| složení chl. hnoje| produkce chl. hnoje | způsoby výroby chl. hnoje | zásady použití chl. hnoje |

     Chlévský hnůj je zušlechtěná směs podestýlky s tuhými a tekutými výkaly hospodářských zvířat. Chlévská mrva je substrát nezušlechtěný, tj. získaný po vyvezení stájí. Teprve fermentací (zráním) z ní vzniká chlévský hnůj.

Chlévský hnůj má pro půdní úrodnost tento význam:

1. obohacuje půdu o snadno rozložitelné uhlíkaté a dusíkaté látky, které jsou zdrojem energie, CO₂ a přijatelných forem dusíku i ostatních živin.

2. obsahuje v sušině asi 1 – 2 % mikroorganismů, které příznivě ovlivňují biologickou půdní činnost.

3. obsahuje růstové látky, hlavně heteroauxin.

4. je zdrojem vody (obsah 60 – 80 %).

5. prostřednictvím org.l. zlepšuje fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti půdy.

Při výrobě chlévského hnoje je hlavním úkolem zabezpečit:

1. uchování co největšího množství org. látek.

2. uchování maximálního množství živin.

     Při dobrém ošetřování chlévské mrvy se ztráty organické hmoty pohybují od 25 – 30 %. To znamená, že z 1 t chlévské mrvy se vyrobí 0,7 – 0,75 t hnoje. Při běžném ošetřování se ztráty pohybují kolem 40 a při špatném až 60 %.

     Ke ztrátám organické hmoty přistupují i ztráty živin, které činí u N – 30 – 40 %, P – 10 %, K – 20%.

nahoru

Složení chlévského hnoje

     Obsah organických látek, sušiny a živin v chlévském hnoji závisí na použitém krmivu, druhu hospodářských zvířat, podestýlce a způsobu ošetřování chlévské mrvy.

Složení chlévského hnoje podle kvality v % (ŠKARDA, 1980)

     Složení chlévského hnoje může být velmi variabilní. V průměru obsahuje 75 – 80 % vody, 20 – 25 % sušiny, z toho 16 – 18 % tvoří sušina organických látek.

Průměrný obsah živin v chlévském hnoji:

     Dále chlévský hnůj obsahuje všechny ostatní makro- i mikroelementy jako S, Fe, B, Mn, Cu, Zn, Mo aj. Obsah živin závisí na druhu hnoje – nejbohatší je hnůj králičí, slepičí, husí.

     Rostlinné živiny se v chlévském hnoji nacházejí v organické i minerální formě. Dusík je přítomen ze 70 % v organické formě, 29 % činí N – NH₄ a 1 % N – NO₃. Organický podíl hnoje je asi z 85 – 90 % ve formě polorozložené, ale nehumifikované org. hmoty. Zbytek tvoří humusové látky.

nahoru

Produkce chlévského hnoje

Produkce chlévského hnoje, obsah sušiny, organických látek a živin závisí na druhu zvířat, jejich stáří, krmení, způsobu ustájení, množství a druhu steliva, počtu ustájených zvířat a počtu ustájení ve stáji. Proto jsou výpočty produkce zatíženy značnými chybami.

Průměrné složení čerstvého hnoje v % (Richter, Římovský, 1996)

     Nejpřesnější způsob stanovení produkce chl. hnoje je vážením. Pokud použijeme výpočtu, vychází se z produkce chlévské mrvy, od níž se musí odečíst ztráty vzniklé při zrání. k výpočtu produkce je možno využít následujících postupů:

            1. Podle LEMNERMANA:

                                   hmotnost zvířete         x         faktor
                                            (v kg)                          (0,072)

            2. Podle VOLFA:

                                   [ ( sušina krmiva / 2 )   + sušina steliva ]    x     4           

3. Podle ŠKARDY:

                        [ sušina píce + sušina steliva ]       x     2,25

     V průměru se získává 36 kg chl. mrvy na 1 DJ za den. Odečtením ztrát, které při dobrém ošetření činí v průměru asi 30 %, vypočteme produkci chlévského hnoje, s níž můžeme počítat při sestavování plánu hnojení. Na 1 DJ (500 kg živé hmotnosti zvířat) se počítá průměrná roční produkce 10 t chlévského hnoje.

nahoru

Způsoby výroby chlévského hnoje

    Zrání chlévské mrvy ve hnůj je složitý biochemický proces, při kterém jednotlivé komponenty chl. mrvy podléhají částečnému odbourávání činností mikroorganismů, zejména bakterií, aktinomycet a plísní. O intenzitě odbourávání rozhoduje přístup vzdušného kyslíku, teplota a vlhkost prostředí. V aerobních podmínkách postupuje odbourávání organických látek mnohem rychleji než bez přístupu vzduchu, čímž dochází k velkým ztrátám. Aby tyto ztráty byly co nejmenší (úplně je odstranit nelze), byly vypracovány různé technologie zušlechťování chlévské mrvy a výroby chlévského hnoje:

1. Výroba za studena

    Princip spočívá v urovnání chlévské mrvy, jejím okamžitém utužení, ovlhčení, případně i zakrytí s cílem dosáhnout pozvolného, částečného odbourání organické hmoty. Toho se dosáhne v mírně aerobních podmínkách při optimálním zvýšení teploty a dostatečné vlhkosti. Za omezeného přístupu vzduchu se organické látky rozkládají pomaleji a tento rozklad je zpomalován i vzniklým metanem podle reakce:

            (C₆H₁₀O₅)_n + (H₂O)_n    --------->    (3CH₄)_n + (3CO₂)_n

Bloky se zakládají o šířce 3,5 – 4 m a různé délce podle produkce chlévské mrvy. Mrva se vrství do výšky 3 m. Ztráty na uhlíkatých a dusíkatých látkách se omezují tím, že blok se zakrývá zeminou.

Za studena může být chlévský hnůj vyráběn:

1. ve stáji – na hluboké podestýlce – umožňuje získat kvalitní hnůj s malými ztrátami na organických látkách a živinách (odpadá nepříznivé působení povětrnostních podmínek a mrva je přitom utužována dobytkem. Odpadá denní odklízení. K nevýhodám patří vyšší spotřeba slámy (6 – 8 kg na kus a den), nedokonalé provlhčení slámy, značné ztráty dusíku při nevhodné manipulaci a hygienické potíže – doporučuje se přidávat 0,5 – 1 kg superfosfátu na DJ a den.

2. na přídvorském hnojišti – při tomto způsobu je předpoklad, že bude zpracování mrvy věnována pravidelná péče a vytvořeny optimální podmínky pro výrobu kvalitního hnoje (urovnání, utužení, vlhčení apod.). Nevýhodou je nutnost nákladného budování hnojiště (2,5 – 3 m² ba DJ při vyvážení 2x ročně) a nepropustným a vhodně spádovaným dnem k jímce na hnojůvku.

3. na polním hnojišti – buduje se na okraji honů a tím umožňuje rychlé vyhnojení při dokonalejším využití rozmetadel i lidské práce. Nevýhodou je denní odvoz chlévské mrvy. Chlévská mrva se ukládá do bloků nebo se shrnuje do hromad krechtového tvaru. Polní hnojiště by se měla používat jen výjimečně a po dobu 1 roku. Z ekologického hlediska mají být alespoň opatřena stružkou a jímkou na hnojůvku.

2. Výroba za horka

     Chlévská mrva se ukládá do bloků (jako za studena), ale ponechává se bez utužení několik dnů načechraná. Stlačuje se až po zahřátí na 55 – 60 °C, čehož se v aerobních podmínkách docílí za 3 – 6 dnů (v letním období dokonce po 2 – 3 dnech). V načechrané mrvě aerobní bakterie rozkládají organické látky z větší části až na vodu a oxid uhličitý podle rovnice:

           (C₆H₁₀O₅)_n + (H₂O)_n   + (6O₂)_n     --------->     (6CO₂)_n + (6H₂O)_n

      Po utužení dojde prakticky k zastavení činnosti termofilních bakterií a tím i k omezení rozkladných procesů. Podmínkou správného zrání mrvy za horka je dostatečná počáteční vlhkost, velmi dobré utužení, pravidelná kontrola teploty.

      Větší pracovní náročnost a vyšší ztráty na organické hmotě jsou hlavními příčinami, proč se tento způsob v praxi neujal.

3. Kompostování chlévské mrvy

     Princip spočívá ve smíchání chlévské mrvy se zeminou v poměru 8 – 10 : 1 a ukládání do bloků. Maximální humifikace probíhá při teplotě 40 – 60 °C a optimální vlhkosti 60 – 80 %. Provádí se na polním hnojišti, přičemž je nutné provést tyto operace:

• naorání zeminy a shrnutí

• promíchání mrvy se zeminou a přidání superfosfátu

• úprava do tvaru krechtu (výška 1,5 m; šířka základny 4 m, délka podle potřeby)

• zavlažování močůvkou (na 50 – 60%)

• překopání (za 4 – 6 týdnů – po dosažení teploty 50 – 60 °C) a opětovná úprava krechtového tvaru

     Každodenně založené množství kompostu se překryje slabou vrstvou zeminy, čímž zabraňujeme úniku čpavkového dusíku, který se na počátku zrání ve větší míře uvolňuje.

     Po založení kompostu se zvýší teplota, proto za 10 dnů po založení zavlažíme. Po 4 – 5 týdnech je nutné kompost překopat a převrstvení opakovat za 8 – 10 týdnů po založení. Při zrání kompostu vede proces humifikace ke stabilizaci organických látek a ke zvýšené tvorbě huminových kyselin i vlastního humusu. Kvalita procesu vede k tomu, že nedochází ke ztrátám dusíku.

     Kompostování chlévské mrvy umožňuje získání velmi kvalitního statkového hnojiva při menších ztrátách na org. hmotě i na živinách. Současně se v průběhu kompostování tvoří více stabilních humusových látek. Tento způsob se v praxi nerozšířil pro vyšší náklady a větší pracovní náročnost.

 4. Zušlechťování chlévské mrvy metanovým kvašením

    Tato technologie je založena na anaerobním kvašení chlévské mrvy za současné produkce hořlavého plynu – především CH₄, kterého lze využít ke svícení, topení, pohonu motorů. Zkvašování probíhá ve speciálních uzavřených komorách nebo zvonech činností bakterií metanového kvašení:

(C₆H₁₂O₆)_n    --------->    3CH₄)_n + (3CO₂)_n

Výhodou jsou nízké ztráty na organických látkách – činí asi 15 %.

Zlepšování kvality chlévského hnoje

     Provádí se přidáváním fosforečných hnojiv. Tímto se zvyšuje obsah fosforu v hnoji (původní obsah je nízký), omezují se ztráty čpavku těkáním a pokud se používají na hluboké podestýlce, zlepšují stájové klima. Všechny tyto aspekty řeší použití práškového superfosfátu.

a)      Superfosfát obsahuje vodorozpustný fosfor ve formě Ca(H₂PO₄)₂.

         Při jeho použití vzniká:

                          Ca(H₂PO₄)₂ + 2 CaSO₄ + 2NH₃      --------->         (PO₄)₂ + 2(NH₄)2SO₄

b)      Superfosfát obsahuje asi 2 % volné kyseliny fosforečné a vázanou kyselinu sírovou.

         Při jeho použití vzniká:

                          H₃PO₄ + 3 HN₃      --------->     NH₄)₃PO₄  

                          CaSO₄ + (NH₄)₂CO₃     --------->       NH₄)₂SO₄ + CaCO₃

     Doporučuje se přídavek 1 – 2 % hnojiva na hmotnost mrvy (10 – 20 kg superfosfátu na 1 t mrvy). Superfosfát je vhodné přidávat při naskladňování mrvy na hnojišti. Při použití 20 kg superfosfátu na t mrvy se původní ztráty 35 % N snižují na 23 %. Dvojnásobná dávka superfosfátu snižuje ztráty N na 3,1 % (DUCHOŇ, 1959). Podstatně se kvalita hnoje zvyšuje při lehkém zastřešení hnojiště, protože omezuje přímý vliv povětrnosti.

nahoru

 Zásady pro použití chlévského hnoje

     Pravidelné hnojení půd chlévským hnojem je pro udržení půdní úrodnosti nezbytné. Jinak dojde k poklesu obsahu humusu a zhoršují se i ostatní půdní vlastnosti.

     Ke hnojení se používá hnůj dobře vyzrálý obvykle 1x za 3 – 4 roky v průměrné dávce 30 – 35 t . ha^-1. Má-li být optimálně využit, je nutné, aby byl rovnoměrně aplikován na pozemek a ihned orbou zapraven do půdy, jinak dochází ke ztrátám. Zaorávka se provádí na těžkých půdách mělčeji, na lehkých hlouběji.

     Hnůj se používá hlavně k plodinám s delší vegetační dobou, které jsou náročné na živiny a organickou hmotu. Jedná se zejména o okopaniny (cukrovka, brambory), jednoleté pícniny, některé druhy olejnin, zeleniny (hl. košťáloviny a plodová zelenina) a vytrvalé kultury (vinice a ovocné sady). Při zvýšené koncentraci obilovin v osevním postupu (nad 50 %) je možno použít nižší dávky chlévského hnoje (kolem 20 t. ha^-1) i k obilovinám, zejména v horších půdně klimatických podmínkách. Při hnojení je na lehčích půdách doporučován cyklus 2 – 3 letý, na těžších 3 – 4 letý. K plodinám vysévaným brzy na jaře je nutno hnojit chl. hnojem na podzim (cukrovka). Pozdní hnojení ochuzuje půdu o vláhu a dochází k dusíkové depresi, která vede ke stagnaci růstu a vývoje mladých rostlin cukrovky. Relativně nejmenší problémy činí jarní aplikace chl.hnoje k bramborám na lehkých půdách s vysokými srážkami. Ideální je zaorávat chl.hnůj na podzim s celou dávkou P a K hnojiv. Lehké půdy, hlavně v humidních podmínkách, je vhodnější hnojit na jaře, v suchých podmínkách na podzim.

    Dávky hnoje kolísají od 20 do 50 t . ha^-1. U obilovin se pohybují kolem 20 t, u okopanin 30 – 35 t, u jednoletých pícnin a olejnin 25 – 30 t a u zelenin kolem 40 t. ha^-1.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc.