Úvod
Pěstební plochy
Jeteloviny
Trávy
Semenářské porosty trav a jetelovin
Jetelotravní směsi
Jednoleté pícniny
Význam travních porostů
Pratotechnika
Pastva
Konzervace objemných krmiv
Jadrná krmiva
Krmné doplňky
Krmivářský průmysl
Živiny
Krmení skotu
Krmení prasat

 
        © 2011
Pastevni_systemy 9 Pastva

9.1 Pastevní systémy

9.2.1 Oplůtková pastva

Tato forma organizace pastvy vyžaduje asi 6 až 10 oplůtků. Pokud je to možné, jsou blízko u sebe, aby byly krátké naháněcí cesty a menší potřeba času pro přehánění stáda. Pro krávu s teletem je potřeba asi 0,3 ha souvislé pastevní plochy. Doba spásání oplůtku je od 4 do 6 dnů (BAUER et al., 1997). Optimální výška pastevního porostu je při tomto systému 15 cm. Porost vyšší než 20 cm má tendenci metat. Hustota porostu je při oplůtkové pastvě 5 000 až 15 000 odnoží na 1 m2. V době intenzivního růstu pastevního porostu v květnu a červnu mají být získány přibližně dvě třetiny potřebného zimního krmení. Z druhého a třetího nárůstu má být získána zbývající třetí třetina potřebného krmení pro zimní období. V pozdním létě a na podzim se celá plocha využívá pro pastvu. Celkově se počítá s 4 až maximálně 5 pastevními cykly (nárůsty) za rok. Pro hnojení se využívají zejména statková hnojiva. Průmyslová hnojiva se doporučuje nasazovat pouze při naléhavé potřebě (suché období nebo jiné extremní půdní či klimatické poměry). Ošetřením oplůtků po skončení pastvy je možné docílit zvýšení výnosů v následujícím pastvením období. Manipulace se stádem a rozdělování pastvy na oplůtky zvyšuje potřebu pracovního času a také nároky na materiál. Z tohoto pohledu je oplůtkový systém časově a materiálově náročnější než honová pastva.

   Oplůtková pastva je intenzivnější způsob využívání pastevních porostů, optimální výška porostu 15 cm

9.2.2 Honová pastva

Honová pastva je kombinací pastvy oplůtkové a volné. Pastevní plocha je rozdělena na 2 až 3 oplůtky (hony). V závislosti na intenzitě růstu travního porostu je možné počátkem vegetačního období získat dostatek konzervované píce pro zimní období. Zároveň je po celé pastevní období pro zvířata k dispozici nejenom obrůstající mladá tráva, ale také porost ve starší vývojové fázi. Kravám bez tržní produkce mléka a telatům to umožňuje vyrovnané, přežvýkavcům odpovídající a potřebu pokrývající zásobení živinami po celé pastvení období (BAUER et al., 1997). Případné vysoké zatížení ve spojení s hnojením statkovými hnojivy, nebo doplněním dusíku prostřednictvím průmyslových hnojiv, může negativně ovlivnit botanické složení travního porostu. Vzhledem k tomu je dobré každé 2 až 3 roky provádět analýzu obsahu živin v půdě a na základě jejich výsledků upravit plány hnojení.

   Honová pastva je extenzivnější způsob pastvy, porost je rozdělen na 2 - 3 oplůtky

9.2.3 Volná pastva

Zvířata mají pastvení plochu k dispozici po celé vegetační období a nejsou tudíž přeháněna z pastviny na pastvinu. Prostřednictvím vysokého pastevního tlaku je vegetace vystavena enormnímu zatížení (BAUER et al., 1997). Zvířata mají možnost neomezené selektivity. Spásají oblíbené druhy a tím ponechávají plevelné a méně hodnotné rostliny. Porost prakticky nemá období klidu a tak nemůže nahromadit potřebné množství rezervních látek (HOLÚBEK et al., 2007). Botanické složení travního porostu je možné pozitivně ovlivnit sníženým zatížením (BAUER et al., 1997). Volná pastva patří k extenzivním způsobům chovu. Na porosty nejsou aplikována průmyslová hnojiva a omezeny jsou mechanické zásahy. Jakmile musíme vkládat do organizace pastvy výrazné investice, přestává být pastva vyloženě extenzivní. Vyloženě extenzivní volná pastva bývá zpravidla provozována na prériích Severní Ameriky nebo na pampách Jižní Ameriky (RAIS, 1995). Aby byl tento systém pro chov krav bez tržní produkce mléka ve střední Evropě rentabilní a aby jejich potřeba živin mohla být pokryta z pastvy, musí být během vegetace pastvina přihnojena dusíkem (BAUER et al., 1997). Ten se projevuje sice pozitivním působením na růst a tím na vysoký výnos pastviny, ale škodí druhové diverzitě. Díky tomuto umělému zvyšování užitkovosti se redukuje původní druhová diverzita na úroveň 40 % (BAUER et al., 1997). Nehnojené pastviny vykazují po několika letech spásání známky nedostatku minerálů. Zvířatům je třeba poskytovat lyzy s hořčíkem a také lyzy pro doplnění sodíku (POZDÍŠEK a BJELKA, 2002).

   Při volné pastvě mají zvířata k dispozici celou pastevní plochu

9.2.4 Systém „Vollweide“

Pastvina je zatěžována po celou pastevní sezónu, ale zvířata mají k dispozici pouze tolik pastvy, kolik jsou schopny za den přijmout. Jinými slovy, denně musí dorůst tolik píce, kolik krávy přijímají (STEINWIDDER, 2005). Výška pastevního porostu je na jaře udržována na úrovni 6 - 7 cm a v létě 7 - 8 cm. Výšku porostu je možné regulovat změnou zatížení, případně posečením nespasených míst na výšku 10 cm (topen). Posečená hmota zůstává na ploše jako zdroj živin. Posečení nespasených míst je třeba provést včas, aby se zabránilo metání trav a podpořil se vegetativní růst (odnožování). V době intenzivního růstu travního porostu na jaře se část píce využívá ke konzervaci. Při systému "Vollweide" se kvalita píce pohybuje v průběhu celého vegetačního období na vysoké úrovni. V průměru porost obsahuje 6,8 MJ.kg-1 sušiny NEL a 221 g.kg-1 sušiny NL (THOMET et al., 2004). Neustálým přepásáním se vytvoří hustý travní drn s krátkými odnožemi trav. Hustota odnoží dosahuje 20 000 – 30 000 na 1 m2 (HOLÚBEK et al., 2007). Přisévat je možné jílek vytrvalý nebo lipnici luční. Možné je dodatkové hnojení statkovými hnojivy (STEINWIDDER, 2005). Uvedený systém je možné úspěšně aplikovat také při pastvě dojnic.

   Při systému "Vollweide" je porost udržovaný při výšce 6 - 8 cm


Předchozí Autor Jiří Skládanka, Petr Doležal, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky:  11. 01. 2012
Následující