Úvod
Pěstební plochy
Jeteloviny
Základní druhy jetelovin
Barevné jeteloviny
Trávy
Semenářské porosty trav a jetelovin
Jetelotravní směsi
Jednoleté pícniny
Význam travních porostů
Pratotechnika
Pastva
Konzervace objemných krmiv
Jadrná krmiva
Krmné doplňky
Krmivářský průmysl
Živiny
Krmení skotu
Krmení prasat

 
        © 2011
jeteloviny_druhy_barevne 2 Jeteloviny

2.4 Barevné jeteloviny

2.4.1 Jetel zvrhlý (Trifolium hybridum L.)

Snáší drsné klimatické podmínky. Vlhčí a na živiny chudší půdy. Snaší vysokou hladinu podzemní vody. Jetel zvrhlý je jarního charakteru, má pomalejší vývoj a vývin. Jedná se o zimovzdornou jetelovinu, vytrvalost v travních porostech je 3 – 6 let. Na vlhčích stanovištích nahrazuje jetel luční. Může se uplatnit v porostech s lučně–pastevním využíváním. Pěstován je také v jetelotravních směskách na orné půdě. Výsevek 10- 12 kg.ha-1. Vzhledem k pomalému stárnutí je možné sklízet až do období plného květu. Nutriční hodnota je srovnatelná s jetelem lučním. Nevýhodou je částečně nahořklá chuť čerstvé píce. Využíván v lidovém lékařství při žaludečních a střevních obtížích a při zápalech dýchacích cest.

   Porost jetele zvrhlého    List jetele zvrhlého

2.4.2 Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.)

Roste od nížin až do subalpínského pásma. Nenáročný na půdní a klimatické podmínky. Daří se mu na kamenitých půdách, suchovzdorný. Kořeny štírovníku růžkatého sahají do hloubky více jak 1 m. Nevyhovují mu zaplavovaná stanoviště. Limitujícím faktorem je dostatek světla, vysoké požadavky na světlo. Vytrvalost je všeobecně vyšší než u ostatních rostlin z čeledi vikvovitých (6 - 12 let). Patří mezi výběžkaté jeteloviny. Využíván do směsí pro trvalé travní porosty. Daří se mu na loukách (rozšíření limitováno dostatkem světla), pastvinách, v trávnících i na okrajích cest. Štírovník růžkatý má ve srovnání s jetelem lučním o 50 % nižší výnosy, ale je bohatší na dusíkaté látky, cukry a minerální látky. Obsahuje fenolové látky. Nižší nebezpečí tympanie u zvířat.

   Štírovník růžkatý v travním porostu    Květ štírovníku růžkatého

2.4.3 Vičenec ligrus (Onobrychis viciaefolia Scop.)

Vičenec ligrus má silně vyvinutý kůlový kořen. Patří k hluboce kořenícím jetelovinám. Rostlina jihovýchodní Evropy. Uplatňuje se na chudších, štěrkovitějších půdách, které jsou bohaté na vápník. Má značné požadavky na teplo a světlo. Může se vyskytovat na slabě nebo středně úrodných loukách, na okrajích cest a na svazích. Pěstován v jetelotravních společenstvech na orné půdě. Směsky s kostřavou luční, ovsíkem vyvýšeným, srhou laločnatou. V monokultuře nahrazuje vojtěšku setou na štěrkovitých a mělčích půdách s dostatkem vápníku. Výsevek nevyluštěného osiva 150 – 180 kg.ha-1, hloubka setí 20 – 30 mm. V lučních porostech podporuje jeho výskyt opožděná první seč. Při časté frekvenci sečí z porostu ustupuje. Nesnáší pastvu. Po první seči špatně obrůstá.

   Porost vičence    List vičence

2.4.4 Úročník lékařský (Anthylis vulneraria L.)

Daří se mu na chudých půdách. Velmi dobře snáší drsné klimatické podmínky. Nevyhovují mu půdy těžké a málo provzdušněné. Vytrvalá jetelovina, ozimého charakteru. Využíván do směsí pro trvalé travní porosty, květnaté louky. Roste na náspech, svazích, využíván při rekultivacích.

   Lichozpeřené listy úročníku lékařského    Květenství úročníku lékařského


Předchozí Autor Jiří Skládanka, Petr Doležal, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky:  11. 01. 2012
Následující