| úprava pH a vápnění | hnojení organickými hnojivy | hnojení minerálními hnojivy |
| mimokořenová výživa | hnojení cukrovky "pod patu" | výživa a kvalita cukrovky |

     Cukrovka je plodina, které vyhovuje neutrální půdní reakce. Na kyselých půdách se nedoporučuje vůbec pěstovat. Cukrovka velmi dobře reaguje na vápnění, kterým zajišťujeme optimální hodnotu pH půdy (kolem 7,0), ale i nezbytný vápník pro potřebu rostlin. Není-li půdní reakce v pořádku, snižuje se výrazným způsobem přírůstek sušiny kořene i listů (viz graf 1 ).

     Cukrovka v průměru odčerpá na 1 ha až 72 kg Ca chrástem a 16 kg Ca bulvami. Nejvíce vápníku se v listech a řapících kumuluje podle Brava et.al. (1989) v průběhu měsíce srpna, v bulvách naopak před sklizní (viz graf 2 ). Přitom koncentrace vápníku v listech se podle pokusů v Broom´s Barn pohybuje v rozmezí 0,7-1,6 % a v kořenech 0,16-0,35 %.

     Nepříznivou hodnotu pH musíme upravit melioračním vápněním. Dávky CaO v t.ha^-1 jsou uvedeny v následující tabulce 1 .

     Při stanovení dávky vápenatého hnojiva by jednorázová dávka vyjádřená v Ca neměla překročit l,4 tun u písčitohlinitých půd (PH) a 2,1 tun u hlinitých až jílovitých půd. Pokud vychází potřeba vápnění vyšší než je přípustná maximální dávka, doporučenou dávku je nutné rozdělit a aplikovat ji během 2-3 let. Vápnění je třeba provést zásadně na podzim se zapravením do hluboké orby. Lepší než k cukrovce je vápnit předplodinu .

     Pokud provádíme vápnění pravidelně formou udržovacích dávek, výrazné snížení pH a následně meliorační vápnění nám nehrozí. Dávku pro udržovací vápnění pak volíme na základě výsledků kontroly úrodnosti půdy (tab. 2 ).

     Udržovací vápnění je možno provádět na podzim nebo i na jaře. Vždy je však nutné provést po aplikaci zapravení hnojiv do půdy kultivačním nářadím nebo orbou. Vápnění zejména CaO nikdy neprovádíme společné s hnojením chlévským hnojem. K vápnění můžeme použít různé druhy vápenatých hnojiv.

     Úprava půdní reakce vápněním se v řepařském výrobním typu provádí nejčastěji saturačními kaly, mletým vápencem nebo dolomitickým vápencem. Použít však můžeme i jiná hnojiva např. vícesložková obsahující vápník.

     Dávka se pohybuje mezi 4-10 t.ha^-1 podle půdního druhu a pH půdy. Chemické složení saturačních kalů uvádí tabulka 3 . Sušina saturačních kalů se pohybuje mezi 50 - 70 % podle funkčnosti kalolisů. Většinou se nechávají před rozmetáním přemrznout a odležet 1 rok na hromadách na poli, což u saturačních kalů o vyšší sušině není nutné. Chemické složení kalů se může významně lišit podle zdroje vápence, uplatněné pěstitelské a zpracovatelské technologie.

     V saturačních kalech je Ca obsažen ve formě uhličitanu vápenatého. Dodavatelé cukrovky mohou nárokovat 6 % kalů (50 % sušiny) na dodanou cukrovku, což při výnosu 50t cukrovky po hektaru představuje cca 3 t saturačních kalů na ha půdy oseté cukrovkou.

     Vápenec je nejvhodnějším vápenatým hnojivem. Zpravidla se distribuuje jako jemně mletý a odlišuje se čistotou. Vysokoprocentní vápence obsahují nad 90 % CaCO₃, nízkoprocentní pak mají cca 70-80 %. Většina vápenců obsahuje v příměsi také hořčík ve formě uhličitanu hořečnatého. Podle jeho obsahu pak označujeme směs uhličitanu hořečnatého s vápenatým jako vápenec (do 10 % MgCO₃), dolomitický vápenec (10- 23 % MgCO₃), vápenatý dolomit (23-41 % MgCO₃) a dolomit (41-46 % MgCO₃). Pro vápnění cukrovky je vhodné uplatnit vápence s vyšším obsahem hořčíku a to nejenom tehdy, když se jeho obsah pohybuje v oblasti nízké a vyhovující zásoby, ale také protože cukrovka patří k plodinám, které jsou na hořčík velmi náročné. Výhoda aplikace hnojiv s uhličitanovou formou vápníku spočívá v jejich dlouhodobém působení a citlivosti k půdnímu prostředí, zvláště pak půdnímu mikroedafonu.

     Pálené vápno slouží především tam, kde je nutné provést velmi rychle úpravu půdní reakce. Má silný alkalický účinek a je vhodné do půd těžkých a středních s dobrou sorpční kapacitou. Jeho použití do biologicky činných půd a před setím není vhodné. Jeho aplikace je vhodnější spíše k předplodině. V poslední době se také používají minidávky hašeného vápna na jaře při zpracování půdy (pálené vápno se nechá vyhasit na hromadě, až se rozpadne na malé kousky). Používají se dávky cca 0,5 t.ha^-1 se zapravením do půdy před setím cukrovky. Tyto dávky nenapravují ani tak nedostatky ve vápnění, ale spíše působí proti povrchovému škraloupu při vzcházení cukrovky a vytvářejí příznivou půdní strukturu v povrchové vrstvě.

nahoru

Hnojení organickými hnojivy

| chlévský hnůj | kejda | komposty | sláma | zelené hnojení | nahoru

     Pravidelné doplňování organických látek do půdy je základem dobrého hospodaření. Bez vyrovnané bilance organických látek se snižuje obsah humusu a zhoršují se výrazně agrochemické vlastnosti půdy. Statkovými hnojivy do půdy dodáváme snadno rozložitelnou organickou hmotu, makro i mikroživiny v přijatelných formách, mikroorganismy, které zvyšují biologickou činnost půdy a také růstové látky. Dodání organických hnojiv do půdy zpravidla příznivě působí na fyzikálněchemické vlastnosti, podporují tvorbu drobtovité struktury, zlepšují se retenční schopnosti a zvyšuje se využití aplikovaných minerálních hnojiv, je příznivě ovlivněn teplotní režim půdy a zlepšuje se pronikání kořenů. Cukrovka patří k plodinám, které velmi dobře na organické hnojení reagují a je možno k ní aplikovat prakticky všechna statková i průmyslové vyráběná organická hnojiva. Při aplikaci je ale třeba vycházet ze specifik jednotlivých druhů organických hnojiv a přizpůsobit se jim tak, aby jejich hnojivé hodnoty bylo maximálně využito a nedošlo přitom ke zhoršení půdních vlastností, případně následně poškození porostu. Nejčastěji jsou používána stájová hnojiva, i když jejich produkce se s poklesem stavu hospodářských zvířat na 0,42 DJ.ha^-1 zemědělské půdy výrazně snížila, ve značné míře je zaorávána sláma a posklizňové zbytky. Ve vlhkých létech můžeme počítat se zeleným hnojením. Při aplikaci musíme vycházet z chemického složení a vlastností organického hnojiva (tab. 4 ).

Chlévský hnůj

     Ze stájových hnojiv je nejčastěji používán chlévský hnůj v dávce 30 - 40 t.ha^-1. Vyšší dávky hnoje nejsou výrazně účinnější a snižují rentabilitu pěstování cukrovky. Při použití vyšších dávek hnoje je lepší hnojit hnojem k předplodině cukrovky, než k cukrovce samotné. Vysoké dávky hnoje vedou vždy k luxusnímu příjmu jak dusíku tak draslíku a výsledkem je snížená hodnota cukernatosti, vysoká hodnota α-aminodusíku a draslíku v bulvě. Toto má dopad na technologické zpracování v cukrovaru a v případě výkupu cukrovky podle PCM (procento cukru v melase) snižuje realizační cenu cukrovky pro pěstitele.

     Technika hnojení chlévským hnojem spočívá v jeho stejnoměrném rozmetání na strniště nebo na podmítku a zapravení mělkou orbou nejlépe v termínu od 15.8.-15.9., nejpozději do konce září s pozdější hlubokou přeorávkou. Aplikace chlévského hnoje v pozdějších termínech způsobuje snížení cukernatosti a zvýšení hodnoty α -aminodusíku z důvodu zpožděné mineralizace organických látek a pozdějšího uvolňování dusíku.

     Pozdní zaorávka chlévského hnoje je zcela nevhodná. Hnůj je třeba po aplikaci co nejrychleji zapravit, protože dochází zvláště při slunečném počasí k velkým ztrátám na hnojivé hodnotě (tab. 5 ).

     Důležitá je i kvalita chlévského hnoje, která souvisí se způsobem jeho uložení. Urovnaná a utužená chlévská mrva dává předpoklad pro anaerobní fermentaci, pro kterou jsou charakteristické výrazně nižší ztráty na organické hmotě i živinách. Dochází také k částečné likvidaci plevelných semen, což dává záruky nižšího zaplevelení pozemku.

Kejda

     Použití kejdy v pěstitelských technologiích u cukrovky je možné i když není tak obvyklé. Kejda má srovnatelný hnojivý účinek s chlévským hnojem nebo N, P, K minerálními hnojivy a intenzita mikrobiální činnosti půdy po společné aplikaci kejdy se slámou nebo zeleným hnojením je daleko vyšší, než po hnojení hnojem.

     Největším problémem při použití kejdy bývá její rozdílné složení a to často i v rámci jednoho podniku. Pro kejdu a její uplatnění je rozhodující její sušina. Ta by neměla klesnout pod 5 %. Pokud je tento parametr splněn, není třeba o vysoké hnojivé hodnotě pochybovat. Ta je mimo jiné dána velmi úzkým poměrem C : N (4-8 : 1), který podmiňuje rychlost přeměn organických látek v půdě. Po aplikaci kejdy dochází velmi rychle k rozvoji mikrobiální činnosti v půdě a proto je nezbytné ji kombinovat se zaorávkou slámy tak, aby měly mikroorganismy dostatek uhlíkatých skeletů potřebných pro jejich metabolismus a nedocházelo k rozkladu stabilních organických látek v půdě. Používají se dávky do 50 m³ při sušině min. 5-7 % (tab. 6 ). Čím větší je sušina kejdy, tím menší dávka se používá. Větší dávky snižují cukernatost. Aplikace kejdy s nižší sušinou (pod 5 %) působí negativně na strukturu půdy, způsobuje rozplavování půdních částic. Vzhledem k tomu, že kejda obsahuje značné množství látek stimulační povahy (heteroauxiny), musíme počítat s větším výskytem plevelů v porostech cukrovky.

     Kejda by se měla aplikovat vždy kvalitní technikou (např. hadicovými aplikátory) s ohledem na plošné rozmístění hnojiva a zhutnění půdy.

Komposty

     Využití statkových, průmyslových a speciálních kompostů má při hnojení cukrovky spíše okrajový význam. Jejich složení je velmi proměnlivé, většinou mají vyšší obsah dusíku, než chlévský hnůj a proto se nepoužívají takové dávky (pro cukrovku) jako u hnoje. Podle současných platných norem musí průmyslový kompost obsahovat minimálně 25 % spalitelných látek a 0,6 % celkového N v sušině. Před stanovením dávky kompostu by měl být vždy k dispozici analytický rozbor hlavních živin, který by měl být doplněn i o stanovení hodnot rizikových prvků. Limitní hodnoty by neměly v žádném případě přesáhnout hodnoty uvedené v tab. 7 .

     Dávka kompostu by neměla pod cukrovku překročit 20 t·ha^-1.Vysoké dávky a kompost zaoraný pozdě na podzim vždy působí silně negativně na kvalitu cukrovky, většinou se jedná o vysokou hodnotu PCM a nízkou cukernatost.

Sláma

     Hnojení slámou je i při hnojení cukrovky velmi aktuální. Sláma má vysoký obsah organických látek, které jsou velmi cenné pro tvorbu stabilních organických látek v půdě tj. humusu. Slámu je zapotřebí nařezat, případně rozštípat a rovnoměrně po pozemku rozvrstvit. Při nepravidelném rozvrstvení se vytváří v půdě po zapravení shluky, ve kterých se sláma velmi špatně rozkládá a je zdrojem inhibičních látek (obr. 1 ). Pro dobrý rozklad slámy musíme upravit poměr C : N. Zde můžeme, jak již bylo uvedeno výše, použít kejdu, močůvku nebo hnojůvku. Pokud nemáme tekutá stájová hnojiva k dispozici, využijeme dusíkatá minerální hnojiva. Vhodná je také aplikace melasových výpalků (např. Betaliq). Pro optimální průběh mineralizace je nutné aplikovat cca 8-12 kg dusíku na každou tunu zaorávané slámy. Vzhledem k tomu, že se při hnojení slámou imobilizuje také značné množství síry, není na závadu aplikovat dusíkatá hnojiva se sírou.

Zelené hnojení

    Je vhodné provádět u podniků se specializací pouze na rostlinnou výrobu a na pozemcích s vysokým zastoupením obilovin v osevním sledu. Příznivě se uplatňuje také na půdách s nižší úrodností. Prokazují to výsledky dosažené při pěstování hořčice a svazenky na 10 % sklizňové plochy cukrovky (cca 380 ha) cukrovaru Anklam v Německu. Výnos po meziplodinách vzrostl v průměru o více jak 2 t.ha^-1 (16 % cukernatost), což přispělo tak k vyšším tržbám z hektaru (graf 3 ). Byl zaznamenán pozitivní vliv na půdní úrodnost, strukturu a podíl organických látek v půdním profilu.

     Zelené hnojení zajišťujeme zpravidla podsevem do krycí plodiny nebo formou strništní plodiny. Smyslem zeleného hnojení k cukrovce je navrácení snadno rozložitelné organické hmoty do půdy, omezeno je rovněž vyplavování živin z půdního horizontu a snižuje se také zaplevelení pozemku. K vhodným meziplodinám pro řepařské půdy patří:

     Tyto plodiny snižují výskyt háďátka řepného, nutný je však časný výsev v červenci až srpnu. V současnosti se objevují i nové antinematodní plodiny jako je například speciální odrůda koukolu polního.

Hnojení minerálními hnojivy

| hnojení dusíkem | hnojení fosforem | hnojení draslíkem | hnojení hořčíkem | hnojení sírou | hnojení sodíkem | nahoru

Hnojení dusíkem

     Dusík ve výživě cukrovky hraje významnou úlohu. Na jedné straně podmiňuje výnos, avšak na straně druhé může negativně ovlivnit jeho kvalitu. Pro výživu rostlin dusíkem je u cukrovky nutné zajistit minimálně nezbytné množství N pro vytvoření dostatečné listové plochy od počátku vegetace, aby po této fázi následovalo období jeho minimálního příjmu, které příznivě působí na růst bulev a jejich cukernatost. Růst listů v 1. polovině vegetace odčerpává značné množství dusíku. Dostatečná listová plocha je základem pro intenzivní fotosyntetickou činnost a předpokladem pro vysoký obsah cukru v bulvě cukrovky. Pouhý počet listů na rostlině není rozhodující, významná je jejich velikost a listová plocha. Pokud je rostlina stresována nedostatkem dusíku vyvinou se listy malé a klesá tak fotosynteticky aktivní plocha. Rovnoměrný přísun dusíku je velmi významný, protože jednotlivé listy jak vyplývá z grafu 4 se vyvíjí a rostou poměrně dlouho.

     Je-li dávka dusíku zvolena optimálně, je zajištěn nárůst dostatečně velké listové plochy, zvyšuje se také výkonnost rostliny a obsah cukru v kořeni cukrovky (viz graf 5 , tab. 8 ).

     Jak již bylo uvedeno, důležité je správně zvolit dávku dusíku. Ta může být samozřejmě značně odlišná. Dřívější anglické zkušenosti udávají dávku mezi 120-180 kg N.ha^-1. V současnosti se poznatky o hnojení dusíkem přehodnocují směrem k nižším dávkám dusíku na hektar.

     V hnojení dusíkem, ale také draslíkem je v západoevropských intenzívně řepařících zemích všeobecný trend přehodnocovat nároky cukrovky na tyto živiny a snižovat hnojení při současném zvyšování výnosu polarizačního cukru z hektaru (zkušenosti z Německa a Velké Británie). Je to dáno lepší schopností nových odrůd cukrovky využívat živiny na svůj růst (graf 6 ), souvisí to samozřejmě i se zlepšujícími se klimatickými podmínkami (teplo, CO₂), svou roli zde sehrávají také půdní podmínky. Je třeba mít na zřeteli, že intenzita hnojení je v těchto státech na podstatně vyšší úrovni než v ČR a dá se zde předpokládat vyšší efekt „staré půdní síly“, který se může právě u cukrovky velmi dobře uplatnit.

     Nezbytné množství dusíku pro výnos kolem 8-10 t polarizačního cukru z hektaru (50-60 t kořene a 40-45 t chrástu) v podmínkách ČR je oproti praxi západoevropských států vyšší a představuje cca 240 kg.ha^-1. Dle rakouských zkušeností je na každých 10 t výnosu kořene na hektar potřebná dávka asi 45 kg N. To platí zvláště do hranice výnosu 40 t.ha^-1. Na každých dalších 10 t.ha^-1 nad 40 t.ha^-1 je potřeba asi 20 až 30 kg N na hektar. Složitost optimalizace dávky dusíku je závislá na přístupnosti zdrojů N a ty závisí na teplotě, vlhkosti a provzdušněnosti půdy, předplodině, organickém hnojení, meziplodinách apod. Z toho lze odvodit, že jak potřeba dusíku u cukrovky, tak jeho mobilizace pro výživu rostlin se mění.

     Odběr dusíku během vegetace (5. – l0. měsíc) vykazuje různou dynamiku (graf 7 ). Z výsledků pokusů prováděných ve Velké Británii vyplývá, že od poloviny května do poloviny června odběr N porostem cukrovky významně roste a může přesahovat až 5 kg N.ha^-1 za den. Příjmové rozpětí během těchto měsíců se pak pohybuje v rozmezí 1,6-5,4 kg N za den. Paralelní studie probíhající ve Francii při dosahovaném vysokém výnosu cukrovky ukazovala odběry dusíku v průběhu měsíce června na úrovni okolo 3 kg.ha^-1.den^-1. Jakmile dojde k úplnému zakrytí řádků a zapojení porostu, začne být dusík redistribuován do kořene. Postupně během vegetace příjem dusíku rostlinou klesá a dle britských zkušeností se v průběhu měsíce srpna až do sklizně pohybuje na úrovni cca l kg N.ha^-1.den^-1. Přitom cca 80 % dusíku směřuje do kořene.

     Jak tedy vyplývá z výše uvedených skutečností, cílem dusíkaté výživy je podpořit raný vývoj rostlin. Celkový příjem N v prvních 30 dnech je však velmi malý a proto při větších srážkách v dubnu a počátkem května může na lehčích půdách dojít k jeho vyplavení do hlubších vrstev (60-90 cm), což může negativně působit na nežádoucí zvýšený příjem dusíku v druhé polovině vegetace, kdy se cukrovka svým kořenem k vyplavenému N dostane. Jako výhodné se jeví dosažení vyššího obsahu dusíku v blízkosti kořenového systému mladých rostlin. Toho lze dosáhnout hnojením cukrovky do řádků při setí (technologie hnojení „pod patu").

     Naopak hnojení dusíkem v červnu či později výrazně snižuje cukernatost a rovněž přispívá ke zvýšení obsahu škodlivého dusíku (aminokyselin, amidů a betainu) tj. látek, které působí silně melasotvorně. Z těchto důvodů hnojení N k cukrovce připadá v úvahu od začátku března do konce května. V pozdějším průběhu vegetace je žádoucí nižší odběr N cukrovkou.

     Pro stanovení dávky dusíku aplikovaného při předseťové přípravě a během vegetace je nutné provést bilanci dusíku vycházející z potřeby cukrovky pro dosažení určitého výnosu bulev při odpovídající cukernatosti. Podle západoevropských zkušeností celková potřeba dusíku potřebná k dosažení maximálního výnosu cukru nepřekračuje 200 kg.ha^-1 (graf 8 ). Významnou roli zde sehrává vliv předplodiny (graf 9 ) a také půdní poměry stanoviště především fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti půdy.

     V našich podmínkách je situace mírně odlišná a koresponduje s úrodností daného stanoviště a intenzitou hospodaření.

     Pro stanovení celkové dávky dusíku můžeme vycházet z doporučení uváděných v tabulce 9 , kde je normativ dusíku stanoven podle sledu předplodin a hnojení hnojem při zohlednění půdních poměrů a průběhu povětrnosti v podzimním období.

Další korekce dávky:

1. Na velmi těžkých, utužených půdách + 20 kg N·ha^-1.
2. Při průměrné roční teplotě pod 7,8 °C + 10 kg N·ha^-1.
3. Při zimních srážkách (listopad-březen) nad 200 mm + 10 kg N·ha^-1
4. Při zaorávání chrástu v osevním postupu s 25 %, či vyšším zastoupení cukrovky - 20 kg N·ha^-1.

     Tento normativ upravíme na základě stanovení N_min. v profilu půdy 0-60cm podle tab. 10 . Odečtením nebo přičtením příslušné korekce pak dostaneme skutečnou dávku dusíku, kterou budeme muset aplikovat.

Příklad: cukrovka následuje po obilovině, byla hnojena chlévským hnojem (40 t.ha^-1), půda je středně těžká a při odběru vzorků na stanovení N_min. byl zjištěn obsah v profilu 0-60cm 150 kg N.ha^-1. Plánovaný výnos kořene - 50 t.ha^-1.

     V Moravskoslezských cukrovarech, závod Opava se již 4 roky používá na hnojení dusíkem velmi úsporný normativ dle Řepařského institutu (Chochola), kde jsou navržené dávky dusíku ještě mírně sníženy a jsou uvedené v tabulce 11 .

     Tento model je obzvláště vhodný pro cukrovary, které již vykupují cukrovku na základě hodnoty škodlivého dusíku (αN), který tvoří podstatnou část podílu melasotvorných látek v cukrovce (PCM)

     Tento normativ upravíme opět na základě stanovení N_min. v profilu půdy 0-60 cm podle rozšířené tabulky 12 .

     Další korekce jsou stejné jako u tabulky 9 .

     Graf 10 ukazuje potřebu dusíkatého hnojení na Opavsku v jednotlivých letech a proti tomu dosažené výnosy polarizačního cukru. Zde je názorně vidět, že vysoké výnosy PC z ha se dají realizovat i za poměrně nízkých dávek dusíku, ale přitom při velmi vysoké kvalitativní jakosti cukrovky (PCM a αN). Rozdíly v potřebě hnojení dusíkem v roce 2000-2003 jsou dány jednoznačně různou zásobou N_min. v půdě na základě půdních analýz v předjaří jednotlivých ročníku.

     Ne vždy nám ale tento způsob stanovení dávky N vyhovuje. Proto můžeme použít i zjednodušenou metodu výpočtu dávky dusíku kdy celkovou potřebu dusíku stanovíme bilanční metodou. I zde je nutné počítat s uvažovaným výnosem bulev, který by měl vycházet z kvality stanoviště a místních možností. Nejlépe je vyjít z průměrných výnosů dosahovaných za cca 5 let zpět. Pro výpočet celkové potřeby N vycházíme z odběrového normativu, který u cukrovky představuje na 1 tunu bulev (včetně chrástu) cca 4,4 kg N. Vynásobením plánovaného výnosu touto hodnotou dostaneme celkovou potřebu dusíku. Ta se sníží o množství N_min. (kg.ha^-1) obsaženého v profilu půdy 0-60 cm. Při tomto způsobu výpočtu musíme rovněž vyhodnotit, jak byl pozemek pro cukrovku připraven. Tzn. zda bylo provedeno hnojení hnojem, zda byly ošetřeny posklizňové zbytky dusíkatými hnojivy, musíme uvažovat také s tím zda se jedná o půdu lehkou, střední nebo těžkou. Eliminujeme tak možnost případné chyby v odběru vzorků a jejich analýze.

     Může nastat situace, kdy vypočítaná dávka přesahuje hodnotu 120 kg N.ha^-1. Vzhledem k tomu, že zde hrozí nebezpečí posunu dusíku do spodních vrstev a v souvislosti s tím zhoršení kvality kořene, neměla by být tato hodnota překročena. To platí zvláště tam, kde bylo provedeno hnojení statkovými hnojivy. Svědčí o tom i poznatky z Polska (viz graf 11 ), které ukazují na potřebu po hnojení chlévským hnojem v rozpětí 80-120 kg N.ha^-1.

     Pokud máme také údaje o N_min. v hloubce 60-90 cm, tak tento dusík rovněž připočteme k celkové zásobě N_min pro výpočet dávky dusíku k hnojení cukrovky. Pokud tyto údaje nemáme, je dobré, zvláště u vyšších navržených dávek dusíkatého hnojení ubrat 10-20 kg na předpokládaný obsah dusíku v 60-100 cm hloubky.

     Rovněž je třeba si udělat rozvahu, které pozemky se budou sklízet první (začátek září) a které poslední (konec října až listopadu). Podle sklizně (délky vegetační doby) musíme správně nastavit i výnos, neboť je známo, že rozdíl ve výnosu stejné odrůdy při časné nebo pozdní sklizni může dělat 10-15 tun cukrovky.

     Vypočtenou dávku je vhodné, pokud je vyšší rozdělit do dvou aplikací. 1. aplikaci provést před setím, druhou pak provést v průběhu vegetace aplikací na list v době kdy cukrovka řádkuje. Druhou aplikaci musíme provést nejpozději do konce května, jinak se zhoršuje kvalita vypěstované cukrovky - klesá její cukernatost a zvedá se hodnota PCM. Pokud je vypočtená dávka dusíku menší, je vhodnější ji aplikovat na vzešlý porost jednorázově.

     Při aplikaci dusíkatého hnojiva před setím musíme respektovat formu dusíku obsaženou v hnojivu. Dusíkatá hnojiva s amonnou nebo amidickou formou dusíku musíme aplikovat s dostatečným odstupem před vlastním setím, neboť působí negativně na vzcházivost osiva. Dobu odstupu s ohledem na dávku a druh použitého hnojiva uvádí tabulka 13 . Nebezpečí poškození těmito formami dusíku ještě zvyšuje nerovnoměrná aplikace hnojiv a pH půdy nad 7,0 nebo přítomnost přístupného vápníku, protože nastává rozklad NH₄⁺ a amidické složky na volný amoniak, který působí na klíčící rostlinky cukrovky toxicky. Obecně močovina, DAM 390 a síran amonný aplikované ve větších dávkách by se měly používat na půdách s pH nad 7,0 min. 4 týdny před setím. Tuhá hnojiva by se měla v každém případě zapravit do půdy.

     Pro aplikaci během vegetace volíme spíše nitrátovou formu dusíku. Přihnojení cukrovky během vegetace má menší význam, poněvadž půdy mají vysokou přirozenou zásobu dusíku.

     Při aplikaci dusíkatých hnojiv na porost (2. dávka N) bychom měli zohlednit stav porostu, především jeho mezerovitost. Je-li počet jedinců nižší než předpokládaných 80-100 tisíc, snižujeme dávku dusíku na každý tisíc chybějících jedinců o cca 2-2,4 kg.

     Tímto jednoduchým opatřením ušetříme dusíkaté hnojivo, podpoříme cukernatost a snížíme podíl melasotvorných látek, především množství α-aminodusíku ve sklizni cukrovky.

     V průběhu vegetace můžeme zjistit, že cukrovka trpí nedostatkem dusíku. Výskyt této deficience zpravidla nebývá plošný a může být způsoben špatným rozmetáním N-hnojiv, nesprávným zaoráním slamnatých posklizňových zbytků (výskyt slamnatých matrací - viz obr. 1 ) organických hnojiv apod. Deficit můžeme pozorovat také v období sucha apod. Zjistíme-li tento nedostatek, můžeme na něj zareagovat nízkoprocentními roztoky dusíkatých hnojiv (3-5 %), které mohou momentální výživný stav rostlin vylepšit. Aplikace tuhých hnojiv pokud by byla prováděna po 30.5. je spojena s rizikem méně kvalitní cukrovky a nedoporučuje se. Za přihnojení dusíkem můžeme považovat také plečkování porostu (pokud je prováděno). Prokypřením povrchové vrstvy půdy se zlepší mineralizace snadno rozložitelných organických látek, čímž se uvolní značné množství dusíku pro rostliny. Prokypření půdy zlepší hospodaření s půdní vláhou (zasakování srážek, menší výpar), což rovněž přispívá k lepšímu živinnému režimu půd.

     To že dusík je pro cukrovku nezbytným prvkem, který hned v pořadí za draslíkem přijímá ve velkém množství podporují i výsledky řady autorů (tab. 14 ). Svědčí to také o tom, že cukrovka je velmi dobrou předplodinou, která zanechává v posklizňových zbytcích značné množství této živiny.

     V tabulce 15 je uveden přehled dusíkatých hnojiv s možností jejich uplatnění v hnojení cukrovky.

Hnojení fosforem

      Rostliny cukrovky čerpají fosfor v průběhu celé vegetace. Zatímco v počátku vegetace je translokován jak do listů, tak i kořenů, ve druhé polovině vegetace se kumuluje především v kořenech (viz graf 12 ). Čerpání fosforu je poměrně značné a proto musíme zajistit dostatečný přísun v průběhu celé vegetace.

     Fosforečná hnojiva aplikujeme zpravidla na podzim na strniště a následně je zapravujeme orbou do celého profilu. Jarní hnojení není příliš vhodné, protože zbytečně utužujeme půdu (tvorba kolejí), hnojivo se dostává mělce pod povrch. Takto aplikované hnojivo nemá z pohledu využitelnosti fosforu v daném roce tj. pro cukrovku větší význam. Pokud chceme provést hnojení fosforem v předjarním období, pak je vhodné ho spojit při setí s hnojením „pod patu", kdy se dostává bezprostředně do kořenové zóny a může být rostlinami cukrovky využito. V tomto případě je nejvhodnějším hnojivem NP - roztok, případně Amofos. Při stanovení dávky fosforu vycházíme ze zásoby přístupného P stanoveného metodou Mehlich III. Zde můžeme využít doporučené dávky uvedené v následující tabulce 16 .

     Vhodnější je stanovit dávku P pomocí bilanční metody, kdy vyjdeme z normativu spotřeby fosforu na 1 tunu produkce cukrovky včetně chrástu. Tento normativ počítá se spotřebou 0,7 kg P.t^-1. Zde platí zásada, že jestliže se nachází obsah přístupného P v půdě v oblasti velmi vysoké, hnojení fosforem můžeme vypustit, pokud je obsah vysoký, můžeme vypočítanou dávku krátit o cca 50 % nebo ji úplně vypustit. Naopak je-li zásoba nízká, doporučujeme dávku zvýšit alespoň o 25 %.

     Účinnost fosforečných hnojiv se zvyšuje kombinací s každým organickým hnojením (vazba na org. lát-ky), neboť se omezují ztráty fosforu zvrháváním na nepřístupné vazby s Ca, případně s Fe a Al. Pokud jsme statková hnojiva aplikovali, musíme provést od vypočítané potřeby odpočet. Doporučené odpočty uvádí následující tabulka 17 .

Poznámka: Využití P z hnoje počítáno jako dvouleté

Amofos - 52 % P₂O₅, 12 % N - nejčastěji používané fosforečné hnojivo s největším obsahem fosforu a menším množstvím dusíku. Obsahuje vodorozpustný fosfor (chemicky to je fosforečnan amonný) a dusík v amonné formě. Při podzimní aplikaci amofosu se částečně řeší i přívod dusíku ke slámě obilovin, pokud se nesklízí z pole. Vzhledem k vysokému obsahu fosforu se používá i k podpatovému hnojení -hlavně u kukuřice.

Kromě fosforu obsahuje 20 % vápníku a 10 % síry ve formě sádry. Je proto vhodným hnojivem pro podzimní použití na půdách s nedostatkem síry v půdě a pro rostliny,které jsou na síru náročné. Většina fosforu je ve vodorozpustné formě, čili pro rostliny lehce přístupný.

Téměř všechen fosfor je ve vodorozpustné formě, neobsahuje síru, má stejné použití jako superfosfát.

Superfosfáty by neměly zásadně přijít na pozemky s pH menším 5,5, neboť vodorozpustný fosfor z hnojiva zde přechází rychle na málo přijatelné formy pro rostliny.

V případě, že uvažujeme se zásobním hnojením cukrovky k její předplodině, lze použít i další hnojiva s méně rozpustnými formami fosforu: Fosmag (26 % P₂O₅, 3 % MgO, 7 % S), Dopofos (34,5 % P₂O₅), Dolophos 15(15% P₂O₅,7 % MgO, 40 % CaO), Hyperkorn (26 % P₂O₅, 2,5 % MgO) a jiné.

Hnojení draslíkem

     Draslík je živinou, na kterou je cukrovka nejvíce náročná. Rostlinami cukrovky je přijímán v průběhu celé vegetace. Kumuluje se ve větší míře v listech i když i kořeny ho obsahují značné množství (graf 13 ). Výsledky ze západní Evropy to plně podporují. Z uvedených skutečností je zřejmé, že musíme draslík zajistit rostlinám k dispozici v průběhu celé vegetace. S výškou výnosu roste i čerpání draslíku kořeny (graf 14 ).

     Aplikaci draselných hnojiv provádíme zpravidla na podzim na strniště se zapravením orbou. Jarní hnojení je nevhodné, stejně jako při aplikaci hnojiv fosforečných , tvoří se koleje a může být negativně ovlivněno vzcházení cukrovky. Pokud jsme nestihli podzimní aplikaci draselných hnojiv, musíme ji provést v předjaří s určitým předstihem (3-4 týdny) před setím cukrovky se současným zapravením do půdy. To platí především pro draselnou sůl.

     Při stanovení dávky draslíku pro cukrovku můžeme postupovat podobně jako u hnojení fosforem. Nejdříve musíme vyhodnotit obsah přístupného draslíku v půdě (tab. 19 ) a pro stanovení dávky je v tomto případě nejvhodnější vyjít z bilanční metody.

     Na půdách s velmi vysokou a vysokou zásobou přístupného draslíku si můžeme dovolit hnojení vypustit. Naopak je-li zásoba nízká, doporučujeme dávku zvýšit alespoň o 25 %. Na ostatních plochách musíme pro výpočet dávky draslíku na hektar vyjít z potřeby K na produkci 1 t bulev včetně chrástu, která představuje v průměru 4,7 kg. Při výpočtu musíme vycházet z plánovaného výnosu a opět provádíme korekci na aplikovaná statková hnojiva (tab. 20 ).

Charakteristika nejčastěji používaných K-hnojiv

Draselná sůl 60 % (DS), krystalická, granulovaná - nejčastěji používané draselné hnojivo s 60 % obsahem K₂O, 47 % chlóru a malým obsahem sodíku. V podstatě je to technický chlorid draselný. Protože má nízký obsah sodíku, je obzvláště vhodný na hnojení těžkých jílovitých půd náchylných na kornatění.

Magnesia kainit - obsahuje 11 % K₂O, 5 % MgO, 4 % S ve formě síranu hořečnatého a 15 % Na. Je vhodný pro půdy s nízkým obsahem hořčíku a síry. Nehodí se na půdy náchylné ke kornatění pro vysoký obsah sodíku.

Patentkali - toto hnojivo je možné aplikovat týden před setím vzhledem k tomu, že nepůsobí negativně na vzcházení cukrovky. Obsahuje 30 % K₂O, 10 % MgO, 17 % S

Pokud hnojíme draselnými hnojivy chloridového typu, je třeba mít na paměti, že společně s chloridy je vyplavován i vápník a hořčík. Proto je třeba pokud je to možné, upřednostňovat draselnohořečnatá hnojiva se sírou.

     Cukrovka je velmi náročnou na hořčík. Spotřeba hořčíku pro růst a vývoj rostlin je dokonce vyšší než u fosforu. Hořčík je čerpán a translokován do všech částí rostlin. V počátku vegetace se nejvíce kumuluje v listech a později tj. v druhé polovině vegetace v bulvách cukrovky (viz graf 15 ).

     Zpravidla se uvádí, že na 1 tunu produkce bulev včetně chrástu musíme počítat cca 0,8 kg Mg. Spotřeba by pak měla představovat při výnosu mezi 40-50 tunami 35-40 kg této živiny. Je-li ale výnos cukrovky vyšší, roste i čerpání a může se zvýšit až na 70 kg.Mg.ha^-1 i více (viz graf 15 ).

     Při hnojení cukrovky hořčíkem vycházíme ze současné nepříliš velké nabídky vysoce obsažných hořečnatých hnojiv (tab. 22 ). Na půdách s velkým deficitem hořčíku i vápníku aplikujeme vápenatá hnojiva s obsahem hořčíku (dolomitický vápenec a dolomit). Tato hnojiva je vhodné s ohledem na jejich rozpustnost aplikovat při podzimním hnojení. Na suchých stanovištích a půdách s dobrou sorpční schopností můžeme aplikovat i lehce rozpustná hnojiva.

    Na středně těžkých a hlavně na lehčích písčitohlinitých půdách je vhodnější aplikovat lehce rozpustné formy hořčíku až na jaře.

     Vzhledem k cenám kieseritu a hořké soli se prakticky hořčíkem hnojí pouze při vápnění dolomitickým vápencem a to ještě velmi málo nebo se dodává hořčík formou mimokořenové výživy, což je nedostačující a vede k úbytku přístupného hořčíku v půdě. Dávku Mg pro cukrovku můžeme stanovit na základě údajů uvedených v tabulce 23 .

     Dávky hnojení hořčíku platí pro osevní postupy organicky nehnojené se zaorávkou řepného chrástu (což se dělá prakticky ve 100 % pěstování cukrovky). Pro osevní postupy organicky hnojené 1x za 4 roky je třeba dávku hořčíku snížit podle kvality organického hnojení o 7-10 kg Mg.ha^-1.

     Jako vhodnější je pro stanovení dávky hořčíku opět použít bilanční metodu a vyjít z předpokládaného výnosu a čerpání cca 0,8 kg Mg na 1 tunu výnosu cukrovky včetně chrástu. Na pozemcích s vysokým obsahem hořčíku můžeme hnojení touto živinou vypustit a tam, kde je zásoba nízká naopak vypočítanou dávku zvyšujeme o 25 %.

Pro názornost je možno vyjít z následujícího příkladu: plánovaný výnos (středně těžká půda)....50 t bulev.ha^-1

Obsah Mg dle Mehlicha III 190 mg.kg.... ...dobrá zásoba

Chlévský hnůj 30 t.ha^-1

Výpočet: plánovaný výnos (50 t) x 0,8 = 40 kg Mg.ha^-1 40 kg Mg - 10 kg Mg (odpočet na chl. hnůj) = 30 kg

Charakteristika nejčastěji používaných hnojiv pro úhradu Mg

Kieserit-25-27% MgO - je to síran hořečnatý s příměsi chloridu draselného. Aplikace u nepropustných půd na podzim, u lehčích propustných půd zásadně na jaře při předseťové přípravě půdy. Je to hořečnaté hnojivo s vysoce rozpustným hořčíkem rychle přijatelným pro rostlinu cukrovky.

Dolomitický vápenec, vápnitý dolomit, dolomit

Liší se obsahem hořčíku

• dolomitický vápenec 10-23 % MgCO₃

vápenatý dolomit 23-41 % MgCO₃

Používají se při základním vápnění půdy. Na půdách s nízkým obsahem hořčíku je to nejlevnější zdroj hořčíku do půdy. Ceny těchto hnojiv se často velmi liší od různých dodavatelů a jsou dány jemnosti hnojiva a tím i rozpustnosti v půdě. Jedná se vždy o pomalu působící hnojivo určené pro podzimní aplikaci se zaoráním do celého profilu půdy.

Aktimág - 80-84 % MgO - je to odpad z magnezitových závodů, v půdě je velmi pomalu rozpustný a proto se hodí na zásobní hnojení hořčíkem na kyselejších půdách.

Hořká sůl - 16 % MgO - používá se především na listovou výživu cukrovky během vegetace v množství 3-10 kg·ha^-1 na jeden postřik (množství vody 300 - 450 1). Tuto aplikaci je velmi dobré několikrát opakovat a k hořké soli vždy pro lepší využití hořčíku rostlinou přidat dusík ve formě mo-čoviny-3-5 kg nebo DAM-5-7 l.

zpět

     V ČR patřila cukrovka k plodinám, kterým normálně postačovaly depozice síry ve srážkách a proto se hnojení sírou zanedbávalo a do celkové bilance živin potřebných pro tvorbu výnosu se často síra vůbec nezapočítávala. Po odsíření se jediným zdrojem síry stal většinou hnůj a občas síran amonný aplikovaný v podzimním období na zaorávanou slámu. V západoevropských intenzívně řepařících zemích je přitom hnojení sírou naprosto běžné a je součástí základního hnojení cukrovky. I když i tam je o hnojení touto živinou poměrně málo informací. Současné údaje uvedené v tabulce 24 ukazují na to, že existují velké odchylky v obsahu síry v nadzemních částech a kořenech cukrovky.

     Autoři se ve svých údajích značně liší. Může to být způsobeno nesrovnalostmi v použitých analytických metodách. Podobně je to i s informacemi o odběru síry cukrovkou (tab. 25 ).

    Požadavky cukrovky na síru nebudily dlouhou dobu žádnou pozornost. Postupně se i zde začala daná problematika řešit. V pokusech prováděných Richterem a Hřivnou v ZD Morkovice v r. 2000 byly prováděny odběry vzorků rostlin v průběhu vegetace a stanoveny obsahy živin včetně síry (tab. 26 , tab. 27 ). Výsledky potvrdily, že cukrovka je plodinou, která v průběhu vegetace čerpá poměrně značná množství síry.

     Nedostatek síry negativně ovlivňuje výnos, ale i kvalitu bulev. V hydroponických pokusech se prokázalo, že při deficienci síry vzrůstá obsah α-aminodusíku více než dvojnásobně. Zvýšený obsah aminokyselin pak snižuje výtěžnost bílého cukru.

      Na hnojení sírou je třeba pamatovat tam, kde obsah síry stanovené ve vodném výluhu (1 : 5) nepřekračuje 15 mg.kg^-1. Hnojiva s možností použití v cukrovce jsou uvedeny v tabulce 28 .

Doporučená hnojiva se sírou na podzim - Pregips H, sádrovec, případně hnojiva GSH NPK, která jsou různého složení a různého obsahu síry.

Doporučená hnojiva se sírou a dusíkem na jaře - Ledek amonný se síranem vápenatým (LAS 27-4, LAS 27-6), DASA (26-13) což je dusičnan a síran amonný, Síran amonný granulovaný (volný není příliš vhodný vzhledem k nerovnoměrné aplikaci hnojiva), Lovosan (24-3), Hydrosulfan (24 - 6).

Hnojení sodíkem

     Cukrovka patří k plodinám, které jsou na sodík poměrně náročné. I když se v současnosti o hnojení sodíkem neuvažuje, je třeba si uvědomit, že ho cukrovka může v sušině chrástu obsahovat při sklizni cca 1,2-3,9 % , v kořenech pak 0,05-0,10 %, což v celkovém objemu představuje čerpání 58-100 kg Na.ha^-1. Potvrzují to zkušenosti ze zahraničí. Z výsledků pokusů realizovaných v 5 zemědělských podnicích na Opavsku vyplývá, že odběr sodíku může být i vyšší a přesahovat 125 kg.ha^-1. Z pokusů prováděných v Dánsku vyplynula vhodnost společné aplikace K a Na-hnojiv. V polyfaktoriálním pokusu bylo nejvyššího výnosu dosaženo po aplikaci 120 kg K₂0 + l00 kg Na.ha^-1. Tato kombinace přispěla také k nárůstu cukernatosti o 0,17 %. Naopak v podmínkách Německa hnojení sodíkem nijak výrazně neovlivnilo výsledný výnos. Větší důraz a pozornost hnojení sodíkem je třeba věnovat v podmínkách s vyšším úhrnem srážek v průběhu vegetace. Naopak na sušších stanovištích nemá hnojení sodíkem takový význam a při jeho aplikaci může docházet k zasolování půd.

Mimokořenová výživa

     Hlavní podíl živin nezbytných pro růst a vývoj rostlina přijímá z půdy prostřednictvím kořenového systému. Hlavní funkce kořenového systému spočívá v příjmu vody a v ní rozpuštěných živin. Hlavní funkcí listového povrchu je příjem oxidu uhličitého a absorbce sluneční energie. List ale může sloužit i k mimokořenové výživě živinami přijímanými kořeny. List je krytý pokožkou (epidermis), která je pokryta kutikulou. Kutikula je složena ze tří dobře odlišitelných vrstev a pokrývá pokožku. Svrchní část je tvořena epikutikulárním voskem, pod ním je uložený kutin, který obsahuje vodu odpuzující látky (mastné kyseliny, vosky). Poslední kutinová vrstva obsahuje vedle kutinu a celulózového skeletu i hydrofilní pektiny, které bobtnají ve vlhkém prostředí a jsou propustnější pro vodu a v ní rozpuštěné látky. Se stářím listu se snižuje propustnost listu pro vodu a tím i jeho schopnost přijímat živiny. Součástí listu jsou i průduchy, jejich funkce ve výživě je omezená a slouží pouze k výměně plynů (CO₂ H₂O, NH₃, NO_x, SO₂).

     Jak tedy vlastně probíhá příjem živin přes list? Hlavním místem pro vstup živin do volného prostoru listu jsou póry a ektodezmata, které procházejí buněčnou stěnou. Kutikula má dostatek těchto hydrofilních pórů, kterými prochází voda a v ní rozpuštěné živiny.

     Rychlost vstupu aplikovaných živin do vnitřní struktury listu je závislá na celé řadě okolností. Ty ovlivňují rychlost jednotlivých etap spojených s příjmem tak jak je charakterizuje Trčková (2003):

• ovlhčení listu roztokem hnojiva,
• průnik vnější epidermální stěnou
,
• vstup do listového apoplastu (volný listový prostor),
• aktivní příjem živin do listového symplastu (vodivé cesty)
,
• distribuce uvnitř listu a rostliny.

     Rychlost průniku živin je pozitivně ovlivněna vzdušnou vlhkostí, hygroskopičností a rozpustností použitých solí ve vodě (tab. 29 ). Uplatnění vhodných smáčedel pak může rychlost průniku živin rovněž velmi významně urychlit. Efektivnost uplatnění jednotlivých živin při mimokořenové výživě je pak dána stavem porostu a mohutností jeho listové plochy, koncentrací dané živiny a množstvím aplikovaného postřiku na hektar. Při aplikaci je nutné zhodnotit také momentální průběh povětrnosti, rychlost zasycháni postřiku na listech, stav kutikuly, která může být i z důvodu povětrnosti (srážky) různě vyvinutá. Rostliny trpící deficitem živin přijímají aplikované živiny rychleji než rostliny, jejichž výživný stav je dobrý.

     Mobilita živin uvnitř listu je různá. Dusík, fosfor, draslík i hořčík jsou poměrně mobilní. Naopak měď, mangan a např. železo jsou omezeně pohyblivé a proto je nutné je aplikovat nejlépe přímo na místo určení.

     Cukrovka je plodinou, která je velmi náročná na živiny. Převážná část je jich přijímána kořenovým systémem. Přesto v období nepříznivých povětrnostních podmínek, při deficitu zvláště mikroelementů můžeme prostřednictvím mimokořenové výživy výživný stav rostlin pozitivně ovlivnit. Svědčí o tom i výsledky dosažené v roce 2002 na lokalitě ZD v Morkovicích u Kroměříže. Pozemek na kterém byla cukrovka pěstována vykazoval agrochemické vlastnosti uvedené v tabulce 30 .

     Při přípravě pozemku na podzim bylo provedeno hnojení fosforečnými (l,5 q.ha^-1 Amofos) a draselnými hnojivy (l,5 q .ha^-1 draselná sůl). Zároveň byla provedena zaorávka chlévského hnoje 40 t.ha^-1). Před setím byla aplikována dusíkatá hnojiva a 3x během vegetace provedena mimokořenová výživa (viz tab. 31 ), 15. 5. bylo provedeno celoplošné druhé přihnojení dusíkem (l,3 q LAV.ha^-1).

     Mimokořenová výživa vedla ke zvýšení výnosu u všech ošetřených variant. Nejvyšší přírůstek byl zaznamenán po aplikaci listové výživy při nejnižší dávce dusíku, a to 8,72 t.ha^-1 (graf 16 , graf 17 ).

     Listová výživa podpořila také tvorbu cukru. Digesce u těchto variant se pohybovala v rozmezí 19,7-19,8 % (graf 18 ).

     Důležité je mimo jiné i to, jakou měrou se hnojiva podílela na přírůstku výnosu. To dokumentuje graf 19 . Z uvedených výsledků je jasné, že se zde výrazněji uplatnila listová výživa než vyšší intenzita hnojení dusíkem.

     Rozdíly se ještě prohloubí při výpočtu výnosu polarizačního cukru u jednotlivých variant. Po aplikaci listových hnojiv vzrostl výnos polarizačního cukru v rozmezí 420-1395 kg.ha^-1 (graf 20 ).

Hnojení cukrovky „pod patu"

     Ve světě je poměrně známá a používána lokální aplikace fosforečných hnojiv současně se setím. Lokální aplikace dusíkatých hnojiv je předmětem výzkumu posledních let a uplatňuje se v současnosti již v řadě zemědělských podniků .

     Hnojením pod patu u cukrovky rozumíme aplikaci granulovaného nebo tekutého hnojiva ve stejné operaci při setí pomocí speciálních radliček na secím ústrojí cukrovky ve vzdálenosti 5-6 cm od řádku a v hloubce asi 10 cm. Tato metoda zvyšuje výnos cukrovky a tím i výnos polarizačního cukru z hektaru. Uvádí se, že přírůstek výnosu činí 5 a více % při ekvivalentu dávky čistého dusíku 25-30 kg (poslední pokusy z Dánska).

     Z dřívějších pokusů s lokální aplikaci dusíku vyplývá opodstatnění tohoto způsobu hnojení. Zvyšuje se využití dusíku z cca 47 na 58 % a výnos výrazně stoupá.

• v místě aplikace dusíku je vysoká koncentrace amonných iontů, je zde omezená nitratace, snižuje se tvorba NO₃ a tím dochází k omezení ztrát vymýváním,
• v zóně vysoké koncentrace amonných iontů dochází ke změně pH, vytěsnění iontů Ca²⁺, Mg²⁺, Na⁺ a Mn³⁺ ze sorpčního komplexu a jejich vyšší koncentraci v půdním roztoku,
• v zóně vysoké koncentrace solí dochází ke zvýšené mineralizaci půdní organické hmoty a k menší imobilizaci dusíku z dusíkatého hnojiva - zvyšuje se využitelnost hnojiva,
• snižují se ztráty dusíku těkáním - u plošné aplikace jsou ztráty těkáním amoniaku 15-30 %, u lokální aplikace téměř nedochází ke ztrátám, rovněž jsou nižší ztráty denitrifikací (NO_x a N₂),
• snižují se ztráty povrchovým smyvem v případě přívalových dešťů
,
• zvyšuje se klíčivost a vzcházení semen,
• intenzivněji se rozvíjí kořenový systém o 10 až 30 % což je velmi významné při přísušcích
,
• dochází k výraznému soustředění kořenového vlášení kolem zóny vysoké koncentrace, a tím je zabezpečeno vyšší využití dusíku z hnojiva,
• tvorba kořenů s větší fyziologickou aktivitou má lepší schopnost příjmu živin a transportu asimilátu do nadzemních orgánu rostlin (zjištěno radioizotopovou analýzou)
,
• dochází k zvýšení koeficientu využití dusíku hnojiv a půdy (priming efekt) až o 50 %.

     Zvýšení výnosu nebo úspora na hnojivech je způsobeno tím, že hnojivo je umístěno v místech, kde je rostlina při svém hlavně počátečním růstu nejvíce potřebuje. Hnojivo, hlavně dusík, má lepší účinnost, když je umístěné pod semenem cukrovky, než povrchově aplikované hnojivo, kdy při špatných klimatických podmínkách, např. suchu vázne až nefunguje příjem do rostliny.

  nahoru

Vliv výživy na výnos a kvalitu cukrovky

     Technologická jakost cukrovky je dána komplexem faktorů, které významně ovlivňují její zpracovatelnost a rozhodují o celkové výtěžnosti cukru. Je chápána jako komplex znaků zahrnujících mechanické, biologické, fyzikálně-chemické a chemické vlastnosti řepné bulvy. Patří sem zevní znaky, které ukazují na tvar a velikost bulvy, množství kořínků, nečistot, počet a charakter cévních svazků, zdravotní stav a další vlastnosti. Hlavní význam mají analytické hodnoty tj. digesce, rozpustný popel, škodlivý dusík a také např. podíl invertu. Surovinovou laboratoř pro zjišťování vnitřní kvality cukrovky ukazuje obr. 2 .

     Rozhodujícím kritériem je digesce, která může být různým způsobem ovlivněna. Svou roli zde hraje také výživa. Významným způsobem se zde může promítnout intenzita hnojení dusíkem, která ovlivňuje nejenom chemické složení rostlin a především kořene, ale také podporuje retrovegetaci u cukrovky, která koresponduje s výrazným zhoršením cukernatosti a skladovatelnosti bulev (graf 21, graf 22 ). Dochází rovněž k nárůstu škodlivého dusíku (α-aminodusíku) v kořenech cukrovky. Dle západoevropských poznatků se na 2 kg aplikovaného dusíku zvýší obsah α-aminodusíku v kořenech cukrovky o 1 mg/100 g cukru v kořenech. To představuje cca 0,16 mg/100 g řízků při předpokládané cukernatosti 16 %. V Polsku se uvádí, že na každých aplikovaných 50kg N se zvyšuje obsah α-aminodusíku o 0,3- 0,6 mmol/100 g řepných řízků.

     Hnojení dusíkem je z pohledu kvality nejvýznamnějším faktorem. Stanovení optimální dávky je často nad síly pěstitelů. Nižší dávky N mohou negativně ovlivnit výši výnosu, naopak nadbytek dusíku snižuje cukernatost a zhoršuje výtěžnost (tab. 32 ).

     Škodlivý dusík patří k necukernatým složkám řepné bulvy stejně tak jako rozpustný popel, jehož množství by se u jakostní řepy mělo pohybovat pod úrovní 0,5 %. Vysoký obsah popelovin (K, Na) rozhodujícím způsobem zvyšuje produkci melasy na úkor bílého zboží. Obsah v řepné bulvě kolísá a bývá ovlivněn odrůdou, průběhem povětrnosti, výživou a půdními poměry. Může být způsoben volbou nevhodného stanoviště, vysokým a pozdním hnojením dusíkem (graf 23 ).

     Z popelovin jsou nejhorší chloridy, kde 1 díl váže až 17 dílů cukru. V průměru pak připadá na 1 díl popelovin cca 5 dílů cukru. Čím vyšší je obsah popelovin v bulvách cukrovky, tím více cukru zůstává v melase (tab. 33 ).

     Neúměrné dávky dusíku zhoršují vyzrálost cukrovky, která je vyjádřena tzv. MB faktorem. Ten vyjadřuje poměr výroby melasy (M) ku bílému zboží (B) v % a je rozhodujícím kritériem pro posouzení technologické jakosti a způsobilosti cukrovky pro sklizeň. MB faktor stanovíme výpočtem ze vztahu MB = M/B·100 přičemž M = 8·Pp (Pp - rozpustný popel) a B = Dg - 4,25Pp - 25 aN (Dg-digesce, aN-aminodusík v mg % na řepu).

     Čím je B faktor vyšší a M a MB faktor nižší, tím je cukrovka jako surovina pro získávání cukru kvalitnější. Podle vypočítaného MB faktoru můžeme cukrovku z pohledu zpracování zařadit dle následující tabulky 34 .

     Hodnota MB faktoru může být výrazně ovlivněna nejenom vyzrálostí cukrovky, ale také jejím typem a hloubkou seříznutí. Čím vyšší je podíl vysoko seříznutých bulev ve vzorku, tím vyšší je MB faktor. Hlavová část bulvy totiž obsahuje více popelovin a dusíkatých látek (hlava má MB faktor = 80).

     Celkový podíl cukru v melase, který nejde standardními způsoby získat lze vypočítat ze vztahu vypracovaném v Braunschweigu:

     Jak již bylo uvedeno výše, z pohledu kvality cukrovky je nejdůležitější správné nastavení dávky dusíku. Neznamená to však, že je to pouze dusík, který může kvalitu cukrovky ovlivnit. Vzhledem k tomu, že se významným způsobem od r. 1990 snížila intenzita hnojení průmyslovými ale i organickými hnojivy, vyvstávají problémy s deficitem řady živin. Proto je nutné mít situaci ve své lokalitě zmapovánu, znát agrochemické vlastnosti stanoviště na kterém bude cukrovka pěstována a provést patřičné zásahy při přípravě pozemku. V první fázi je nutné upravit obsah přístupného fosforu, draslíku a hořčíku v půdě, následně pak již během vegetace můžeme řešit případnou deficienci mikroelementů. Nedostatek fosforu i draslíku v půdním profilu může bez ohledu na výnos negativně ovlivnit především cukernatost. Naopak při vysokém obsahu přístupného draslíku v půdě může dojít při nadstandardním hnojení dusíkem k jeho vysoké kumulaci v bulvách, což zvýší obsah popelovin v řepné šťávě a podíl cukru v melase (PCM).