Úvod
Pěstební plochy
Jeteloviny
Trávy
Semenářské porosty trav a jetelovin
Jetelotravní směsi
Jednoleté pícniny
Význam travních porostů
Pratotechnika
Pastva
Konzervace objemných krmiv
Kukuřičná siláž
Siláže ze zavadlé píce
Jadrná krmiva
Krmné doplňky
Krmivářský průmysl
Živiny
Krmení skotu
Krmení prasat

 
        © 2011
senaz 10 Konzervace obejmných krmiv

10.2 Siláže ze zavadlé píce

10.2.1 Charakteristika siláží ze zavadlé píce (senáží)

10.2.2 Faktory ovlivňující kvalitu siláží ze zavadlé píce

Termín sklizně

Travní a jetelotravní porosty, případně monokultury jetelovin musí být sklizeny v optimálním vegetačním stadiu s přihlédnutím k rychlosti lignifikace pletiv. Pozdní termín sklizně vede vždy k poklesu stravitelnosti organické hmoty a vlákniny a k celkovému nárůstu vlákniny v píci. V souvislosti s těmito změnami dochází ke snížení koncentrace energie. V konečné důsledku je obtížnější dusání, následně riziko chybného kvašení a ve finále omezení příjmu zvířaty. Pozdní sklizní dochází k celkové ztrátě stravitelnosti až o 30 % a nelze ji žádným opravným opatřením korigovat. U kvalitních siláží by neměl obsah vlákniny přesáhnout hodnotu 24 % v sušině, což předpokládá sklízet krmné plodiny v optimální vegetační fázi.Z tohoto pohledu něly být trávy sklízeny na počátku metání (popř. před metáním – srha, kostřava), bojínek luční ve fázi zduření pochvy až do plného metání, vojtěška na počátku butonizace (tvorba květních poupat) a jetel na počátku květu (1/3–1/4 květů). Nevhodným termínem sklizně trav je sečení až ve stadiu kvetení, kdy obsah vlákniny převyšuje hodnotu 25–30 %. Mladší porosty mají také vyšší obsahy živin včetně proteinů a sacharidů. Starší silážované porosty, bohatší na vlákninu, nemívají tak bouřlivou fermentaci, ale obtížněji se dusají a v důsledku většího podílu reziduálního vzduchu v silážované biomase hrozí i riziko výskytu skladištních plísní a tvorby mykotoxinů.

Technologický postup sklizně

Při výrobě travních, jetelotravních nebo jetelových siláží se vždy doporučuje krátkodobé zavadání (24–36 hodin) v závislosti na počasí a celkovém výnosu pícnin, připadně pořadí seče. Efektivním zavadáním se současně řeší i nedostatek sacharidů v sušině pícnin, tedy se současně zlepšuje i vlastní silážovatelnost. Trávy se silážují obecně pro nižší obsah NL snadněji než jeteloviny, které mají více pufrujících látek (NL, popelovin, Ca, K). Kontaminace pícnin zeminou, s výskytem plísní nebo fyziologicky odumřelých části rostlin, vždy vede ke zhoršení kvality fermentace. Z tohoto důvodu by se dostatečnou výškou strniště a sklizní za odpovídajících povětrnostních podmínek mělo zabránit kontaminaci píce zeminou. Pro homogennost pícní hmoty (podíl stonků a listů, ale i zrovnoměrnění zavadnutí) je nutné volit vhodné mačkače, ale také způsob pokosu a obracení řádků. Při dlouhodobém zavadání dochází k výrazným změnám nejen v obsahu živin (ztráty respirační, rozklad bílkovin a cukrů), denní zvýšení obsahu vlákniny až o 0,5 %, ale i ve složení epifytní mikroflóry.

Faktor sušiny

Obsah sušiny je jeden z nejdůležitějších technologických faktorů, kterým lze výrazně ovlivnit nejen vlastní průběh fermentačního procesu, ale i výslednou kvalitu siláží. U víceletých pícnin je nezbytné rychlé zavadání na optimální obsah sušiny. Pícniny s nízkým obsahem sušiny jsou zpravidla velmi těžce až obtížně silážovatelné. Průběh fermentace bývá zpravidla velmi bouřlivý a siláže se vyznačují vysokou koncentrací kvasných kyselin, včetně kyseliny máselné, vysokou kyselostí, velkými ztrátami sušiny, energie a živin v důsledku odtoku silážních šťáv. Zkrmování takovýchto hluboce prokvašených siláží je u skotu příčinou acidóz bachorového obsahu, poklesu užitkovosti, sníženého příjmu a využití živin nebo omezení vstřebávání Ca. Naproti tomu nejsou u nás ani výjimkou také siláže, které mají extremní obsah sušiny (vyšší než 50–60 %). Takovéto „senáže“ jsou nejen velmi nestabilní, mají vysokou hodnotu pH, zahřívají se, zpravidla mají nízkou koncentraci kyseliny mléčné a snadno plesniví, protože stupeň udusání bývá velmi nízký. Obsah sušiny je v takových případech přeschnutí často alternativně upravován přídavkem fyziologického roztoku, nebo vodného roztoku melasy, syrovátky, a nebo okyselené vody (5–10 l organických kyselin na 10 hl vody). Za normálních povětrnostních podmínek se doporučuje upravit obsah sušiny u vojtěšky na 35 - 45 %, u jetelovin na 30 - 45 % a u trav na 28 - 35 %. S rostoucím obsahem sušiny musí být současně zkracována délka řezanky.

Faktor délky řezanky

Krátká řezanka je nezbytná zejména pro snazší udusání hmoty, rychlejší vytvoření anaerobního prostředí a tím i zlepšení fermentačního procesu. Délka řezanky musí být v souladu s obsahem sušiny silážované hmoty a použitou technologií sklizně. Optimální délka řezanky pícnin z pohledu následného příjmu zvířaty je asi 35 mm. Při silážování pícnin vegetačně starších s vysokým obsahem vlákniny a sušiny je nezbytná kratší délka řezanky (20–25 mm), má-li být kvasný proces úspěšný. Při klasickém silážování píce s obsahem sušiny do 25 % je zpravidla požadavek na prodloužení délky řezanky v rozmezí 50–60 mm a současně snížení intenzity dusání. Při silážování jednotlivých pícnin se doporučují zpravidla následující hodnoty délky řezanky. Víceleté pícniny při sušině do 30 % by měly mít délku řezanky 30–40 mm; při sušině do 35 % 20–30 mm a při sušině nad 35–45 % pak 10–20 mm.

Požadavky na dusání

Často diskutovanou otázkou je samotná volba vhodného dusacího mechanismu, jeho hmotnost a konstrukce pneumatik. Velmi důležitá je také samotná doba dusání v přepočtu na 1 tunu (3–6 minut). Doba dusání pod 2 minuty je zpravidla vždy nedostatečná, vede ke zvýšení poréznosti siláže (obsahu zbytkového vzduchu), zahřívání a plesnivění. Proto technologie silážování do PE vaků, zejména u vojtěšky, kdy lisovaná hmota je ve vaku neprodyšně uzavřena zpravidla již do 6 hodin, dává lepší záruky na výslednou kvalitu siláží než při silážování ve žlabu za delší dobu než 3 dny. Píce v silážních žlabech by měla být rovnoměrně rozvrstvena a hned důkladně dusána již od prvních vrstev, protože dusání až několika vrstev nad sebou je nedostatečné. Při použití lehčích dusacích zařízení je nutné zvýšit počet nutných přejezdů. Z technologického pohledu se doporučuje minimálně 5 přejezdů těžkým dusacím strojem. Důležitou skutečností je nejen doba dusání, ale také hmotnost a síla (7–10 kN/m2 plochy), resp. zatížení nápravy (nad 2,5 t).

Zakrytí siláží

Důkladným dusáním se umožní současně nejen vytěsnění vzduchu, ale také uvolnění rostlinných enzymů, a tím zahájení kvasných procesů. Na dusání musí navazovat rychlé a dokonalé zakrytí, neboť fermentační proces je proces anaerobní, který probíhá za nepřístupu vzduchu. Toto opatření je technologicky jedním z nejdůležitějších, neboť se musí zamezit růstu a množení aerobní mikroflóry (kvasinek a plísní). Vzduch do siláže nepatří a je nezbytné vzduch co nejdříve ze sila vytlačit a vlastní siláž před průnikem vzduchu chránit pravidelnou kontrolou neporušenosti vaků, obalovaných balíků a celistvosti fólie žlabů. Na důkladné vypuzení vzduchu dusáním musí v technologickém postupu navazovat pečlivé zakrytí žlabu pro vzduch neprostupnou fólií. V dnešní době je doporučován systém zakrytí pomocí dvou fólií, první smršťovací (mikrotenové folie), která snadno, vlivem elektrostatických sil přilne k povrchu udusané hmoty a následně je překryta silnější dvouvrstevnou fólií (0,2 mm silnou), popř. je dále zatížena panely, nebo pneumatikami, nebo pytli se štěrkem.

Aerobní stabilita

Aerobní nestabilita siláže je provázená mikrobiálním zahříváním, nárůstem nežádoucí mikroflóry, zvýšenou ztrátou sušiny a produkcí oxidu uhličitého. Aerobní stability je dosaženo rychlým okyselením siláží, resp. rychlým snížením pH. Z tohoto důvodu se používají různé konzervační přípravky. Nežádoucí je také druhotná fermentace po odkrytí silážních žlabů, protože vede nejen k degradaci živin, ale je příčinou silného zahřívání a jeho následkem i zhoršení hygienické jakosti siláží. V epifytní mikroflóře je výrazně zastoupena populace kvasinek, které jsou původci zahřívání silážované hmoty a destabilizace již hotové siláže. Je nutné počítat s tím, že při zvýšení teploty siláže nad 25° se úměrně sníží příjem sušiny siláže v důsledku výrazného zhoršení chutnosti. Zvýšenou činností nežádoucí mikroflóry v průběhu stabilizační fáze a ke konci skladování může docházet také k zvýšení koncentrace oxidu uhličitého. K hlavním příčinám zahřívání siláží a snížení aerobní stability patří vysoký obsah sušiny silážované píce, čímž dochází k obtížnému dusání, příliš dlouhá řezanka, pomalé plnění silážního žlabu, přerušení silážování, pozdní zakrytí silážního prostoru, neošetření silážované hmoty vhodným silážním aditivem, neuspokojivý průběh fermentace (redukce kvašení) s nízkou koncentrací kvasných kyselin a vysokou hodnotou pH. Nejčastější příčinou zahřívání a následného kažení siláží zejména v teplejším ročním období, jsou malá množství denně odebíraných krmiv a také nesprávný způsob odběru. Aby se zabránilo znehodnocení siláží je třeba dbát na to, aby horní plocha žlabu byla důkladně zakryta a zatížena. Při používání technologie PE vaků dbát, aby prostor okolo vaku byl vždy přístupný a odebraná stěna byla nejen kompaktní, ale vždy opětovně zakryta fólií a tím omezena možnost infiltrace vzduchu. Siláž znehodnocená následným mikrobiálním záhřevem a masivním výskytem kvasinek a zejména plísní, by neměla být v žádném případě krmena zvířatům, zejména rizikovým skupinám (březí a vysokoužitkové dojnice, telata, mladé kategorie skotu). Mikrobiálně znehodnocenou siláž nelze s naprostou jistotou dekontaminovat. Při zamíchání kontaminovaných krmiv, tedy i siláží do směsných krmných dávek (TMR), je nezbytné uvažovat i o aplikaci vhodných a účinných vyvazovačů (adsorbentů) mykotoxinů. Technologické preventivní opatření je ekonomicky levnější, než následná likvidace znehodnoceného krmiva.



Předchozí Autor Jiří Skládanka, Petr Doležal, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky:  11. 01. 2012
Následující