Úvod
Pěstební plochy
Jeteloviny
Základní druhy jetelovin
Barevné jeteloviny
Trávy
Semenářské porosty trav a jetelovin
Jetelotravní směsi
Jednoleté pícniny
Význam travních porostů
Pratotechnika
Pastva
Konzervace objemných krmiv
Jadrná krmiva
Krmné doplňky
Krmivářský průmysl
Živiny
Krmení skotu
Krmení prasat

 
        © 2011
jeteloviny 2 Jeteloviny

2 Jeteloviny

2.1 Význam jetelovin

Jeteloviny jsou významným zdrojem kvalitní píce. Produkce sušiny může dosáhnout 8 - 12 t.ha-1. Píce je bohatá na dusíkaté látky a vitamíny. Díky vícesečnosti mohou zajistit krmení po celé vegetační období. Důležitý je také mimoprodukční význam jetelovin. Díky smybióze s hlízkovými bakteriemi jsou schopné poutat 150 - 300 kg.ha-1 N, v trvalých travních porostech to představuje na 1 % jetelovin v porostu 3 kg.ha-1 N. Mohutný a hluboce sahající kořenový systém má meliorační funkci. Kořeny mohou vynášet živiny ze spodních vrstev do orniční vrstvy. Suchá kořenová hmota představuje 4 - 12 t.ha-1 sušiny. Častá frekvance sečení a vysoká pokryvnost listoví (LAI) má odplevelovací účinek. Přispívají k vytváření drobtovité struktury půdy.

2.2 Biologická charakteristika jetelovin

Kůlový kořen je rozvětven v orniční i podorniční vrstvě. Mezi hluboce kořenící jeteloviny patří vojtěška setá nebo vičenec ligrus (kořenový systém zasahuje do hloubky více jak 2 m), středně hluboce kořenící jeteloviny reprezentuje jetel luční (kořenový systém je v hloubce do 2 m) a mělce kořenící jeteloviny jetel plazivý (kořenový systém je v hloubce do 0,2 m). Velmi významná je symbióza s bakteriemi, které vyvolávají na kořenech tvorbu hlízek (hlízkové bakterie). Jedná se zejména o bakterie rodu Rhizobium. Bakterie jsou běžnou součástí mikrobiálního života v půdě,ale bez rostlin nefixují vzdušný dusík. V symbióze s jetelovinami poutají vzdušný dusík a jeho přebytek poskytují rostlinám. Jeteloviny tak nejsou závislé na hnojení dusíkem. Naopak aplikace dusíkatých hnojiv vede k jejich ústupu z porostu. Jeteloviny jsou obecně náročné na dostatek světla, konkurence vysokých druhů trav vede proto k jejich oslabení. Listy jetelovin jsou trojčetné (jetel luční, jetel plazivý, komonice bílá, vojtěška setá), ale bývají i pětičetné (štírovník růžkatý) nebo lichozpeřené (čičorka pestrá, vičenec ligrus). Hmotnostní podíl listů je rozhodující pro kvalitu píce. Lodyhy jsou vzpřímené (vojtěška setá, jetel luční), poléhavé (jetel plazivý), duté (štírovník bažinný) nebo vyplněné dření (štírovník růžkatý). Jeteloviny mají zančnou kompenzační schopnost. Jestliže klesá počet rostlin na ploše, tak se zvyšuje podíl lodhy na rostlině. Pokles počtu rostlin se tak neodrazí na poklesu výnosů. Květ jetelovin tvoří člunek, pavéza a křídla. Jeteloviny jsou hmyzosnubné. Květy josu uspořádány do květenství, kterými jsou hrozen (vojtěška setá), hlávka (jetel luční, jetel plazivý) nebo okolík (štírovník růžkatý).

Centrem tvorby nových lodyh je kořenový krček, který se nachází mezi kořenem a bazální nadzemní částí. Podle stavby kořenového krčku je možné jeteloviny rozdělit na trsnaté a výběžkaté. Trsnaté jeteloviny mají vzpřímené až polovzpřímené lodyhy, jedná se o jeteloviny sečného charakteru (vojtěška setá, jetel luční, vičenec ligrus). Výběžkaté jeteloviny mají polovzpřímené lodyhy, poléhavé lodyhy nebo krátké boční výběžky, jedná se o jeteloviny pastevního charakteru (jetel plazivý, štírovník růžkatý, čičorka pestrá).



Předchozí Autor Jiří Skládanka, Petr Doležal, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky:  09. 01. 2012
Následující