| rozdělení kompostů | složení kompostu | vermikompostování | zásady použití kompostů | speciální komposty | registr hnojiv ÚKZÚZ (on-line) |

     Komposty jsou organická hnojiva, která definujeme jako směs organických látek a zeminy, oživenou užitečnou půdní mikroflórou, v níž probíhají nebo proběhly humusotvorné procesy. Hlavním smyslem výroby kvalitních kompostů je to, aby kompost obsahoval dostatečné množství organických látek, aby se přitom maximálně využily různé odpady obsahující organické látky a živiny, které kompostováním získávají novou kvalitu.

Rozdělení kompostů:

1. podle místa, kde jsou vyrobeny – statkové a průmyslové

2. podle doby – krátkodobé a dlouhodobé

3. podle tvarování – krechtové, na přeorávku

     Velmi důležitým kriteriem pro použití odpadů je obsah těžkých kovů v nich. Mezi nejčastěji se vyskytující patří As, Cd, Pb, Cr a jiné. Proto odpady, které mohou obsahovat tyto prvky, používáme pro přípravu kompostů kaly, kaly z čistíren odpadních vod, rybniční bahno aj.

     Kvalitu kompostů je možno zlepšovat minerálními hnojivy, různými průmyslovými odpady apod. Během zrání je nezbytné komposty ošetřovat, prokalovat a přehazovat, aby se urychlit průběh humifikace. Nesmí dojít dlouhotrvající anaerobiózou k poškození mikroflóry.

     Komposty statkové – plní funkci při obohacování půdy organickou hmotou vyrobenou v zemědělském podniku a při recyklaci živin (znovunavrácení do koloběhu). Zakládají se v zemědělském provozu ve formě krechtů, jejichž šířka základny je 3 – 4 m  a výška 160 – 180 cm. Zakládají se obvykle na okraji pole, na místě přístupném i v době špatného počasí.

     Zdrojem organické hmoty mohou být všechny organické odpady ze zemědělské výroby (sláma, makovina, řepkovina, bramborová nať, plevy, poškozená krmiva, listí ze stromů, stařina luk, drn apod.). k  nim se přidávají různé anorganické hmoty (zemina, rybniční bahno, zemina po prací cukrovky, odpadní vápna, popely ap.). Jako mikrobní substrát používáme kejdu, močůvku, případně hnůj. K vápnění se používá 1 – 3 %ního podílu CaCO₃.

     Poměr organické hmoty k zemině se volí nejčastěji 10 : 1 až 5 : 1. Užší poměr vede k pomalejší humifikaci, nižší obsah v kompostu zhoršuje kvalitu.

     Poměr C : N má činit 20 – 30 : 1. Je-li poměr C : N v kompostovaném materiálu širší, je nutno dodat chybějící dusík ve formě močůvky nebo kejdy.

     Kompost se zakládá na utužené a urovnané ploše. První vrstvu tvoří savý materiál, nejčastěji sláma (20 – 30 cm vrstva), na kterou vrstvíme další komponenty. Důkladné promíchání org. hmoty se zeminou se provádí buď ihned při zakládání kompostu (náročné na ruční práci), nebo po předchozím uložení do vrstev pomocí mechanizačních prostředků. Před vyschnutím chráníme kompost zálivkou (kejdou, močůvkou, vodou) tak, aby zrání probíhalo při teplotě zhruba 45 °C uvnitř hromady (teplota by neměla překročit 60 °C) – zálivka 3x – 4x během zrání, které trvá obvykle 3 – 4 měsíce. Během této doby je materiál třeba alespoň 1 – 2x překopat. Pokud použijeme těžce rozložitelnou org. hmotu, zrání trvá 1 – 2 roky.

     Kompost je zralý, když tvoří tmavou, kyprou, drobtovitou hmotu bez zápachu, ve které nelze rozeznat strukturu původních komponent.

nahoru

Složení kompostu

     Kvalitní kompost by měl vykazovat tyto parametry: 

• vlhkost 40 – 60 %, pH 6,0 – 6,5

• minimální obsah organické hmoty 20 %

• obsah organických látek v sušině 50 – 82 %

• dusík nad 2 %

• fosfor nad 0,65 %

• draslík nad 1,25 %

• vápník + hořčík nad 4,5 %

     Kompost se používá ke všem plodinám náročným na organické hnojení, dávky volíme od 20 do 100 t; střední dávka je 30 – 40 t jako u hnoje.

     Komposty průmyslové – vyrábějí se průmyslovým způsobem ve speciálních závodech – kompostárnách – s využitím různých druhů odpadních mimozemědělských hnojivých hmot. Cílem je nevrácení těchto látek zpět do koloběhu v zemědělské výrobě a současně také péče o životní prostředí.

     Surovinami jsou jednak přírodní zdroje (rašelina, kapucín, rybniční bahno ap.) a různé městské a průmyslové odpadní látky s dostatečným obsahem org. látek a živin. Jedná se zejména o tuhé domovní nebo průmyslové odpady – z potravinářského, masného průmyslu, odpady při zprac. vlny, satur. kaly, popílky, prosevy ap. Jako očkovací materiál slouží nejčastěji vyhnilé kanalizační kaly.

     U nás se prům. kompost vyrábí pod názvem VITAHUM – jedná se o rašelinové org. hnojivo tmavohnědé barvy, drobtovité struktury o velikosti částic 1 – 5 cm. Má mít char. vůni zahradní zeminy.musí vyhovovat požadavkům ČSN.

     Při zakládání VITAHUMU se rašelina (tvoří 90 % receptury) a uvedené odpady vrství a v patřičném poměru ukládají do výše 3 m a upravují do tvaru krechtu. Odtud je materiál po promíchání přemístěn pomocí jeřábu na tzv. fermentační pole, kde probíhá zrání 6 týdnů. Při zakládání je kompost ovlhčován a současně očkován vyhnilými kanalizačními kaly s obsahem 92 – 93 % vody. Po 6 – 8 týdnech je kompost promíchán a současně přemístěn na tzv. expediční pole. Odtud je pak transportován ke spotřebiteli.

     Zakládací, fermentační a expediční pole jsou nejčastěji velké vybetonované obdélníkové plochy na úrovni terénu.

Ukazatele jakosti průmyslových kompostů Vitahum (BAIER, BAIEROVÁ, 1985)

     Zásady použití Vitahumu jsou v podstatě stejné jako u kompostů statkových.

nahoru

Kompostování s využitím žížal (vermikompostování)

         Jedná se o specifickou technologii výroby kompostů při využití červeného kalifornského hybrida žížal Eisenia foetida, který se vyznačuje vysokou produktivností a plodností. Princip výroby kompostu, v tomto případě tzv. biohumusu, je založen na schopnosti žížal přeměňovat ve svém trávícím traktu přijaté organické látky, z nichž 40% využívají pro svůj vlastní metabolismus a 60% pro tvorbu biohumusu. Pro kalifornského hybrida je nutno zabezpečit optimální teplotu prostředí 19-22°C. Při teplotě pod 7°C a nad 33°C jsou žížaly netečné a při teplotě pod 0°C a nad 42°C hynou. Optimální vlhkost substrátu se pohybuje v rozmezí 78-82%. Při vlhkosti nižší než 60% a vyšší než 90% žížaly hynou. Reakci prostředí vyžadují neutrální, úhyn bývá zaznamenán při hodnotě pH nižší než 6 a vyšší než 8. Žížaly se nejvíce pohybují ve vrstvách substrátu s dostatkem kyslíku. Substrát nesmí obsahovat zvýšené množství čpavku a bílkovin (obsah proteinu nad 45% způsobuje úhyn žížal). Žížaly nesnášejí přímé sluneční světlo, silnější vítr a již velmi nízké koncentrace pesticidů.

          Nejvhodnějším materiálem a zároveň krmivem pro žížaly je předkompostovaný substrát z hnoje, kejdy, slámy, pilin, drcené kůry a různých rostlinných zbytků aj. materiálů s poměrem C:N 20-30:1. Substrát se připravuje do kompostového záhonu o výšce 30cm, šířce 2-2,5m s mezerami mezi záhony 0,5m a mezi dvojicí záhonů 2,5m (kvůli průjezdu mech. prostředků). Délka záhonů je libovolná.

         Biohumus vyrobený pomocí žížal je považován za nejúčinnější organické hnojivo. Nejcennější jsou nejjemnější frakce humusu (do 1mm), které mají 60-70x vyšší účinnost než chlévský hnůj.

nahoru

Zásady použití kompostů

           Komposty se přednostně používají k plodinám s vysokými nároky na org.látky. Uplatnění nacházejí zejména v zelinářství, ovocnářství, vinohradnictví a květinářství. Na orné půdě je lze použít vedle zelenin k okopaninám, krmným plodinám, silážním plodinám a olejninám. Výhodná je jejich aplikace v provozech bez ŽV k vyrovnání bilance org.látek v půdě. Uplatnění nacházejí dále při obnově travních porostů, v lesních školkách a při melioraci půd buď lehkých nebo naopak velmi těžkých. Komposty lze aplikovat buď samostatně (nejčastější způsob) nebo společně se slámou, zel.hnojením, kejdou nebo močůvkou. Na lehčích půdách se hnojí kompostem ve 2-3 letých cyklech, na těžších půdách ve 3-4 letých cyklech. V intenzívním zelinářství je možné hnojit každé 2 roky. Přímá účinnost kompostu se pohybuje v rozmezí 35-45%, následná v rozmezí 55-65%.

Dávky:

• jednoleté krmné plodiny, okopaniny a olejniny 30-40 t.ha^-1 na těžších půdách

• náročné zeleniny (košťáloviny, celer, plodové zel.) 40-50 t.ha^-1

• obilniny a meziplodiny 15-20 t.ha^-1

           Komposty se aplikují převážně na podzim, na jaře pouze na lehčích půdách v humidnějších oblastech. Je třeba je zapravit do půdy orbou, aby nedocházelo ke ztrátám org. látek a živin, na jaře pouze povrchovou kultivací (z důvodu omezení ztrát vláhy).

nahoru

     Speciální komposty – mají vyhraněné biologické a fyzikálně chemické vlastnosti, které odpovídají potřebám zahradnických kultur. Jejich názvy jsou odvozeny od druhu org. hmoty, ze které jsou vyráběny – např. lištovka, vřesovka, pařeništní zemina aj. Používají se pouze v zahradnictví a podrobně je o nich pojednáno v předmětu „Výživa a substráty“.

     Komposty uvedené v seznamu registrovaných hnojiv:

Registr hnojiv ÚKZÚZ (on-line)

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc.