Pro ozimou řepku vybíráme nejkvalitnější půdy, biologicky činné s neutrální až mírně alkalickou reakcí (pH 6,0-7,2) a s dobrou zásobou přístupných živin. Nesplnění těchto předpokladů vede k redukci výnosu a často k  neekonomickému pěstování. Kyselé pH například silně snižuje výnos, jak ukazuje obr. 1 . Problémem se stává vedle pH i obsah přístupných živin (tab. 1 ).

     Podle výsledků AZP se v důsledku téměř 10-ti letého poklesu spotřeby čistých živin na cca 50 kg N, 8,6 kg P₂O₅, 5,9 kg K₂O na 1 ha zemědělské půdy v ČR začíná zvyšovat podíl půd s nízkou zásobou přístupných živin (ÚKZÚZ, 2000), jak uvádí tab. 2 a obr. 2 , obr. 3 , obr. 4 a obr. 5 .

     Nerespektování skutečného stavu obsahu přístupných živin v půdě a jednostranné hnojení pouze náhodně vybranou živinou vede k nižším výnosům a ke zhoršení kvality semene. Důsledkem toho je i pokles přístupných forem živin v půdě tak, jak se to začíná projevovat v případě draslíku a fosforu (tab. 1 ).

     Ve spotřebě živin řadíme ozimou řepku k nejnáročnějším plodinám. Má 2-3 krát vyšší požadavky než obiloviny. Vedle tvorby a produkce energeticky náročného oleje vytváří v porovnání s obilovinami vyšší výnosy biomasy. Ozimá řepka si snadno osvojuje živiny z půdy zvláště na půdách, které jsou jimi dostatečně zásobeny. Má k tomu dispozice, vytváří kulovitý kořen, který je z 87 % rozprostřen v ornici, a proto je nezbytně nutné při základním hnojení před setím upravit zásobu živin v půdě. Při volbě dávky hnojiva je třeba vycházet z půdních podmínek, zohlednit předplodinu a respektovat předpokládaný výnos. Řepka je náročnou plodinou a výnosem odčerpá značné množství živin (viz tab. 3 ).

     U hybridních odrůd oproti odrůdám „00“, které se vyznačují rychlejším a mohutnějším růstem na podzim i na jaře, je potřeba dávky živin zvyšovat o 20-30 % s ohledem na dosahovaný vyšší výnos.

     Z odčerpaných živin ozimá řepka vrací do půdy ve formě posklizňových zbytků (sláma, chlopně šešulí, listy, kořeny) značné množství živin (obr. 6 ).

     Uvedené živiny jsou nezbytné k zabezpečení jejich koncentrace v hlavních vývojových fázích. Vysokého efektu je dosahováno v těch případech, kdy ozimá řepka přijímá živiny z půdy tak, aby byla zajištěna jejich optimální koncentrace a odběr rostlinami (obr. 7 , obr. 8 ).

     Živiny jsou nezbytné pro biosyntézu organických látek, které zajistí bezporuchový růst a vývoj rostlin.

     Po dlouhodobějším nedostatku P se na listech rostlin objevují vnější příznaky. Listy jsou purpurové, později až fialové v důsledku zvýšené tvorby anthokyanů (toto zabarvení může být způsobeno i chladem; obr. 11 ). V pozdějších vývojových fázích (butonizace) dochází k nevyrovnanému kvetení a omezuje se tvorba semen.

zpět

     Častým příznakem deficience K je předčasné vadnutí listů, k němuž může docházet v letních měsících jako důsledek špatného hospodaření rostlin s vodou. Dochází rovněž k redukci tvorby šešulí (obr. 14 ). Nadbytek draslíku negativně působí na příjem hořčíku a sodíku u rostlin, v extrémním případě může vést i k zasolení půd.

zpět

     Hořčík ovlivňuje řadu enzymových systémů nezbytných pro utilizaci CO₂, dusíkatý, sacharidový metabolismus, je důležitý pro syntézu oleje a významná je i jeho účast při asimilačních a disimilačních procesech spojených s fosforem.

     Nedostatek hořčíku se často projevuje v latentní formě a při dlouhodobějším nedostatku se projevují zjevné příznaky na starších listech. Typická je chloróza, která vzniká mezi nervy v blízkosti středního žebra a odtud se rozšiřuje k okrajům až zachvátí celý list. Silnější nervatura je zelená. Při déletrvajícím nedostatku list odumírá a zachvacuje i mladé dosud nevyvinuté listy (obr. 15 , obr. 16 ).

zpět

     Vápník (Ca) - pozitivně působí na příjem živin tím, že ovlivňuje semipermeabilitu buněčných membrán. Jeho význam spočívá v tom, že je :

     Při nedostatku Ca dochází k zastavení růstu kořenů (kořenové vlášení), kořeny jsou krátké a odumírají (od špičky) a postupně slizovatí. Listy blednou a u nově se tvořících listů dochází ke kropenatosti. Chlorózy vedou až k hákovitému zakřivení nerozvinutých čepelí, které přecházejí k hnědnutí a nekrózám. K významnějším změnám při nízkém obsahu přístupného Ca v půdě dochází v druhé polovině vegetace u stonků. Na stonku se vyloučí kapka sekretu, stonek je sklovitý a hnědne. Poškození se rozšiřuje a rostlina se na zaškrceném místě ohýbá a pak odumírá (obr. 17 ). Podobné příznaky se mohou objevit nejen na hlavní rostlině, ale i na větvích.

zpět

     Síra (S) - je intenzivně přijímána v období jarního růstu. Je nezbytná pro syntézu esenciálních aminokyselin (cystein, cystin, methionin) a pro tvorbu bílkovin. V rostlině je síra:

zpět

     Ozimá řepka pro utilizaci řady makrobiogenních prvků vyžaduje i dostatek manganu (Mn), boru (B), zinku (Zn) a molybdenu (Mo). Jejich optimální příjem rostlinami je zajišťován vhodným pH půdy (6,0-7,2). Při zvýšené hodnotě pH dochází často k imobilizaci Mn, Zn a B v půdě, zatímco pohyblivost Mo se zvyšuje.

     Z mikroelementů má největší význam bor. Bor příznivě ovlivňuje metabolismus sacharidů a jejich transport. Při nedostatku boru je tato cesta blokovaná a zvyšuje se akumulace fenolických látek. Dále je důležitý pro syntézu nukleových kyselin a při utilizaci N do RNA a pro proteosyntézu. Bor má vztah k syntéze cytokyninů. Je prokázáno, že rostliny intenzivněji přijímají bor na půdách s vyšším obsahem draslíku. Projevy jeho deficience se zvyšují s nedostatkem vápníku. Je zasažen růstový vrchol a kořenová špička. Rostlina sice vytváří větve, které však brzy odumírají. Zpomaluje se dlouživý růst, stonek je zbytnělý (silnější), často praská a v paždí listů prorůstají postranní výhony (obr. 24 , obr. 25 ).

     K deficitu Mn bude docházet na půdách zásaditých. Jeho optimální obsah je nutný k redukci nitrátů. Obdobně zinek má vztah k N metabolismu pro syntézu tryptofanu (esenciální aminokyseliny), která je stavební látkou pro tvorbu indolyloctové kyseliny podmiňující dlouživý růst rostlin. Zvýšení hladiny mikrobiogenních prvků lze zajistit foliární výživou na počátku dlouživého růstu ozimé řepky.

zpět

     V případě kyselé půdní reakce je třeba půdy vyvápnit. Vápnění je nutné provádět k předplodině tak, aby došlo k rovnoměrnému promísení hnojiva s celým objemem ornice. Z hnojiv lze doporučit vápence a dolomitické vápence. Optimální hodnoty pH půdy a doporučené dávky CaO v t.ha^-1 pro hloubku ornice do 0,2 m uvádí tabulka 4  a tabulka 5 .

     Z organických hnojiv je vhodný kvalitní hnůj zapravený k předplodině nebo zaoraný minimálně 3 týdny před setím za účelem obnovení půdní kapilarity. Pokud hnojíme hnojem pod řepku je nutné ho zapravit 3-4 týdny před setím aby půda přirozeně slehla a obnovila se půdní kapilarita. K řepce používáme pouze hnůj kvalitní vyzrálý, minimálně 4 měsíce odleželý. Nekvalitní slamnatý nevyzrálý hnůj bychom měli z hnojení vyřadit. Ze statkových hnojiv se stále velmi dobře uplatňuje kejda. Lze použít jak kejdu skotu, prasat i drůbeže a to jak při přípravě půdy tak i během vegetace. Kejdu lze výhodně použít k úpravě poměru C:N při zaorávce slámy předplodiny. Kejdou však zásadně nesmíme přehnojovat. Dávka N na 1 tunu slámy by neměla překročit 10-12 kg N a po aplikaci by měla v krátké době následovat orba případně podmítka. Orientační hodnoty obsahu N v 1 t kejdy uvádí tab. 6 . Kejdu lze použít i ke hnojení během vegetace v průměrných dávkách kolem 20 t.ha^-1, kterými dodáme 64-100 kg dusíku. Přitom využití dusíku je závislé na druhu půdy, jak uvádí tab. 7 . Správné použití kejdy umožňuje kvalitní aplikační technika. Hadicové aplikátory umožní rovnoměrné rozmístění kejdy na povrch půdy. Kvalitní kejda dodaná na jaře při správné dávce a vhodné aplikační technice (Vakuumat, Zunhammer aj.) plně nahradí regenerační dávku dusíku a má příznivý vliv na výnosotvorné prvky. Svým obsahem růstových látek stimuluje růst a vývoj rostliny.

     Kvalita kejdy často neodpovídá běžnému standardu. Před vlastním použitím je třeba pamatovat na to, že by měla být dokonale prokvašená, zhomogenizovaná s obsahem sušiny minimálně 5 %.

     Účelem základního hnojení je upravit obsah přístupných živin v půdě na hladinu dobrou a vytvořit tak předpoklady pro zajištění optimální koncentrace P, K, Mg a S v rostlinách při odpovídající produkci sušiny (tab. 8 ). Dávky fosforu, draslíku a hořčíku volíme na základě zhodnocení výsledků AZP (tab. 9 ). Vzhledem ke zvýšeným nárokům řepky na síru je vhodné podobně jako u N_min analyzovat půdu na obsah vodorozpustné síry (S_vod.).

     K základnímu hnojení sírou pak přistupujeme tehdy, je-li její obsah nižší než 30 mg.kg^-1 zeminy (tab. 10 ).

     Na stanovištích s nízkou až vyhovující zásobou síry je vhodné aplikovat tuto živinu při základním hnojení. Z hnojiv se sírou můžeme použít: síran draselný (28 % S, 50 % K₂O), hořkou sůl (13 % S, 16 % MgO), Kieserit (19,5 % S, 25 % MgO,) a Pregips (sádrovec, 17 % S, 30 % CaO).

zpět

     Před setím zpravidla dusíkem nehnojíme. Jestliže obsah dusíku v orniční vrstvě převyšuje hodnotu 40 kg.ha^-1 (tj. při hloubce ornice 30 cm cca > 10 mg.kg^-1 N zeminy). Hnojení dusíkem provádíme :

• při zaorávce slámy na úpravu poměru C:N (cca 10-12 kg N na 1t slámy),

• na mělkých, chudých a skeletovitých půdách,

• pokud byly předplodinou dvě obiloviny,

• při výsevu po agrotechnickém termínu.

     Z hnojiv je vhodné použít DASU*, síran amonný (SA)*, NPK, NPK (+S)*, Ledek amonný s vápencem (LAV), dolomitem (LAD), dusičnan amonný (DA), močovinu (MO). Hnojiva označená * přednostně používáme při nízkém obsahu S v půdě.

     V průběhu podzimní vegetace přihnojujeme řepku na začátku října a to v případě, jsou-li porosty slabé a pokud nebylo při předseťové přípravě hnojeno dusíkem. Dávka s ohledem na obsah N_min před setím by neměla překročit 20-30 kg N.ha^-1. Z hnojiv použijeme LAV, Hydrosulfan, DA, DAM 390, SAM – 240.

     Pro rychlé nastartování růstu ozimé řepky a pro dosažení dobrých výnosů jsou rozhodující jarní dávky dusíku. U stávajících klasických i hybridních odrůd je základem výživy systém dělených dávek N. Efektivnost dávek dusíku je však podmíněná optimálním výživným stavem rostlin o kterém by se měl pěstitel přesvědčit jejich chemickým rozborem. Při stanovení dávky N pro regenerační hnojení se vychází z rozborů rostlin provedených na podzim těsně před zámrzem nebo okamžitě po zámrzu. Výsledky rozboru vyhodnotíme podle tabulky 8 . Rozbor slouží nejenom jako podklad pro stanovení dávky N, ale také pro úpravu výživného stavu rostlin ostatními makro i mikroživinami prostřednictvím listových (foliárních) hnojiv.

     Aplikaci dusíkatých hnojiv provádíme velmi brzy po sejití sněhu a respektujeme předpokládaný průběh povětrnosti v následujícím období. Pro rozmetání hnojiv využíváme ranních přímrazků. Je třeba mít na paměti, že k regeneraci a růstu kořenového systému dochází již při teplotě +1,9⁰C. O probíhajícím růstu bílých vlásečnicových kořínků se můžeme přesvědčit po vyrytí rostlin a odstranění kořenového balu.

zpět

     I když si řepka osvojuje dobře fosfor z půdy, je třeba věnovat hnojení touto živinou velkou pozornost. Při nízkých obsazích v půdě se na rostlinách objevují příznaky deficience (viz. obr. 11 ) a výrazně se snižuje i výnos. Podle posledního cyklu rozborů půd prováděných ÚKZÚZem je možné z hnojení vyloučit 29 % orných půd. Na půdách s nízkou zásobou přístupného P je efektivním opatřením hnojení lokální („pod patu“) do bezprostřední blízkosti semene. Tato dávka zabezpečí výživu rostlin fosforem v počátcích růstu, kdy rostliny mají slabý kořenový systém. Fosforečná hnojiva je třeba aplikovat do půdního profilu a tam, kde to ekonomické podmínky dovolí i formou předzásobního hnojení. Na kyselejších půdách použijeme mleté fosfáty a upřednostňujeme granulovaná P hnojiva (superfosfát granulovaný, superfosfát trojitý). Na půdách neutrálních až zásaditých při nižších obsazích přístupného fosforu v půdě je účinnější hnojení pod patu než na široko. Superfosfát granulovaný má tu výhodu, že dodá rostlinám i nezbytnou síru ve formě CaSO₄. I zde je nutné vycházet při stanovení dávky P hnojiv z bilanční metody.

zpět

     Ozimá řepka tak jako všechny brukvovité rostliny má zvýšené nároky na draslík. Na půdách chudých na tuto živinu je nutné použít minerální draselná hnojiva a upravit jeho obsah pokud možno na dobrou zásobu. Vyšší intenzitu hnojení lze doporučit tam, kde je dobrá zásoba hořčíku a optimální hmotnostní poměr K : Mg (1,1-1,6) v půdě.

     Při hnojení draselnými hnojivy chloridového typu je třeba mít na paměti, že společně s chloridy je vyplavován i vápník a hořčík. Proto je třeba upřednostňovat draselno-hořečnatá hnojiva. Optimální je uplatnění draselných hnojiv se sírou. S ohledem na cenové relace je ale málo využívané.

     Nízký obsah draslíku v půdě vyvolává u rostlin řepky typické deficience, pozorovatelné v raných fázích vývoje na listech (viz. obr. 12 , obr. 13 a obr. 14 ) a později způsobuje redukci počtu šešulí a výnosu semene (tab. 11 ).

Vztah draslíku k hořčíku v půdě.

     Obsah přístupného draslíku v půdě ovlivňuje významně příjem hořčíku a jeho koncentraci v rostlinách. U nás se zvyšuje podíl půd s nízkým obsahem hořčíku, což se promítá do výše výnosu a jeho kvality, ale i do celého potravního řetězce. Při hnojení draslíkem a hořčíkem je třeba respektovat optimální poměr obou prvků pro výživu rostlin. Hořčík má zaujímat asi třikrát vyšší část sorpční kapacity než draslík a jejich vzájemný poměr by neměl klesnout pod 2. Toto relativní zastoupení ve hmotnostním vyjádření odpovídá poměru Mg : K 1 : 1,1 – 1,6. Výraznější zvýšení podílu K v sorpčním komplexu může zhoršovat příjem Mg²⁺, Ca²⁺ a Na⁺ v důsledku interference K iontů, které ve větší míře přecházejí do půdního roztoku a tak vyvolávají skryté nebo i zjevné deficience u rostlin na hořčík a vápník.

     Hnojení má za úkol zajistit pěstované plodině živiny v optimálním množství a formě k dosažení předpokládaného výnosu včetně požadované kvality a je nezbytné pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti.

     K doplňování obsahu draslíku v půdě se používají organická a minerální hnojiva. Organická hnojiva (chlévský hnůj, kejda) aplikujeme nejčastěji u ozimé řepky k předplodině a to jen na půdách méně úrodných a po špatných předplodinách s náležitým odstupem před setím. Průměrný obsah hlavních živin uvádí tab. 6 . Tam, kde hnojíme tuhými hnojivy, doporučujeme při stanovení dávky K vycházet z bilanční metody tj. respektovat množství draslíku odčerpaného výnosem (viz. tab. 3 ). Tři tuny semene řepky vč. slámy odčerpají cca 150 kg K.

zpět

     Hořčík je v našich podmínkách velmi často živinou, která limituje výnos. Pouze 17,5 % orných půd lze vyloučit z hnojení hořčíkem. Často se jeho deficience objevuje u ozimé řepky od podzimu až do sklizně (obr. 15 , obr. 16 ) a výrazným způsobem ovlivňuje výnos. Na pozemcích s velmi nízkou až nízkou zásobou je třeba aplikovat Kieserit (ESTA 25 % MgO a 20 % S) nebo Bittersalz (síran hořečnatý – 16 % MgO, 13 % S). Vzhledem k interferenčním vlivům draslíku s hořčíkem se osvědčilo upravovat jeho koncentraci listovou výživou roztoky hořké soli případně dalšími hnojivy. Potvrzují to i výsledky Fegera a Orloviuse (tab. 12 ) a Hřivny a Richtera.

zpět

     U ozimé řepky je optimální koncentrace síry v rostlinách na podzim 0,4 %. V období intenzivního růstu dosahuje koncentrace hodnot nad 0,7 % S a v době květů by její obsah neměl klesnout pod 0,5 %. Optimální výživa rostlin dusíkem a sírou pozitivně zvyšuje utilizaci dusíku, která se projeví ve zvýšeném výnosu a ve stabilizaci obsahu tuku (obr. 26 , obr. 27 ).

     Na půdách s nízkým obsahem S vodorozpustné aplikujeme před setím hnojiva se sírou v Kieseritu, Hořké soli, síranu draselném, sádrovci. Při 1(a) regeneračním hnojení přednostně zařazujeme dusíkatá hnojiva se sírou (síran amonný 20 % N, 24 % S; DASA 26 % N, 13 % S; Hydrosulfan 24 % N, 5,6 % S).

     Druhé regenerační přihnojení dusíkem provádíme dusíkatými beztlakými roztoky se sírou (SAM, AGROSAM 240 kg N a 80 kg S.m^-3) nebo listovými hnojivy se sírou.

     Výsledky polních pokusů prováděné Richterem a Hřivnou v letech 1996-1998 prokázaly výrazný nárůst obsahu síry v rostlinách, který vedl ke zvýšení výnosu semene i produkce tuku t.ha^-1 (tab. 13 ).

     Ozimou řepku řadíme mezi plodiny náročné na bor a zinek. Deficit uvedených prvků zvláště při dlouhodobém suchu a nevhodném zásaditějším pH řešíme foliární výživou. Z hnojiv použijeme Campofort special B, Folibor, Hydroplus B, kys. boritá, Lamag + B, tetraboritan sodný aj. Postřik nízkoprocentním roztokem provádíme zpravidla 2x během vegetace. První aplikaci směřujeme do období regenerace listové růžice a počátku dlouživého růstu, druhou realizujeme před květem v období butonizace. Účinnost hnojení Campofortem Speciál B (CF), který byl aplikován v r.2000 na dvou lokalitách, ukazuje tab. 15 . Postřik provedený na počátku dlouživého růstu a během butonizace přispěl nejenom k dosažení vyššího výnosu, ale také příznivě ovlivnil obsah oleje v semeni a produkci tuku z hektaru.

     Po stránce ekonomické je použití listových hnojiv účinné, jestliže náklady spojené s cenou a aplikací hnojiva nepřekročí přírůstek zisku způsobený jeho aplikací. Ideální je spojit mimokořenovou výživu s aplikací fungicidů. U námi použitých hnojiv byl při reálné ceně řepky v roce 2000, která činila cca 6300,- Kč.t^-1, zaznamenán přírůstek zisku u všech variant (viz obr. 28 ).

     Ve výživě ozimé řepky sehrává významnou roli také zinek. V polních pokusech prokázal Richter et al. pozitivní vliv zvýšeného obsahu přístupného zinku na výnos semene (tab. 16 ).

     V maloparcelkových pokusech, kde byla provedena aplikace Campofortu Speciál Zn na počátku dlouživého růstu a Campofortu Speciál B v období butonizace, byly zaznamenány příznivé změny v obsahu tuku, vzrostla také produkce semen z ha (tab. 17 ).

     Obdobné výsledky získali Hřivna et al. (2000) v pokusech s Foliborem (4 % B, 3 % N), které probíhaly na třech lokalitách a kde byly zvoleny dvě intenzity hnojení (200 a 400g B.ha^-1). Výsledky prezentuje obrázek 29 , obrázek 30 a obrázek 31 .

zpět

     Komplexní soubor výživářských opatření během vegetace ozimé řepky uvádí tab. 14 .

nahoru

• Baier J., Baierová V., Vostál J., Uebel E., Glas K., Andres E.: Draslík – živina pro výnos a kvalitu, IPI. No 19

• Bergmann W., 1986: Farbatlas Ernährungsstörungen bei Kulturpflanzen. VEB Gustav Fischer Verlag Jena. 306 s.

• Čermák P., Němec P., 2000: Výsledky agrochemického zkoušení zemědělských půd za období 1994 - 1999. ÚKZÚZ Brno. 159 s.

• Hřivna L., Richter R., Benešová I., 2000 : Význam boru ve výživě ozimé řepky a jeho vliv na kvalitu semene. In.: Sborník 14.-16. 11. 2000 Hluk. s.124 - 130

• Hřivna L., Richter R., Lošák T., 2001: The effect of the content of water-soluble sulphur in the soil on the utilisation of nitrogen and on the yields and quality of winter rape. Plant Production, 47 (1): 18-22.

• Hřivna L., Richter R., 2001: Možnosti ovlivnění produkce a kvality semen ozimé řepky s využitím diagnostických metod In.: Sborník z mezinárodní konference „Hnojením k zajištění výnosů plodin a kvality produkce“, 18. 9. 2001. s. 139-143

• Mutscher H., 1995: Measurement and Assesment of soil Potasium. IPI. Basel No 4. 102 p

• Richter R., Hřivna L., 1999: Síra a její působení na výnos semene a obsah oleje u ozimé řepky. Agrochémia III. 39: 7-10

• Richter R., Hřivna L., Lošák T.: Úloha dusíku a síry ve výživě ozimé řepky. Agrochémia V. 41: 12-15

• Richter R., Svoboda J., Hlušek J., 1986: Vliv zinku na hospodářský výnos a kvalitu řepky ozimé. Acta Univ. Agric., 34 (3): 153 – 158.

• Vašák J., Fábry A., Zukalová H., Morbacher J., Baranyk a kol., 1999: Systém výroby řepky. SPZO Praha. 115 s.