| nároky na živiny | nároky na půdu a organické hnojení | hnojení dusíkem | hnojení ostatními živinami |

Nároky na živiny

     Kukuřice vykazuje v porovnání s jinými zemědělskými plodinami určité rozdíly v reakci na pěstování a výživu. Je to způsobeno tím, že je rostlinou typu C4 na rozdíl od většiny zemědělských plodin s cyklem C3. Tato metabolická odlišnost ji řadí mezi rostliny s vyššími nároky nejen na teplotu vzduchu, ale i půdy a současně vytváří předpoklad pro efektivní využití přijatých živin na tvorbu výnosu. Kukuřice, a to hlavně pozdnější hybridy nebo odrůdy, vytváří mohutný kořenový systém, což jí umožňuje dobře využívat živiny z hlubších půdních vrstev, jak ukazuje obr. 1 . Hloubka půdního profilu, odkud dochází k odběru živin, se během vegetace mění. Truksa (1997) uvádí, že pod porostem kukuřice v době sklizně došlo k výraznějšímu poklesu živin, zvláště v podorničních vrstvách než v ornici.

     Počátek vegetace je u kukuřice charakterizován velmi malým růstem a také nízkým odběrem živin. První měsíc svého růstu kukuřice odčerpá z hektaru 3,3-5,6 kg N, kdežto před mléčnou zralostí toto množství dusíku přijme za jeden den. Při výšce porostu 40-50 cm a hmotnosti jedné rostliny kolem 50 g (v sušině) kukuřice odčerpá 132 kg N, 15,4 kg P, 184 kg K, 17,6 kg Ca a 10,1 kg Mg (Richter et al. 1996). Před objevením laty přijme až 75 % všech živin. V těchto vývojových fázích (obr. 2 ) má kukuřice vedle velkých požadavků na dusík ještě větší nároky na draslík (Vaněk et al. 1998).

     U draslíku dochází k vrcholu jeho příjmu ve fázi voskové zralosti (obr. 3 ), pak následuje částečný pokles doprovázený exkrecí draslíku přes kořenový systém do půdy. U silážní kukuřice k tomuto jevu nedochází, protože ji sklízíme ve voskově-mléčné zralosti.

     Odběr fosforu představuje u kukuřice téměř přímku s mírným stoupáním až do sklizně (obr. 3 ). Avšak i u této živiny jsou dvě kritická období. První se objevuje na počátku růstu, kdy se začíná tvořit kořenový systém a druhé v době objevení se laty až kvetení. Na půdách s nízkou zásobou fosforu může docházet k hyperchlorofylaci rostlin (červenofialové zabarvení stonku až celé rostliny - obr. 4 ), zvláště při nižších teplotách v květnu (tzv. zmrzlí muži). To je důsledkem omezeného příjmu P při teplotách vzduch nižších než 10 °C, které mohou právě malé obsahy této živiny v půdě prohloubit. Z tohoto důvodu doporučujeme startovací hnojení fosforem nebo hnojení fosforem „pod patu“ v superfosfátech nebo amofosu (více - viz zde ). Druhým kritickým obdobím je fáze kvetení. Pro kukuřici je zvláště výhodné, aby rostliny do této doby přijaly dostatek fosforu, protože pak následuje jeho translokace do palic. Tento požadavek bude méně významný na půdách s příznivými vlhkostními poměry a s dobrou zásobou přístupného P v půdě.

     Vedle popsaných základních živin se v řadě států EU doporučuje hnojení kukuřice sírou. Její nezbytnost je zdůvodňovaná tvorbou aminokyselin se sírou (cystein, cystin, metionin), které jsou nezbytné pro syntézu bílkovin. Protesyntézou je zajišťován harmonický růst a vývoj rostlin, a tím i vyšší využití dusíku. Důležitou součástí řady metabolických procesů je také hořčík, který je nezbytný pro tvorbu chlorofylu a pro zabudovávání dusíku do aminokyselin.

     Odchylky od optimální koncentrace živin se u kukuřice projevují omezeným růstem a zvláště u kukuřice na zrno ovlivňují řadu výnosových prvků. Např. nedostatek dusíku působí negativně na délku palic, počet zrn v řadě a hmotnost tisíce semen. Naopak přehnojení dusíkem vede k prodloužení vegetační doby a může snížit kvalitu osiva. Nedostatek draslíku snižuje odolnost rostlin proti suchu, zasahuje negativně do tvorby cukrů a způsobuje špatné ozrnění palic od apikální části (od špičky). Při nedostatku síry jsou mladé listy žluté až chlorotické (obr. 5 ) a palice jsou po celé ploše nepravidelně ozrněné (spojují se projevy deficience dusíku a draslíku). Podrobnější význam biogenních prvků naleznete zde .

     Na tunu zrna a odpovídající množství slámy odčerpá kukuřice v průměru: 22-26 kg N, 4,4-6,6 kg P, 21-33 kg K, 4,3-7,1 kg Ca, 4-6 kg Mg (detailnější odběr živin - zde ).

     Kukuřice nemá zvlášť vyhraněné požadavky na půdu. Větší výnosovou jistotu poskytují půdy střední až těžší s pH od 5,6 do 7. Z hlediska agrotechniky vykazuje kukuřice všechny vlastnosti okopaniny, a proto se k ní doporučuje pravidelně hnojit organickými hnojivy.

     Z organických hnojiv je nejčastěji používán chlévský hnůj. Na půdách méně úrodných s nedostatkem humusu, zejména po obilovinách, na něj kukuřice reaguje obvykle kladně. V suchých ročnících je účinnost nižší. Optimální dávky hnoje se pohybují v rozpětí od 30 do 40 t/ha.

     Kukuřici řadíme mezi plodiny, které velmi pozitivně reagují na hnojení kejdou nebo močůvkou. Zvláště výhodné je podle Richtera et al. (1988) a Římovského (1989) hnojení kejdou prasat a skotu. Z provozního hlediska je výhodné, že hnojení kejdou ke kukuřici můžeme uskutečnit v létě na strniště (obilní předplodiny), na podzim na ošetřenou půdu (podmítkou, hlubokou orbou) nebo na jaře (zapravení kombinátory). Kejdu používáme v nižších dávkách nebo podle Římovského (1989) ve dvouletých - třiletých cyklech v dávce 75-125 t/ha. Vyšší dávky je vhodné aplikovat v kombinaci se slámou. Kejda příznivě působí na živinný režim půd. Při použití kejdy s nižším obsahem sušiny (C : N kolem 5) dochází k úbytku organických látek v půdě v důsledku intenzivní mikrobiální činnosti půdy. Proto ji doporučujeme přednostně používat v kombinaci s organickou hmotou (drcená sláma, zelené hnojení). Tímto způsobem zajistíme dostatek organických látek v půdě, zvýší se reutilizace uhlíku a posílí se imobilizace dusíku. Vedle slámy obilovin je vhodné aplikovat kejdu na slámu řepkovou, slunečnice i kukuřice při jejím pěstování na zrno.

     Při použití kejdy je rozhodující obsah sušiny a živin v kejdě, což je ovlivněno hlavně podílem technologické vody (Římovský, Richter 1996). Kejdu doporučuje Škarda (1985) používat ke hnojení s průměrným obsahem nad 7,2 % sušiny, i když pozitivní vliv na výnos kukuřice jsme prokázali i u kejdy s obsahem sušiny pod 4% při společné aplikaci se slámou nebo zeleným hnojením.

     Živiny obsažené v kejdě (viz zde ) jsou pro rostliny snadno přístupné. Dusík je ze 40-50% v amoniakální formě, maximálně 10 %, podle způsobu ošetření kejdy (homogenizace), je ve formě nitrátové a zbytek ve formě organických pozvolně působících látek. Fosfor, hořčík a vápník jsou obsaženy převážně v organických labilních formách a jsou pro rostliny dobře přístupné. Hlavní podíl lehce přístupného draslíku je přítomen v tekuté frakci kejdy.

     V kejdě je obsažená celá řada užitečných bakterií, které zvyšují biologickou činnost půdy a obsahem látek stimulační povahy (ze skupiny heteroauxinů) příznivě ovlivňují dlouživý růst rostlin. Zvýšení mikrobiální činnosti půdy po hnojení kejdou je daleko vyšší než po hnojení hnojem. Kejda tak působí příznivě k obohacení jak povrchové tak hlubší půdní vrstvy živinami.

     Správně vyrobená a ošetřená kejda je pro kukuřici významným zdrojem organických látek, živin, mikroorganizmů a látek stimulační povahy. Kejdou dodané živiny představují značnou finanční úsporu pro farmu. Při průměrném obsahu čistých živin v kejdě prasat (6 % sušiny, 0,48 % N, 0,1 % P, 0,21 % K) obsahuje tuna kejdy:

     V pokusech prováděných v letech 1983-1985 v ZD v Šardicích (tab. 1 ) byl potvrzen pozitivní vliv kejdy ve srovnání s minerálně hnojenou kontrolou (na úroveň 150 kg N, 160 kg P₂O₅, 370 kg K₂O, při zásobním hnojení PK na tři roky) na výnos zrna a silážní hmoty.

     Dosažené výsledky prokazují pozitivní vliv kejdy na výnos u kukuřice na zrno a srovnatelný efekt s minerálními hnojivy i u kukuřice na siláž při značné úspoře finančních prostředků za nákup minerálních hnojiv s racionálním využitím kejdy.

     Dávky dusíku volíme s ohledem na předpokládaný výnos u kukuřice na zrno nebo na siláž (více viz zde ). Výnosem kolem 9 t zrna kukuřice odčerpá v průměru 216 kg N. Dusík můžeme aplikovat v kejdě na podzim nebo na jaře. Při hnojení minerálními hnojivy je vhodné dávky dusíku dělit na základní hnojení před setím a na hnojení během vegetace za předpokladu, že se jedná o oblast vlhčí s vyšší hladinou podzemní vody. V oblastech aridnějších jsou dosahovány vyšší výnosy při jednorázovém zapravení dusíku nebo při kombinaci kejdy na podzim a minerálního hnojení na jaře.

     Základní hnojení před setím v podmínkách řepařské oblasti je vhodné provádět podle obsahu N_min v půdě. V lokalitách s malým spadem síry (pod 20 kg/ha) doporučujeme aplikovat síran amonný, kterým v dávce 0,1 t dodáme 24 kg S a 20 kg N. V pokusech provedených v Mespol Medlov a.s. v r. 1995 bylo při hnojení kukuřice na zrno a na siláž dosaženo následujících výsledků (tab. 2 a tab. 3 ).

     Na celý pozemek byl aplikován chlévský hnůj v dávce 25 t/ha. Na jaře byl zapraven amofos (0,2 t/ha) a 0,3 t draselné soli. Přihnojení dusíkem podle N_min v půdě bylo provedeno 17.5.1995 ve formě močoviny v dávce N₁ 100 a N₂ 150 kg N/ha.

     Výsledky dokumentují, že aplikace statkových hnojiv spolu s minerálními hnojivy přináší ve srážkově a teplotně průměrném roce průkazné zvýšení výnosu, a to jak u kukuřice na siláž, tak u kukuřice na zrno. Přitom je zachována i vysoká nutriční hodnota obou produktů.

     V některých případech je však nutné dávky dusíku dělit (zvláště pokud by překročila jednorázově aplikovaná dávka 100 kg). Efektivita přihnojení dusíkem je dána stanovištními a povětrnostními podmínkami. Přihnojení se provádí při výšce porostu 30-40 cm. Z hnojiv doporučujeme použít LA, LAV, LAD nebo kejdu aplikovanou hadicovými aplikátory do meziřádků. Při použití kejdy u kukuřice na zrno nedoporučujeme přehnojovat dusíkem, poněvadž hrozí nebezpečí prodloužení vegetační doby a špatného dozrávání, zvláště u pozdnějších hybridů.

     Z kapalných beztlakých dusíkatých roztoků je stále diskutovaná otázka použití DAM-390. Pro odstranění nebezpečí popálení listů je vhodné aplikovat toto hnojivo pod povrch listů upravenou aplikační technikou. Na půdách s nízkým obsahem síry je vhodné použít Sam nebo Agrosam (v m³ obsahuje 240 kg N a 80 kg S ).

     Pro zajištění optimální potřeby kukuřice všemi ostatními živinami vycházíme z agrochemického zkoušení půd (AZP). Na podzim, při zaorávání chlévského hnoje nebo jiné organické hmoty, je vhodné aplikovat společně s nimi fosforečná a draselná hnojiva, čímž zajistíme rostlinám jejich lepší využití.

     Na jaře, při předseťové přípravě, aplikujeme vedle dusíku také P a K hnojiva, pokud nebyla již zapravena na podzim. S ohledem na výsledky AZP je možné použít také vhodné NPK hnojivo nebo specielně připravené směsné hnojivo aplikované terragátory. Na půdách, s minimalizační technologií nebo s nízkým obsahem živin, kde nemáme z ekonomických důvodů na plné plošné vyhnojení pozemku se uplatňuje hnojení „pod patu“. Z hnojiv můžeme použít amofos, NP hnojiva, NPK hnojiva.

     Kukuřice je z mikroelementů zvláště náročná na bor a zinek. Jejich nedostatek se objevuje na půdách vyvápněných s pH od 6,4 a výše, zvláště za déletrvajícího suchého počasí. Deficit lze odstranit pomocí různých typů listových hnojiv (Nitrozink, Folibor aj.).