se pohybuje od 8 (plnohodnotné druhy) až do -4 (silně jedovaté druhy).
| Krmná hodnota (Kh) | Rostlinný druh | |
| 7 - 8 | vysoce hodnotný až plnohodnotný | |
| 6 - 7 | hodnotný až vysoce hodnotný | |
| 4 - 6 | méně hodnotný až hodnotný | |
| 2 - 4 | velmi málo hodnotný až méně hodnotný | |
| 1 - 2 | bezcenný až velmi málo hodnotný | |
| 0 - 1 | škodlivý až bezcenný | |
| 0 - -1 | slabě jedovatý až škodlivý | |
| -1 - -3 | silně jedovatý až slabě jedovatý | |
| -3 - -4 | silně jedovatý |
Na základě krmné hodnoty (Kh) jednotlivých druhů je možné vypočítat kvalitu travního porostu (EGQ) podle vzorce:
EGQ=∑(D.Kh)/8
kde EGQ je kvalita travního porostu, D dominance druhu v % a Kh krmná hodnota.
| EGQ | Travní porost | |
| 90 - 100 | vysoce hodnotný až plnohodnotný | |
| 70 - 90 | hodnotný až vysoce hodnotný | |
| 50 - 70 | méně hodnotný až hodnotný | |
| 25 - 50 | velmi málo hodnotný až méně hodnotný | |
| 15 - 25 | bezcenný až velmi málo hodnotný | |
| 0 - 15 | škodlivý až bezcenný | |
| < 0 | jedovatý |
Pro charakteristiku vlhkostních a výživných poměrů stanoviště je používána Ellenbergova metoda (Ellenberg, 1974). Základem této metody jsou indikační hodnoty lučních rostlin vzhledem k různým faktorům, přičemž se vychází z procentuálního zastoupení všech rostlin vyskytujících se na analyzované ploše. Indikační hodnoty rostlin jsou dány čísly, která vyjadřují jejich ekologické chování ve společenstvu (Rychnovská et al., 1987). Tato čísla označujeme jako čísla vody a čísla dusíku.
| Ekologické nároky lučních rostlin na vodu podle Ellenberga (Rychnovská et al., 1987) | ||
| Číslo vody (H) | Charakteristika | |
| 1 | Ukazatele vyprahlých stanovišť; druhy omezené na suché půdy, bývají také na půdách často vysýchavých | |
| 2 | Přechod mezi H1 a H3 | |
| 3 | Ukazatele sucha; nasuchých půdách hojněji než na půdách čerstvě vlhkýh, chybějí na vlhkých půdách | |
| 4 | Přechod mezi H3 a H5 | |
| 5 | Ukazatele čerstvě vlhkých stanovišť; výskyt zejména na středně vlhkých půdách; na mokrých a častěji vysýchavých půdách chybějí | |
| 6 | Přechod mezi H5 a H7 | |
| 7 | Ukazatele vlhkých stanovišť; dobře provlhčené, ale nikoliv vlhké půdy | |
| 8 | Přechod mezi H7 a H9 | |
| 9 | Ukazatele mokra; často přemokřené a málo provzdušněné půdy | |
| 10 | odní nebo pobřežní rostliny schopné snášet dlouhodobý pokles hladiny | |
| 11 | Vodní rostliny kořenící pod vodou a vyčnívající nad její povrch nebo vzplývající | |
| 12 | Vodní rostliny stále nebo skoro stále pod vodou | |
| Ekologické nároky lučních rostlin na živiny podle Ellenberga | ||
| Číslo dusíku (N) | Charakteristika | |
| 1 | Ukazatele stanovišť s nízkou zásobou přijatelných živin | |
| 2 | Ukazatele stanovišť s malou zásobou přijatelných živin | |
| 3 | Ukazatele stanovišť se střední zásobou přijatelných živin | |
| 4 | Ukazatele stanovišť s optimální zásobou přijatelných živin | |
| 5 | Ukazatele stanovišť s vysokou zásobou živin až nadbytkem živin | |
Na základě čísla vody (H) a dominance druhu v porostu v % (D) je možné vypočítat střední číslo vody podle vzorce:
Střední číslo vody = ∑(D.H)/∑D
| Vyhodnocení středního čísla vody | ||||||
| Střední číslo vody | Charakter stanoviště | Typ porostu | Možnosti využití | |||
| 1 - 2,5 | xerofytní | stepní porosty, bylinné porosty výsušných stanovišť | příliš suché i pro ornou půdu | |||
| 2,5 - 4 | mezoxerofytní | porosty úzkolistých kostřav, suché ovsíkové louky | vláhové poměry odpovídají orné půdě | |||
| 4 - 5,6 | mezofytní | kulturní pastviny typu jílku vytrvalého, lipnice luční, jetele plazivého, louky typu kostřavy luční, srhy laločnaté | při dostatku dešťových srážek možnost intenzivního využívání travních porostů | |||
| 5,6 - 7,5 | mezohygrofytní | vlhké louky psárkového typu | velmi výnosné louky, pro pastviny málo únosný povrch | |||
| 7,5 - 10 | hygrofytní | trvale zamokžené ostřicové porosty, bezkolencové porosty | pro zemědělské využívání nevhodné | |||
Na základě čísla dusíku (N) a dominance druhu v porostu v % (D) je možné vypočítat střední číslo dusíku podle vzorce:
Střední číslo dusíku = ∑(D.N)/∑D
| Vyhodnocení středního čísla dusíku | ||||||
| Střední číslo dusíku | Charakter stanoviště | Typ porostu | ||||
| 1 - 2 | oligotrofní | absolutní nedostatek N | porosty smilky tuhé, porosty nenáročných bylin | |||
| 2 - 3,5 | mezooligotrofní | málo zásobené N | květnaté louky | |||
| 3,5 - 4,5 | mezotrofní až mezoeutrofní | dobře zásobené N | intenzivně využívané louky a pastviny s převahou kulturních druhů trav | |||
| 4,5 - 5 | eutrofní | s nadbytkem N | ruderální společenstva | |||
| Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil Datum poslení aktualizace stránky: 09. 01. 2010 |
Následující |