| složení kejdy| produkce kejdy | skladování kejdy | zásady použití kejdy |

     Kejda je částečně prokvašená směs pevných a tekutých výkalů hospodářských zvířat zředěná vodou. Podle původu se může jednat o kejdu skotu, prasat a drůbeže. Kejda vzniká v bezstelivových provozech.

     Důležitým kvalitativním znakem kejdy je obsah sušiny. U kejdy skotu a prasat je žádoucí obsah sušiny od 7,5 do 15 %, u drůbeže od 15 do 20 %. Organické látky tvoří asi 70 až 80 % sušiny.

Složení kejdy

     Kvalitní kejda je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, obohacuje se o organické látky a snadno přijatelné živiny. Její složení závisí na druhu hospodářských zvířat, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a skladování. Nejvíce je však ovlivněno množstvím technologické a jiné vody, jejíž obsah by neměl překročit 20 % vyprodukované neředěné kejdy.

     Za dobrou kejdu je možno považovat produkt s následujícími hodnotami:

Žádoucí obsahy živin v dobré kejdě (ŠKARDA, 1992)

     Živiny obsažené v kejdě jsou pro rostliny snadno přístupné, 50 – 60 % dusíku je ve formě amoniakální. P, K, Mg jsou vázány převážně labilních sloučeninách a jsou pro rostliny přijatelné. Vedle hlavních živin kejda obsahuje i mikroelementy, zejména Zn, Cu, B, Mo, Mn a Co a růstové látky. Kejda má vysokou biologickou aktivitu. Probíhají v ní intenzivní přeměny uhlíkatých a dusíkatých látek. Poměr C : N se pohybuje většinou mezi 5 – 8 : 1. Znalost chemického složení kejdy má zásadní význam pro její efektivní využití k přímému hnojení, protože podle obsahu N stanovujeme dávku kejdy. Obsah dalších živin, zejména P, K, Mg upravujeme dohnojováním průmyslovými hnojivy. Normativní produkci a složení kejdy uvádí NEUBERG a kol. (1990).

Normativní produkce a složení kejdy (% v čerstvé hmotě)

nahoru  

Produkce kejdy

     Množství vyprodukované kejdy závisí především na obsahu vody (který by měl být co nejmenší, tzn. ne více než 10 – 20 kg technologické vody na 1 DJ a den), druhu zvířat, jeho stáří a užitkovém zaměření, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a ztrátám při skladování.

Produkce kejdy (na 1DJ) (BAIER, BAIEROVÁ, 1985)

nahoru  

Skladování kejdy

     Kejdový provoz vyžaduje některá specielní technická zařízení, jehož základem je skladovací kejdová jímka. Kvalitní uskladnění kejdy je nedílnou součástí účelného využití kejdy k přímému hnojení. Jímky musí kapacitně odpovídat produkci a spotřebě kejdy ke hnojení v daných výrobních podmínkách.

     Skladovací prostory se budují:

• pro období, kdy se plodiny v osevním postupu pro nepřízeň počasí nemohou hnojit,

• pro případ vzniku nakažlivé choroby a tím překlenutí havarijní situace.

     Potřeba prostoru pro ukládání kejdy při jednojímkovém systému činí asi 7 – 10 m³ na 1 DJ. Minimální skladovací doba kejdy je 4 – 6 měsíců. Vážným současným problémem při výrobě kejdy je nadměrný obsah technologické vody. Objem produkce a manipulace tím stoupá a hnojivá hodnota kejdy klesá. Skladovací kapacita jímek musí zahrnovat tzv.havarijní objem.

     Pro uskladnění kejdy (včetně vybavení homogenizátory) se doporučuje budovat u stáje ocelové nádrže a v polních podmínkách odlehčovací fóliové jímky (objem 600, 1100, 2000 a 3000 m³). Při skladování dochází ke ztrátám organické hmoty (10 – 30 %), N (25 – 40 =), K (10 – 30 %), P (do 10 %) a tím i ke ztrátám na sušině (po 24 dnech 10 %).

nahoru  

Zásady Použití kejdy

     Kejda by se měla používat homogenizovaná hlavně k přímému hnojení, je možno kejdou hnojit ve všech výrobních podmínkách následující postupy:

• na široko na ornou půdu

• přímo do orné půdy

• na trvalé travní porosty (klasický způsob)

• jako kejdovou závlahu.

     Hnojení kejdou je vhodné kombinovat se zaorávkou slámy nebo zeleného hnojení, případně v trojkombinaci.

     Kejda je vhodným hnojivem k plodinám s delší vegetační dobou, používá se zejména k okopaninám, jednoletým i víceletým pícninám, na trvalých loukách a pastvinách a k zelenině. U zeleniny musí být kejda zapravena do půdy orbou před vegetací. Kejdou lze hnojit i řepku, mák, bob a obiloviny.

     Dávky kejdy se volí podle obsahu dusíku popř. draslíku v hnojivu a podle nároků pěstovaných plodin (kukuřice na zrno 75 t . ha^-1, obiloviny 30 t . ha-1⁾. U okopanin a jednoletých pícnin doporučuje ŠKARDA (1982) uhradit kejdou celkovou potřebu dusíku, u ozimých obilovin 50 % N, u jarních 70 % N. Dávky závisí také na druhu půdy a termínu aplikace. Současně je nutno bilancovat množství dodaných organických lýtek a případný schodek vyrovnat zeleným hnojením nebo slámou. Chybějící množství živin je nutno vyrovnat minerálními hnojivy. Maximální dávky kejdy lze aplikovat jen u vybraných plodin a nelze je na stejném pozemku používat každoročně. Vzhledem k možnému neg. účinku na kvalitu rostlinných produktů je nutná pravidelná kontrola – zvláště obsahu NO^-₃ v rostlině.

Průměrné doporučené jednorázové dávky kejdy (VANĚK a kol., 2002)

  ^xcelková dávka kejdy – po jednotlivých sečích možno aplikovat kejdu pouze v oblastech s dostatečným množstvím srážek 

     Dávky kejdy volíme i s ohledem na druh půdy – na méně úrodných půdách volíme dávky vyšší, na půdách lehkých volíme dávky spíše nižší, na lehkých půdách v aridní oblasti dávky vyšší. Rovněž doba aplikace, resp. ztráty dusíku při rozdílných termínech aplikace ovlivňují celkovou dávku kejdy. Koeficienty účinnosti živin v kejdě skotu a prasat v závislosti na termínu aplikace a druhu půdy jsou uvedeny v návodech do cvičení.

K hlavním zásadám efektivního použití kejdy patří:

-         zajistit výměru orné půdy, luk a pastvin, vhodnou pro aplikaci, svažitost terénu (8 % spád), zrnitostí a chemické složení půdy, vzdál. pozemků od zdroje kejdy (5 km)

-         nepřipustit nadprodukci kejdy vzhledem k výměře půdy vhodné pro kejdování (opt. koncentrace je 1000 – 1200 DJ na 800 ha při průměrné roční dávce 30 t . ha^-1)

-         pravidelná kontrola obsahu hl. živin a org. hmoty, zejména při změně krmení

-         zajistit kapacitu jímek na produkci kejdy za 4 – 6 měsíců, zpracovat harmonogram produkce, zásoby a spotřeby kejdy

-         kejdu aplikovat pokud možno se zel. hnojením nebo slámou

-         vypracování návrhu na využití kejdy v době nepříznivého počasí a pro případ havárie

-         zajištění výkonného zařízení pro homogenizaci, dopravu a aplikaci

-         dodržovat zásady bezpečnosti a hygieny práce

Další možnosti využití kejdy ke hnojení

a)      Hnojivá závlaha kejdou – připadá v úvahu na trvalých travních porostech nebo ve specielním kejdovém hospodářství. Hnojí se bez separace buď samotnou kejdou nebo spolu s vodou v závislosti na stavu porostu a termínu hnojení.

b)      Biologická rekultivace a hnojení výsypek z dolů a složišť popele – kejda umožní rychlé biologické oživení rekultivovaných průmyslových odpadů.

c)      Hnojení kejdou prasat v topolbezové plantáži – tato technologie umožňuje efektivně využít přebytky kejdy prasat a ušetřit skladovací kapacitu v jímkách a nádržích.

d)      Výroba a využití žampionového substrátu z kejdy prasat – lze používat jako náhradu za nedostatkový koňský hnůj. Substrát se připravuje ze směsi slámy, kejdy prasat, doplněné drůbežím trusem a sádrou.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc.

Internetová prezentace o kejdě (ČZU Praha)