| význam zeleného hnojení | způsoby pěstování zeleného hnojení | 

     Zeleným hnojením rozumíme zaorávání zelených rostlin, které byly na daném pozemku k tomuto účelu vypěstovány s cílem obohatit půdu o organickou hmotu a živiny.

     Zelené hnojení patří k nejefektivnějším způsobům náhrady organických látek do půdy. Přesto jeho význam v podmínkách, kde jsou používány vyšší dávky minerálních hnojiv a při vyšším zastoupení obilovin v osevním postupu, není úplně doceněn a není mu věnována taková pozornost, jakou si zasluhuje. Mělo by se využívat všude tam, kde to podmínky dovolují.

Význam zeleného hnojení:

• je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit nejméně z 50 % chlévský hnůj nebo dodat do půdy snadno rozložitelnou organickou hmotu

• zlepšuje podmínky pro využití živin minerálních hnojiv

• při užší specializaci rostlinné výroby, zejména při zvýšeném pěstování obilovin, odstraňuje částečně potíže vyplývající z nesprávného střídání plodin

• má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půd, na biologickou činnost a jiné vlastnosti (omezuje se neproduktivní výpar, je narušována přirozená ulehlost)

• rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemísťují živiny ze spodních vrstev do ornice (remobilizace živin)

• při použití motýlokvětých rostlin je půda obohacována o dusík (50 – 150 kg.ha^-1)

• umožňuje lepší rozklad a vyžití slámy při jejím zaorávání

• chrání půdu před větrnou a vodní erozí – hlavně na otevřených rovinách (větrná), na svazích (vodní)

• omezuje rozmnožování a růst plevelů – hlavně strniskové plodiny, dále v zaplevelených sadech hustý výsev na zelené hnojení potlačuje růst plevelů zastíněním.

Přísun organických látek, dusíku a popelovin zeleným hnojením (LOŽEK a kol., 2000)

nahoru  

 Způsoby pěstování zeleného hnojení

1. Jako hlavní plodina – tento způsob se požívá se výjimečných případech, protože v roce hnojení dochází ke ztrátě výnosu. Jeho využití připadá v úvahu při rekultivaci devastovaných půd, při odvodňování pozemků, na místech příliš vzdálených od středisek živočišné výroby nebo při nedostatku organických hnojiv. Nejčastěji se v těchto případech pěstuje luskovino-obilní směska, hořčice bílá, komonice aj. Pěstuje se i několikrát během roku.

2. Jako meziplodina

1. formou podsevu do krycí plodiny – doporučuje se tam, kde je dostatek srážek hlavně po sklizni krycí plodiny. Provádí se výsevem vhodné směsky na jaře:

• do ozimů – ozimý ječmen, ozimá řepka, ozimé směsky na krmení

• do jařin – senážní oves, jarní směsky na krmení, ječmen

• před sklizní krycí plodiny – letecky – hořčice 3 týdny před sklizní (25 kg.ha^-1)

     Tento způsob je ekonomicky výhodnější – poskytuje jistější výnosy, osivo lze vyrobit v každém závodě. Nevýhodou je, že zapleveluje půdu, může snížit výnos krycí plodiny nebo může být krycí plodinou potlačen (proto výsevek je nutno o 10 % snížit).

     Výsevky do krycí plodiny (na 1 ha):

• jílek italský 10 kg, jetel bílý 7 kg

• jetel bílý – 4 kg, jílek italský 10 – 14 kg, řepka ozimá 3 kg

• jílek italský 10 – 14 kg, řepka ozimá 8 kg

• hořčice bílá 25 – 30 kg – letecky krátce před sklizní krycí plodiny

     Výsev do ozimů se provádí na jaře v době odnožování krycí plodiny. Vysévá se kolmo na řádky. Je vhodné použít výsev s mechanickým ošetřením ozimu (vláčení, válení). Výsev do jařin se provádí buď současně s  výsevem krycí plodiny, nebo samostatně kolmo na řádky krycí plodiny, do hloubky 1 – 1,5 cm po jejím vzejití.

     Při sklizni krycí plodiny ponecháváme vyšší strniště, aby byly mladé rostliny podsevu lépe chráněny. P a K hnojíme ke krycí plodině, dusík aplikujeme po sklizni krycí plodiny v dávce 15 – 20 kg N . ha^-1. Můžeme použít močůvku nebo rychle působící průmyslová hnojiva a také kejdu.

b.   jako strništní meziplodina – vhodný způsob v oblastech s časným nástupem žní a na zaplevelených pozemcích. Používá se hlavně tam, kde není možno použít podsev. Provádí se výsevem vhodných plodin při podmítce nebo do podmítky ihned po časně sklizené předplodině (ozimý ječmen, ozimé žito, ranné brambory, oz. řepka).

     Výhodou je vysoký výnos hmoty v příznivém roce a přitom nezapleveluje půdu. Nevýhodou je velká závislost na průběhu počasí (hl. srážky). Výsev se provádí na široko přímo na strniště s následným mělkým zapravením podmítkou a uválením. Je možno využít rozmetadla hnojiv, secí stroje, výsev letecky. K zapravení se používají talířové brány, podmítače, rotační kypřiče nebo secí kombinátory.

     Důležitá je výživa. Hnojení P a K se provádí k předplodině nebo při podmítce (20 – 30 kg P₂O₅, 30 – 40 K₂O). U směsek bez luskovin aplikujeme při přípravě půdy k setí 30 – 50 kg N. ha^-1(LAV).

Osvědčili se směsky (výsevky na 1 ha):

• hořčice bílá 8 kg, řepka ozimá 6 kg

• vikev setá 20 – 50 kg, hořčice bílá 5 - 6kg

• hořčice bílá 5 kg, řepka ozimá 5 kg, svazenka 3 kg

• peluška 50 kg, hořčice bílá 5 – 6 kg, řepka ozimá 6 kg.

     Je možno použít i další plodiny (bob, lupina, vikev, pohanka aj.). Zaorání zeleného hnojení provádíme co nejpozději, v době, kdy průměrná denní teplota půdy klesá pod 10 °C. Přitom hlubší zaorávka (25 cm) je výhodná na lehkých půdách, mělčí na půdách těžších. Porost je nutno před zaoráním uválet, pokosit nebo rozsekat talířovými branami, aby zelená hmota byla dokonale zapravena do půdy.

c.   jako podplodina (podkultura) – pěstuje se v sadech, vinicích (víceleté kultury). Podle půdních a klimatických podmínek lze pěstovat směsky ozimé, jarní a letní. Více se používají směsky ozimé a letní, které se zaorávají na jaře nebo před vinobraním. Jarní směsky nejsou příliš vhodné, protože je většinou sucho při jejich zaorávání. Osvědčují se směsky obilovin s bobovitými rostlinami, dále svazenka, ozimá řepka, pohanka, hořčice, lupiny aj.

     Zelené hnojení je zdrojem živného humusu v půdě. Tvoří se z něho i humus stálý. Rychlost rozkladu v půdě je závislá na tepelném, vzdušném a vodním režimu v půdě i na druhu rostlin. Zelené hnojení používáme hlavně pod okopaniny,krmné plodiny, kde jím nahrazujeme nedostatek hnoje.

     Hnojivá účinnost v roce hnojení činí na půdě lehké 80, na střední 65 a na těžké 50 %, v 1. roce následného působení na půdě lehké 15, na střední 25 a na těžké 35 %.

  nahoru

autor textu: Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc.