Schopnost půd odolávat změnám pH je způsobená ústojností (pufrovitostí) půd, spojené s přítomností ústojných systémů. Ústojné systémy sestávají ze slabé kyseliny a její hydrolyzované soli. Jako kyselá složka ústojných systémů se v půdě uplatňují zejména huminové kyseliny, dále kyselina uhličitá, fosforečná, křemičitá a koloidní alumosilikáty acidoidní povahy. Na ústojné schopnosti humusových horizontů se nejvíce podílí bázemi adsorpčně nasycený humus a jílové minerály. Je-li silně nasycen výměnnými bázemi sorpční komplex, snadno odstraňuje vznikající kyselost výměnnou bází za H⁺:

Proto těžší půdy s vysokým obsahem jílů mají i vysokou ústojnou schopnost. V půdách s dobrou zásobou uhličitanů dochází k reakci:

                        H₂CO₃  +  CaCO₃   ---------->  Ca(HCO₃)₂,

která zabraňuje vzniku kyselosti neutralizací karbonátem. Dále je zamezeno vzniku alkality přeměnou hydrogenuhličitanu na uhličitan (HCO₃^-  +  OH^-   <-------->   CO₃^2-  +  H₂O).

            Ústojčivou schopnost půd zvyšujeme vápněním a dodáváním organické hmoty. Půdy, které obsahují alespoň 0,3% CaCO₃ a 2% humusu, vykazují většinou dobrou ústojčivou schopnost.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.