Slovník pojmů

abaxiální: spodní, od osy (stonku) odvrácená strana, rub (listu)
acidofilní, acidofyt: vyžadující nebo snášející kyselý substrát
adaxiální: svrchní, od osy (stonku) přivrácená strana, líc (listu)
adventivní: náhradní, vznikající kdekoliv na rostlině (kořen, pupen)
akcesorický: přídatný
alogamie, cizosprašnost: opylení pylem z jiné rostliny
andreceum (A): soubor všech → tyčinek v květu
antropogenní (synantropní) stanoviště: vzniklé umyslnou i neúmyslnou činností člověka
apikální: vrcholový
apokarpní gyneceum: soubor navzájem volných jednoplodolistových pestíků (pryskyřník – Ranunculus, mochna – Potentilla), zřídka je pestík jediný – pak viz. monokapní gyneceum (bobovité – Fabaceae, švestka – Prunus)
apomixe: tvorba semen bez oplození vaječné buňky (většina zástupců pampelišek – Taraxacum)
autogamie, samosprašnost: opylení vlastním pylem
bezobalný květ: květ nahý, bez koruny, kalicha nebo okvětí
bifaciální list: dorziventrální, s nestejnou svrchní a spodní stranou, rozlišeným lícem a rubem (pryskyřník – Ranunculus)
bisymetrický: útvar souměrný podle dvou navzájem kolmých rovin (květy brukvovitých – Brassicaceae, srdcovky – Dicentra)
blizna: nejhořejší část pestíku, uzpůsobená k zachycování a klíčení pylových zrn; obvykle na ní jsou drobné až nápadné bliznové papily; může být přisedlá na → semeníku (mák – Papaver), nebo je od něj častěji oddělena → čnělkou
bobule: dužnatý, nepukavý, obvykle víceplodolistový plod s oplodím zdužnatělým, bez vnitřní sklerenchymatické vrstvy; častěji vícesemenný (konvalinka – Convallaria)
borka: odumřelá, obvykle charakteristicky rozpraskaná nebo odlupující se vnější část pletiv dřevnatého stonku (kmene), nepřesně označována jako “kůra“
botka: blanitý útvar obepínající lodyhu nad uzlinou, vzniklý srůstem palistů příslušného listu (rdesnovité – Polygonaceae)
brachyblast: trvale zkrácená postranní větev dřevnatých stonků, často pokrytá jizvami po opadlých listech (jinan –Ginkgo, modřín – Larix
-bratré tyčinky: srostlé nitkami v jeden nebo více svazečků – podle počtu svazečků:
brylka: útvar tvořený slepenými pylovými zrny z celého prašného pouzdra (jsou přenášena jako celek), často se stopečkou, zakončenou lepkavým štítkem (vstavačovité – Orchidaceae)
bulva: ztloustlý řepovitý kořen splývající se ztloustlým hypokotylem a ztloustlou dolní částí stonku (miřík celer – Apium graveolens)
byliny: rostliny s celým stonkem nedřevnatým (bylinným)
celistvý: plochý orgán (list, listen apod.) celokrajný, zubatý nebo jinak velmi mělce členěný (buk – Fagus, bříza – Betula)
celokrajný: se zcela hladkým okrajem bez zubů (např. list krušiny – Frangula alnus)
cenokarpní gyneceum: pestík srostlý z většího počtu plodolistů, jedno- nebo vícepouzdrý (mák – Papaver, tulipán – Tulipa), viz. též lyzikarpní gyneceum, parakarpní gyneceum, synkarpní gyneceum
cévní svazek: soubor buněk vodivého pletiva, tvořený především protáhlými buňkami dřeva a lýka a sklerenchymatickou pochvou (žilnatina v listech)
cibule: obvykle dužnatý orgán, tvořený velmi zkráceným stonkem (podpučí, diskus) a nahloučenými, navzájem oddělitelnými listy se ztloustlou bází („suknice“)
cizosprašnost: viz. alogamie
cyathium: velmi drobné květenství (připomínající květ), složené z jednoho stopkatého samičího květu, obklopeného 5 vijany samčích květů (pryšec – Euphorbia)
cyklický květ: všechny květní části (kalich + koruna nebo okvětí, tyčinky i plodolisty) jsou uspořádány v kruzích
čárkovitý: úzký, mnohokrát delší než široký, po celé délce stejně široký (list rdestu ostrolistého – Potamogeton acutifolius)
čepel: do plochy rozšířená část listu nebo jiného útvaru listového původu (listen, korunní lístek atd.)
češule, hypanthium, receptakulum: miskovitě až baňkovitě rozšířené květní lůžko ± uzavírající pestík(y) (švestka – Prunus), nebo i s pestíkem srostlé (pupalkovité – Onagraceae); na jeho vzniku se kromě květního lůžka často podílí i dolní části květních obalů a tyčinek
-četný květ: s určitým počtem členů (zpravidla lístků květního obalu, u cyklických květů obvykle i tyčinky či plodolisty) v jednom kruhu – mohou být volné nebo vzájemně srostlé; nejčastější jsou květy trojčetné(liliovité – Liliaceae), čtyrčetné (brukvovité – Brassicaceae) či pětičetné(rožec – Cerastium, prvosenka –Primula)
-četný list: dlanitě složený ze 3 (trojčetný: jetel –Trifolium) až mnoha (mnohočetný: vlčí bob – Lupinus) lístků
číška, cupula: dřevnatející lůžko květenství, obalující zcela nebo zčásti plody (bukovité – Fagaceae)
členěný: → jednoduchý list (listen) s čepelí členěnou v úkrojky sahajícími více než do ¼ (listy kakostů – Geranium); → obal mrkve – Daucus); viz. též dlanito-, peřeno-
člunek: člunkovitě srostlé nebo slepené (někdy i volné) dva dolní korunní lístky květů čeledi bobovitých (Fabaceae), uzavírající tyčinky a pestík
čnělka: horní sterilní, zpravidla zúžená část pestíku spojující → semeník a → bliznu
čtyřmocné tyčinky: v květu mají čtyři tyčinky delší nitky než ostatní (brukvovité – Brassicaceae)
děloha: list z prvního páru listů (dvouděložné) nebo jediný prvý list (jednoděložné), obvykle výrazně menší a odlišného tvaru, u většiny rostlin záhy opadávající nebo zasychající
-dílný: viz. dlanito-, peřeno-
diploidní: obsahující tělní buňky s dvěma sadami chromozomů
dlanitá žilnatina: hlavní žilky vybíhají paprskovitě (dlanitě) z báze čepele (javor – Acer)
dlanitě složený list: skládající se z prstovitě uspořádaných samostatných lístků, vyrostlých na společném řapíku (viz též -četný list)
dlanito-: (ve složenině) jednoduchý útvar, nejčastěji list, s dlanitou žilnatinou a různě hluboko dlanitě členěnou čepelí (viz též peřeno-):
dlanitý: vybíhající paprskovitě (dlanitě) z jednoho místa (žilnatina javorů –Acer)
dorzální (hřbetní): svrchní strana ± vodorovného orgánu
dorziventrální: viz. bifaciální list
dřeň: pletivo z tenkostěnných, zpravidla odumřelých buněk ve střední části stonku
dřeviny: rostliny s dřevnatým stonkem, podle způsobu větvení rozlišované na → keře a → stromy
dřípený: hluboce členěný v úzké dlouhé, nestejné čárkovité úkrojky (korunní lístky hvozdíku pyšného – Dianthus superbus)
dužnatý, masitý: zelený, šťavnatý, většinou pomalu vadnoucí (obvykle na průřezu polooblý až oblý), list (rozchodníku – Sedum)
dvojvijan: dva → vijany vyrůstající proti sobě (většina brutnákovitých – Boraginaceae)
dvoudomé rostliny: s jednopohlavnými květy, samčí a samičí květy se vyskytují na různých jedincích (vrba – Salix)
dvoulaločný: zářezem rozdělený ve dva laloky (list jinanu dvoulaločného – Ginkgo biloba)
dvouleté rostliny: vytvářejí v 1. roce listy (často v přízemní růžici), ve druhém roce kvetou a plodí, po vysemenění odumírají
dvoumocné tyčinky: v květu mají dvě tyčinky delší nitky než ostatní (hluchavkovité – Lamiaceae)
dvounažka: suchý dvouplodolistový plod, spojený uprostřed → karpoforem (plodonošem), rozpadající se za úplné zralosti na dvě jednosemenné části (miříkovité – Apiaceae); křídlatá dvounažka - je opatřena (obvykle symetrickým) blanitým oplodím, křídly (javor – Acer)
dvoupyský: srastloplátečný, souměrný květní obal, rozdělený v horní a dolní pysk (kalich a koruna černohlávku – Prunella)
dvouřadé: orgány vyrůstají ve dvou řadách na protilehlých stranách stonku nebo vřetene (střídavé listy kosatce – Iris; chlupy na lodyze rozrazilu rezekvítku – Veronica chamaedrys)
dvouřízný: zploštělý, se dvěma ostrými hranami až úzkými křídly (listové pochvy a lodyhy srhy –Dactylis)
eliptický: 2x delší než široký, k oběma koncům stejně zúžený, tupý, uprostřed nejširší (list kokoříku vonného – Polygonatum odoratum)
emergence: mnohobuněčný výrůstek z povrchu orgánu vznikající z pokožkových i podpokožkových buněk
endemit: taxon omezený svým výskytem pouze na určité území, na určitý přirozený celek (Poa riphaea – Petrovy kameny v Hrubém Jeseníku, Campanula bohemica – Krkonoše apod.)
endodermis: vrstva buněk specifického tvaru, oddělující v kořenech cévní svazek a kůru
endokarp: vnitřní, mnohdy tvrdé oplodí (pecka švestky – Prunus domestica)
endosperm: zásobní pletivo v semeni, nápadné zéjména v obilkách některých trav (obilniny)
epifyty: vytrvalé rostliny rostoucí (avšak neparazitující) na těle jiné rostliny, nejčastěji stromu
exokarp: vnější, obvykle blanité oplodí
fylokladium: zelené, listům podobné větve přebírající asimilační funkci (chřest – Asparagus); obvykle jsou zploštělé
gyneceum (G): soubor volných nebo v pestík navzájem srostlých plodolistů v květu
halofilní, halofyt: rostlina vyhledávající stanoviště (slaniska) nebo snášející substráty s vyšším obsahem solí
haploidní: obsahující buňky s jednou sadou chromozomů
hedvábitě chlupatý: pokrytý jemnými, hustými, měkkými chlupy, které jsou všechny v jednom směru přitisklé k povrchu orgánu („učesané“) (rub listu jahodníku trávnice – Fragaria viridis)
heterostylie, různočnělečnost: v květech se na různých jedincích téhož druhu vyskytují dva (prvosenka – Primula) nebo tři (šťavel – Oxalis) typy různě dlouhých čnělek
hlávka: viz. strboul
hlíza: podzemní ztlustlý zásobní orgán různého původu, obvykle na průřezu jednolité konzistence (na rozdíl od suknic cibulí); hlíza kořenová - hlízovitě ztlustlý kořen nebo jeho část se zásobní funkcí (orsej – Ficaria)
homostylie: v květech téhož druhu jsou všechny čnělky stejně dlouhé (obvyklý případ, protiklad k heterostylii)
hrálovitý: podlouhlý nebo vejčitý plochý orgán, na bázi uťatý a vybíhající ve dva špičaté rozestálé nebo špičkou nahoru zakřivené laloky, svírající tupý úhel (list svlačce – Convolvulus, šťovíku menšího – Rumex acetosella); též hrálovitá báze listu
hrozen: nevětvené květenství s dlouhým vřetenem, na němž jednotlivě vyrůstají stopkaté květy s ± stejně dlouhými stopkami; mohou být střídavé (hyacint – Hyacinthus, vikev – Vicia) nebo v přeslenu (žebratka – Hottonia)
hroznovité květenství: postranní (boční) větve nepřerůstají vřeteno (osu) květenství; květy rozkvétají zdola nahoru nebo od okraje ke středu květenství
hruškovitý: tvaru hrušky
huňatý (huňatě chlupatý): dlouze měkce hustě chlupatý, s chlupy ± odstálými a vzájemně spletenými
hypokotyl: článek podděložní, první lodyžní článek na klíční rostlině mezi dělohami a kořínkem
hypokotylní hlíza: vzniká ztloustnutím hypokotylu (ředkvička – Raphanus sativus skupina Radicula)
chlup, trichom: pokožkový výrůstek, vznikající z jediné pokožkové buňky; může být jednobuněčný i vícebuněčný, → jednoduchý nebo větvený
chmýr: kalich na vrcholu spodního semeníku, přeměněný ve štětinky nebo častěji dlouhé štětiny (tzv. paprsky); vytrvává na nažkách (hvězdnicovité – Asteraceae, kozlíkovité – Valerianaceae):; jednoduchý - s paprsky hladkými (bodlák – Carduus); pérovitý - s paprsky pérovitě (zpeřeně) chlupatými (pcháč – Cirsium)
chobotnatý list: čepel podlouhlá, její okraj mělce laločnatý, s okrouhlými laloky i zářezy (starček obecný – Senecio vulgaris)
chocholičnatá lata: lata s dolními postranními větvemi prodlouženými, takže květy (jeřáb – Sorbus), popř. květenství (vratič obecný – Tanacetum vulgare) jsou uspořádány deštníkovitě až v jedné rovině
chocholík: hroznovité květenství s dolními květními stopkami prodlouženými a směrem vzhůru se zkracujícími, takže všechny květy jsou uspořádány deštníkovitě až téměř v jedné rovině (jabloň – Malus, snědek chocholičnatý – Ornithogalum umbellatum)
intercelulára: malý mezibuněčný prostor, vyplněný nejdříve tekutinou, později často vzduchem (např. spodní strana lístku okřehku hrbatého – Lemna gibba)
internodium, článek: část stonku (nebo jeho větve) mezi uzlinami (nody), z nichž vyrůstají listy
jařmo: dvojice vstřícných lístků zpeřeného listu
jazýček: blanitý výrůstek na rozhraní listové pochvy a čepele (trávy – Poaceae, ostřice – Carex)
jazykovitá koruna: souměrná koruna dole trubkovitá, výše rozšířená v plochou → ligulu (pampeliška – Taraxacum)
jazykovité květy: souměrné květy s jazykovitou korunou; tvoří buď celé úbory (pampeliška – Taraxacum), nebo pouze paprsek - okrajové květy v úboru (kopretina – Leucanthemum)
jednodomé rostliny: jednopohlavné samčí a samičí květy se vyskytují na jedné rostlině (dub – Quercus)
jednoduchý: nečleněný v samostatné části (opak: složený); nevětvený:; jednoduchý list - s čepelí celistvou nebo členěnou; jednoduchý chlup - nevětvený
jednoleté rostliny: klíčí, kvetou a plodí během jedné vegetační sezóny, poté odumírají; viz. též terofyty
jednopohlavný květ: obsahující pouze → tyčinky (samčí květy, ) nebo pouze → pestíky (samičí květy, ); funkčně jednophlavný - obsahuje zdánlivě dobře vyvinuté tyčinky i pestíky, avšak funkční je pouze jedno pohlaví nevytváří se pyl nebo vajíčka
jehlice: přisedlý, obvykle tuhý jehlicovitý list různého průřezu u nahosemenných dřevin
jehlicovitý: většinou tuhý, pevný, čárkovitý list (borovicovité – Pinaceae), někdy s podvinutými okraji (vřesovec – Erica)
jehněda: hroznovité květenství s chabým vřetenem, zpravidla převislé s ± přisedlými květy, opadavé jako celek (vrba – Salix, bříza – Betula)
kadeřavý: celý nebo zejména na okraji zvlněný (list šťovíku kadeřavého – Rumex crispus)
kalich (K): vnější, obvykle zelený obal → různoobalného květu
kalíšek: kruh zelených lístků vně kalicha, střídajících se s kališními lístky, obvykle menších než kalich: může mít stejný počet lístků jako kalich (mochna – Potentilla) nebo menší (sléz – Malva)
kápovitý: čepel listu na vrcholu okraji srostlá, vytvářející kápovitou dutinu (křivatec žlutý – Gagea lutea)
keře: dřeviny vyšší než 30 cm větvené odzdola, bez kmene
keříky (popř. keříčky): drobné keře do 30 cm výšky, rostoucí obvykle v hustých souvislých porostech (vřes – Calluna, borůvka – Vaccinium)
-klaný: viz. dlanito-, peřeno-
klas: hroznovité květenství s přisedlými květy na prodlouženém tuhém vřetenu (jitrocel – Plantago)
klásek: (1) květenství trav (Poaceae), tvořené 2 (vzácněji 0-3) plevami a jedním až více květy; každý květ vyrůstá z paždí pluchy; klásky skládají složená květenství (klasy, laty ); (2) drobné klasovité květenství u šáchorovitých (Cyperaceae) nebo některých bik (Luzula), skládající často rovněž složená květenství
kleistogamický květ: trvale uzavřený, samosprašný (violka – Viola, kruštík – Epipactis)
klíček, zárodek, embryo: základ mladé rostlinky v semeni, tvořený vzrostným vrcholem (plumulou), dělohami (dělohou), hypokotylem a radikulou (primárním kořínkem); může být:; přímý nebo zakřivený, v několika podobách (brukvovité – Brassicaceae):; bokokořenný - s dělohami k sobě přitisknutými a kořínkem přitisklým k jejich boční straně (penízek – Thlaspi); hřbetokořenný - s kořínkem přitisklým k hřbetní straně jedné z děloh (řeřicha – Lepidium); žlábkoděložný - s kořínkem přilehlým z hřbětní strany do ohybu žlábkovitě prohnutých děloh (brukev – Brassica)
klubíčko, klubko: vrcholičnaté květenství; velmi silně stažený úžlabní → vrcholík s květy téměř přisedlými, směřujícími do všech stran (merlík – Chenopodium)
kmen: dolní, nevětvená část dřevnatého stonku u stromů, obvykle krytá na povrchu → borkou
kolec, kolce: ztrnovatělé, zpravidla zkrácené větévky (trnka – Prunus spinosa)
kolénko: uzlina, plné místo na → stéblu trav (Poaceae)
konektiv: viz. spojidlo
konkávní: vydutý, vyhloubený
konvexní: vypuklý
kopinatý: v dolní 1/4 - 1/3 nejširší, k oběma koncům se znenáhla zužující, obvykle 3-4x delší než široký (list kypreje vrbice – Lythrum salicaria)
kopisťovitý: nahoře nejširší, zaokrouhlený až okrouhlý, směrem k bázi se znenáhla zužující (list sedmikrásky obecné – Bellis perennis)
koruna (C): vnitřní květní obal → různoobalného květu, zpravidla jinak než zeleně zbarvený
kořen: podzemní orgán rostliny, který nenese listy ani pupeny, na špičce je kryt kořenovitou čepičkou chránící dělivé pletivo; upevňuje rostlinu v půdě a čerpá z půdy živiny, může sloužit i jako zásobní orgán rostliny
kosníkovitý: 2(-3)x delší než široký, tvaru asymetrického kosočtverce, nejširší v dolní 1/3 (list merlíku zedního – Chenopodium murale)
kožovitý: tuhý, pevný, neohebný, na povrchu hladký nebo jemně svraskalý, pomalu vadnoucí
kracovitý: peřeně členěný jednoduchý list s koncovým úkrojkem nápadně největším a postranními úkrojky nazpět zakřivenými, postupně se zmenšujícími (některé pampelišky – Taraxacum sect. Ruderalia)
krovky: vytrvávající, často zvětšené 3 vnitřní lístky okvětní (šťovík – Rumex) nebo 2 listence (lebeda – Atriplex), kryjící nažky
kružel: typ → mnohoramenného vrcholíku, u něhož dolní postranní větve vyrůstají v nestejné výšce, přerůstají hlavní vřeteno, jsou na zevní straně tím delší, čím dále od vrcholového květu hlavního vřetene vznikají a samy se podobně větví (sítinovité – Juncaceae)
krycí chlupy: mají jen funkci ochrannou (proti výparu apod.) a nevylučují žádný sekret – (opak: žláznaté chlupy); obvykle nejsou na vrcholu rozšířeny
křídla: (1) dva postranní korunní lístky v květu bobovitých (Fabaceae), obvykle výrazně užší než → pavéza; (2) dva postranní, zveličelé, korunovitě zbarvené kališní lístky vítodovitých (Polygalaceae)
křídlatý: na hranách protažený v různě široká plochá křídla (lodyha kostivalu lékařského – Symphytum officinale)
křídlatý plod: opatřený blanitým oplodím křídly, umožňujícím šíření plodu vzduchem (javor – Acer, jasan – Fraxinus)
křivolaký: vlnovitě zprohýbaný (větévky laty metličky křivolaké – Avenella flexuosa)
křižmostojné: páry vstřícných listů nebo listenů nad sebou jsou pootočeny o 90° (hluchavka – Lamium)
kulovitý: na průřezu kruhovitý trojrozměrný útvar
kůlový kořen: mohutně vyvinutý hlavní kořen, zpravidla dřevnatý, rostoucí ± přímo geotropicky a upevňující rostlinu hluboko v půdě (dub – Quercus)
kůra: první živé pletivo stonku pod pokožkou nebo → borkou
květ: soubor orgánů krytosemenných rostlin, zajišťujících pohlavní rozmnožování; je obvykle tvořen → květním lůžkem, → květním(i) obalem (obaly), souborem → tyčinek a → plodolistů
květenství: soubor květů uspořádaných podle určitých pravidel; může být jednoduché (tvořené jednotlivými květy) nebo složené (z květenství)
květní lůžko: viz. lůžko květní
květní obal, květní obaly: orgány obalující reprodukční části květu; jsou tvořeny buď → kalichem a → korunou, nebo → okvětím
kyjovitý: trojrozměrný útvar k vrcholu znenáhla ztloustlý a zaoblený (tvar kyje) (blizna vrbovky žláznaté – Epilobium ciliatum)
kýlnatý: s podélnou ostrou hranou (pluchy lipnic – Poa) nebo ostře vystouplou lištou (okraje tobolek rozrazilu rolního – Veronica arvensis)
laločnatý: okraj s mělkými oblými zářezy a laloky (listy kontryhele žlutozeleného – Alchemilla xanthochlora)
-laločný: viz. dlanito-, peřeno-
lata: hroznovité květenství; z dlouhého hlavního vřetene vyrůstají kratší, dále rozvětvené postranní větve; směrem od báze k vrcholu ubývá počet řádů větví (réva vinná – Vitis vinifera)
ledvinitý: orgán (obvykle plochý) širší než dlouhý, ve tvaru ledviny (ostěry kapradě – Dryopteris, listy kopytníku evropského – Asarum europaeum)
ledvinovitý: trojrozměrný útvar tvaru ledviny (semeno fazolu – Phaseolus)
lenticely, čočinky: zpravidla drobné bradavičky na povrchu větví (bez – Sambucus) nebo plodů (jeřáb muk – Sorbus aria), umožňující výměnu plynů
letorost: dřevnatějící výrůstek větve keře nebo stromu z posledního roku, popř. z let předcházejících
levotočivý: při pohledu shora se otáčí proti směru hodinových ručiček (většina ovíjivých rostlin, např. svlačec – Convolvulus)
liána: popínavá rostlina s chabým stonkem, pnoucím se po jiných rostlinách nebo anorganickém podkladu; může být dřevinná (břečťan – Hedera) nebo bylinná (svlačec – Convolvulus)
ligula: zploštělá část (obvykle nápadná) koruny → jazykových květů u hvězdnicovitých (Asteraceae)
licho-: (ve složených výrazech):; (1) ve významu nepravý , u vrcholičnatých, popř.složených květenstvích připomínajících jednoduchá hroznovitá květenství; (2) mající lichý počet lístků, → lichozpeřený
lichoklas: složené květenství stažené do podoby klasu, např. shloučené lichopřesleny (máta klasnatá – Mentha spicata) nebo stažená lata z klásků (psárka – Alopecurus)
lichookolík (zdánlivý okolík): vrcholičnaté květenství, jehož květy vyrůstají z jednoho místa podobně jako u okolíku; místo obalu však jsou pod květenstvím obvykle dva vstřícné, často mírně toulcovité listeny; nejdříve rozkvétají vnitřní květy květenství (česnek – Allium)
lichopřeslen: vrcholičnaté květenství tvořené ze 2 zkrácených vidlanů v paždí vstřícných listenů, květy jsou zdánlivě v přeslenu (hluchavkovité – Lamiaceae)
lichozpeřený: → zpeřený list, jehož vřeteno je zakončeno jedním lichým lístkem (list akátu – Robinia psedoacacia)
list: postranní, zpravidla plochý orgán stonku se zákonitým postavením a omezeným růstem, zpravidla zelený, s fotosyntetickou a transpirační funkcí
lístek: samostatná část složeného listu; může být různě členěný, nebo se skládat z → lístečků
listen: nepárový, často drobný listový útvar v květenství; v jeho úžlabí vyrůstá květ nebo větev květenství (dymnivka – Corydalis); někdy je však listům velmi podobný (rozrazil perský – Veronica persica, hluchavka – Lamium)
listenec, listence: párový (dvouděložné) nebo vz. nepárový (jednoděložné) listový orgán, vyrůstající na květní stopce (violka – Viola)
lodyha: nadzemní bylinný stonek, odumírající v roce, kdy vyrostl
lusk: suchý, jednoplodolistový, zpravidla vícesemenný plod pukající břišním i hřbětním švem (bobovité – Fabaceae)
lůžko květní: rozšířené, ploché až vyklenuté, někdy dužnaté zakončení květní stopky, na kterém vyrůstají květní orgány
lyrovitý: s koncovým úkrojkem ± celistvým a mnohem větším než úkrojky postranní, které jsou přímo odstálé a dolů se zmenšující (list kapustky obecné – Lapsana communis)
lysý: bez jakéhokoliv odění
lyzikarpní gyneceum: cenokarpní gyneceum s jednopouzdrým semeníkem; vajíčka jsou uložena buď na středovém sloupku (středová placentace; rožec – Cerastium), nebo na bázi semeníku (spodová placentace; prvosenka – Primula)
malvice: dužnatý plod některých rodů růžovitých (Rosaceae) vzniklý z gynecea s polospodními až spodními semeníky (spojenými zdužnatělým květním lůžkem) a z vnějšku přirostlé zdužnatělé češule; vlastní pestíky jsou přeměněny v několik (5-1) blanitých pouzder se semeny ( jádřinec u jablka) (jabloň – Malus, jeřáb – Sorbus) nebo v jednu až více peciček (hloh – Crataegus)
masíčko: masitý výrůstek na semeni (violka – Viola, bika – Luzula)
mečovitý list: čepel čárkovitá nebo úzce kopinatá, obrácená hranou k lodyze (puškvorec obecný – Acorus calamus, kosatec – Iris)
měchýřek: suchý, pukavý, vícesemenný jednoplodolistový plod, otvírající se břišním švem; může být blanitý (blatouch – Caltha) i dřevnatý (šácholan – Magnolia)
mezokarp: střední vrstva oplodí; může být dužnatý i sklerenchymatický
míšek (arilus): dužnatý útvar vzniklý zbujením vaječného poutka při bázi vajíčka, obvykle nápadně zbarvený a téměř obalující semeno (brslen – Eonymus)
mnohomanželné rostliny: na jedné rostlině se vyskytují květy oboupohlavné i jednopohlavné, pak ale pouze jednoho pohlaví (jasan ztepilý – Fraxinus excelsior)
mnohoramenný vrcholík: z vřetene květenství vyrůstá v paždí střídavých listenů více postranních větví, které se často dále větví (tužebník obecný – Filipendula vulgaris)
-mocné tyčinky: termín informující o počtu delších tyčinek v květu; viz. též dvoumocné tyčinky, čtyřmocné tyčinky
monofaciální list: oblý nebo polooblý, s nerozlišeným rubem a lícem (rozchodník bílý – Sedum album)
monokarpní gyneceum: apokarpní gyneceum tvořené jediným pestíkem (bobovité – Fabaceae)
monopodium: typ větvení, kdy boční (postranní) větve jsou tenčí a nepřerůstají hlavní stonek, který pokračuje v růstu
mošnička: srostlý listen pevně nebo volněji obalující nažku ostřic (Carex); nahoře ± uťatý nebo protažený v → zobánek
mozolek: výrůstek na → krovkách některých šťovíků (např. šťovík klubkatý – Rumex conglomeratus)
nahá obilka: za zralosti vypadávající z klásku bez pluchy a plušky (pšenice – Triticum)
nahý pupen: nekrytý šupinami (kalina tušalaj – Viburnum lantana)
nažka: suchý, nepukavý jednosemenný plod s blanitým nebo kožovitým oplodím (pryskyřník – Ranunculus, hvězdnicovité – Asteraceae)
nektárium: místo nebo útvar na rostlině, vylučující šťávu s vysokým obsahem cukru
nicí: dolů visící, převislý (poupata máku vlčího – Papaver rhoeas)
nitka: sterilní, obvykle úzká část tyčinky nesoucí → prašník a → spojidlo
nitrofilní: vyhledávající substráty s vysokým obsahem dusíkatých látek
nody, uzliny: místa na stonku, kde vyrůstají listy nebo větve květenství
obal: přeslenitý soubor listenů pod → složeným okolíkem (mrkev obecná – Daucus carota)
obalíček: přeslenitý soubor listenů pod okolíčky složeného okolíku (mrkev obecná – Daucus carota) viz. též složený okolík
obilka: suchý, nepukavý jednosemenný plod trav (Poaceae), u něhož srůstá osemení s oplodím; může být → nahá nebo → okoralá
objímavý: přisedlý list nebo listen s čepelí na bázi hluboce vykrojenou, jejíž úkrojky přesahují šířku lodyhy (čípek objímavý – Streptopus amplexifolius)
obkopinatý: obráceně kopinatý, v horní třetině nejširší (list máchelky srstnaté – Leontodon hispidus)
oboupohlavný květ: obsahuje → tyčinky i → plodolisty (andreceum i gyneceum)
obsrdčitý: obráceně srdčitý, na vrcholu vykrojený, k bázi znenáhla zúžený (lístky listu a korunní lístky šťavelu – Oxalis)
obvejčitý: obráceně vejčitý, v horní 1/3 nejširší (list olše lepkavé – Alnus glutinosa)
oddenek: podzemní stonek, většinou nezelený, s adventivními kořeny v uzlinách a šupinovitými listy s úžlabními pupeny
oddenková hlíza: zásobní tlustý oddenek nebo hlíza vyrůstající z oddenku (brambor – Solanum tuberosum)
ojíněný: pokrytý tenkou nesmáčivou voskovou vrstvičkou nasivělé barvy (vrstvička však jde často setřít) (listy kostřavy sivé – Festuca pallens)
okolík: hroznovité květenství se zcela potlačeným vřetenem; květy jsou na ± stejně dlouhých stopkách a vyrůstají z květonosné větve prýtu (břečťan – Hedera); viz. též složený okolík
okoralá obilka: za zralosti vypadávající z květenství těsně obalená pluchou a pluškou (většina trav), popř. s pluchou a pluškou srůstající (ječmen – Hordeum)
okrouhlý: ± kruhovitý (list mokrýše střídavolistého – Chrysosplenium alternifolium)
okvětí (P): květní obal tvořený lístky ± stejné barvy a tvaru, není rozlišen na korunu a kalich (např. blatouch – Caltha, vstavačovité – Orchidaceae)
opadavý: listový útvar opadávající obvykle na konci vegetační sezóny (opak: vždyzelený)
oplodí: pletiva tvořící stěnu plodu a uzavírající semena
oříšek: suchý, nepukavý jednosemenný plod s tvrdým kamenným oplodím, nesrůstajícím s osemením (líska – Corylus, kotvice – Trapa)
osemení: obal semene (zpravidla suchý a blanitý) vznikající z obalů vajíčka
osina: štětinovitý nebo vláskovitý výrůstek, někdy značně dlouhý (z pluchy žita – Secale)
osten: špičatý útvar zpravidla emergenčního původu (ostružiník – Rubus, růže – Rosa; číška kaštanovníku – Castanea)
ostěra: jemná blanka, zčásti nebo ± zcela kryjící → výtrusnicovou kupku, záhy opadávající nebo vytrvávající (i po dozrání výtrusů)
ostnitý: s pichlavou, tuhou, nápadnou špičkou (úkrojky listu pcháče bělohlavého – Cirsium eriophorum)
ostruha: dutý kuželovitý nebo válcovitý útvar na bázi korunního nebo okvětního lístku; často jsou v něm umístěny orgány produkující nektar (violkovité – Violaceae, vstavačovité – Orchidaceae)
otevřená žilnatina: bez spojů (anastomóz) mezi žilkami; žilky posledního řádu volné
ouška: úkrojky objímající zčásti nebo zcela lodyhu; může jít o úkrojky listové pochvy (ječmen – Hordeum), čepele (kostřava obrovská – Festuca gigantea), řapíku (vrba ušatá – Salix aurita) nebo palistů (mochna – Potentilla)
ovíjivý: po pevné opoře se ovíjející (stonek) viz. též levotočivý, pravotočivý
ozimé rostliny: vytvářejí listy 1. rokem na podzim (koncem vegetační sezóny) ve druhém roce kvetou a plodí, po vysemenění odumírají
pacibulka: opadavý adventivní pupen na bázi stonku (lomikámen zrnatý – Saxifraga granulata), v paždí listů (lilie cibulkonosná – Lilium bulbiferum) nebo v květenství (mnohé druhy česneků – Allium); slouží k vegetativnímu rozmnožování
pakorunka: šupinovité nebo límečkovité výrůstky, obvykle na přechodu nehtu a čepele u volných korunních lístků (silenka – Silene) nebo na přechodu okvětní trubky a lemu (narcis – Narcissus)
palice: hroznovité květenství s květy přisedlými na ztlustlém nebo zdužnatělém vřetenu, obalené → toulcem (áronovité – Araceae)
palisty: párové listové úkrojky na bázi řapíku nebo přisedlé čepele (růže – Rosa, Violka – Viola, hrách – Pisum)
papila: drobná bradavkovitá vychlípenina pokožkové buňky (korunní lístky violky zahradní – Viola x wittrockiana)
parakarpní gyneceum: cenokarpní gyneceum s jednopouzdrým semeníkem a nástěnnou placentací; plodolisty jsou srostlé svými okraji (mák – Papaver)
parazit: cizopasník; nezelená rostlina, výživou úplně vázaná na hostitele (kokotice – Cuscuta)
pavéza: horní, vzpřímený a obvykle výrazně široký korunní lístek bobovitých (Fabaceae)
peckovice: dužnatý plod s oplodím rozlišeným ve vnější blanitý exokarp, střední dužnatý mezokarp a vnitřní kamenný endokarp (švestka, meruňka, broskev... – Prunus)
peckovička: drobná, často vícesemenná peckovice (bez – Sambucus, šicha – Empetrum) také součást souplodí (ostružiník – Rubus)
peřeno-: (ve složenině s) -laločný, -klaný, -dílný, -sečný (viz. též dlanito-) jednoduchý útvar, nejčastěji list, se zpeřenou žilnatinou a různě hluboko členěnou čepelí:
pestík: samičí orgán v květu, tvořený jedním plodolistem nebo několika navzájem strostlými plodolisty; obvykle je členěný v → semeník, → čnělku → a bliznu
pilovitý: okraj se zuby a zářezy špičatými a kupředu namířenými, s přední stranou zubu kratší než zadní (list jilmu – Ulmus);; dvakrát pilovitý - se střídajícími se většími a menšími zuby
placenta, semenice: část plodolistu, z níž vyrůstají vajíčka; u většiny kratosemenných je umístěna při okraji plodolistu
plazivý: na zemi celou délkou ležící a v uzlinách zpravidla kořenující (lodyha mochny plazivé – Potentilla reptans)
plenka: metamorfovaný zakrnělý lístek vnitřního kruhu okvětí v klásku trav (Poaceae); viz. též pluška
pleva: (1) dva (řidčeji 1 nebo 3), obvykle nestejné listeny na bázi klásku trav (Poaceae); (2) listeny pod každým květem a plodem v kláscích šáchorovitých (Cyperaceae)
pleviny: mnohobuněčné, bělavé až hnědočerné šupiny nebo chlupy na listech (zejména řapících) a oddencích kapradin
plevky: drobné blanité listeny na lůžku úboru pod květy (prasetník – Hypochaeris, rmen – Anthemis)
plod: útvar vzniklý ze semeníku nebo celého pestíku a obsahující semena
plodenství: soubor plodů vznikající z celého květenství (slunečnice – Helianthus, meruzalka – Ribes)
ploidie: vyjadřuje počet sad chromozomů v tělních buňkách (→ diploidní, tetraploidní ..)
plstnatý: velmi hustě jemně chlupatý s chlupy propletenými v souvislý povlak (divizna malokvětá – Verbascum thapsus, tařice skalní – Aurinia saxatilis)
plucha: listen na bázi květu v klásku trav (Poaceae)
pluška: dva metamorfované srostlé lístky vnějšího kruhu okvětí v klásku trav (Poaceae); viz. též plenka
podlouhlý: 2-4 x delší než široký, ve střední části s rovnoběžnými okraji a na obou koncích obvykle stejnoměrně zúžený (např. list omanu vrbolistého – Inula salicina)
podpůrná šupina: (1) šupina samičí šištice nahosemenných, v jejímž úžlabí vyrůstá → semenná šupina (douglaska – Pseudotsuga); někdy dokonale srůstá se semennou šupinou (borovice – Pinus); (2) trojcípý útvar pod květy v samičí jehnědě, vzniklý srůstem listenců (bříza – Betula); (3) dřevnatějící šupina, podílející se na stavbě šištice (olše – Alnus)
podvinutý: s okrají dolů svinutými, takže zakrývají okrajovou část rubu listu (list vrby košikářské – Salix viminalis)
pochva: báze listu nebo listenu obepínající lodyhu nad uzlinou:; otevřená - okraje pochvy nesrostlé (většina trav – Poaceae); uzavřená - okraje plochy srostlé (šáchorovité – Cyperaceae)
poléhavý: na zemi celou délkou ležící a teprve koncovým článkem vzpřímený, v uzlinách nekořenující (lodyhy rdesna ptačího – Polygonum aviculare s. str.)
polokeře: rostliny s dřevnatými podzemními orgány a bází stonku, většina stonku je však bylinné konzistence (devaterník – Helianthemum)
polonahý pupen: krytý šupinami jen zčásti (bez černý – Sambucus nigra)
poloparazit: zelená, asimilující rostlina, částečně vázaná výživou na hostitele (jmelí – Viscum, kokrhel – Rhinanthus)
polospodní semeník: květní obaly a tyčinky vyrůstají uprostřed semeníku (lomikámen zrnatý – Saxifraga granulata)
poltivý plod, schizokarpium: víceplodolistový, rozpadající se za zralosti na jednosemenné plůdky (merikarpia) spojené karpoforem (plodonošem), nebo se rozpadající napříč plodolisty (např. tvrdky)
polyploidní: obsahující tělní buňky s 3 a více základními sadami chromozomů
pomnožené tyčinky: ve větším počtu (více než 10) (pryskyřník – Ranunculus, mochna – Potentilla)
pomoučený: pokrytý drobnými kulovitými chlupy, vyplněnými vzduchem nebo vodou, působícími moučnatým dojmem; při dotyku chlupy snadno praskají a pomoučení se stírá (merlík bílý – Chenopodium album)
ponořený (submerzní) list: list vodních rostlin s celou čepelí ponořenou pod hladinu; může se vyskytovat jako jediný typ listů (úzkolisté rdesty – Potamogeton), nebo jako první stadium listů, po němž se vyvíjejí listy → vzplývavé a → vynořené (šípatka – Sagittaria)
popínavý, šplhavý: přichycující se opory úponkami (réva vinná – Vitis vinifera), příčepivými kořeny (břečťan – Hedera) nebo ostny (ostružiník – Rubus)
populace: soubor jedinců stejného druhu na jednom místě a v daném čase
prašník: fertilní část tyčinky, ve které se tvoří pyl; obvykle je tvořen dvěma prašnými váčky spojenými → spojidlem; každý z prašných váčků se skládá ze dvou prašných pouzder
pravidelný, aktinomorfní: útvar, jímž je možno proložit 3 nebo více rovin souměrnosti (květ zvonku – Campanula)
pravotočivý: při pohledu shora se otáčí po směru hodinových ručiček (vzácně, např. chmel – Humulus)
prchavý: opadávající před úplným rozvitím květu (koruna révy vinné – Vitis vinifera, kalich máku – Papaver)
prorostlý: přisedlý list nebo listen s čepelí objímající stonek kolem dokola, takže stonek zdánlivě listem prorůstá (prorostlík okrouhlolistý – Bupleurum rotundifolium)
prothalium, prokel: haploidní vývojové stadium kapraďorostů, obvykle vláknitého nebo lupenitého tvaru, vyrůstající z výtrusu; na prothaliu se tvoří pohlavní orgány (pelatky a zárodečníky)
prýt: stonek s listy, pupeny a květy
přeslenité: vyrůstají v počtu 3 a více z téže uzliny stonku a jsou kolem stonku rovnoměrně rozložené v jedné rovině (listy sasanek – Anemone, vraního oka – Paris)
přetrhovaně zpeřený: zpeřený list, u něhož se střídají jařma velkých a malých lístků (brambor – Solanum tuberosum)
převislý: obloukovitě až přímo dolů visící
přezimující: obvykle přetrvávající přes jednu zimu, v druhé vegetační sezóně však odumírající (list jaterníku – Hepatica)
příčepivé kořeny: adventivní kořeny přidržující liány na povrchu opory (břečťan – Hedera)
přilba: přilbovitě skloněné lístky nebo vyklenutý lístek květního obalu (vstavač vojenský – Orchis militaris, oměj – Aconitum)
přisedlý: bez řapíku nebo stopky (list smrku – Picea; plod jmelí – Viscum);; přisedlá blizna - na semeníku bez čnělky (mák – Papaver)
pukavý plod: obvykle vícesemenný, otvírající se různým způsobem a uvolňující semena
pupen: základ budoucího orgánu (stonku, větve, listu)
pýřitý: krátce, měkce, obvykle roztoušeně (ne hustě) chlupatý
pysk: horní pysk, dolní pysk - horní a dolní část dvoupyských srostloplátečných korun (hluchavkovité – Lamiaceae);; labellum - výrazně zvětšený a tvarově odlišný dolní okvětní listek (vstavačovité – Orchidaceae)
receptakulum: viz. češule
relikt: pozůstatek z původně souvislého nebo širšího přirozeného rozšíření z určitého období (např. glaciální relikt), v současnosti ekogeograficky izolovaný prvek
rourkovitý: dutý, trubicovitý (list cibule – Allium cepa)
rovnoběžná žilnatina: s ± stejně silnými od báze k vrcholu listu paralelně probíhajícími žilkami (obvykle u jednoděložných)
ruderální flóra, vegetace: vyskytujíci se na stanovištích vytvořených nebo silně ovlivněných lidskou činností, avšak ponechaných spontánnímu vývoji
různoobalný květ: s květními obaly rozlišenými na → kalich a → korunu
rýhovaný: s nápadnými podélnými rýhami mezi ± zploštělými žebry (list metlice trsnaté – Deschampsia cespitosa, lodyha přesličky rolní – Equisetum arvense); viz. též žebernatý
řapík: stopkovitě zúžená dolní část listu
samosprašnost: viz. autogamie
sbíhavý: přisedlý list s okraji čepele sbíhajícími dolů po lodyze a vytvářejícími na části (nebo celém) stonku křídla nebo žebra (kostival lékařský – Symphytum officinale)
-sečný: čepel až téměř k hlavní žilce členěná ; viz též dlanito-, peřeno-
segetální (flóra, vegetace): plevelová flóra a vegetace, vyskytující se na stanovištích vzniklých lidskou činností a pravidelně obhospodařovaných
semeník: dolní rozšířená dutá část → pestíku obsahující vajíčka
semenná šupina: šupina samičí šištice nahosemenných, nesoucí na svrchní straně vajíčka (za zralosti semena); viz. též podpůrná šupina
síťnatá žilnatina: s nápadnými spoji (anastomózami) mezi žilkami 2. nebo 3. řádu, ± stejně silnými jako žilky
sklerenchym: pletivo tvořené buňkami se ztlustlými stěnami (zrnka v dužině hrušek, vlákna lnu, pecka švestky); sklerenchymatická vlákna - soubor buněk se ztlustlými stěnami na průřezu úzkolistých kostřav (Festuca)
slanisko: stanoviště s půdami se zvýšenou koncentrací solí
sloupek, gynostemium: orgán nasedající na semeník, skládající se z funkční části blizny, rostela a prašníku (vstavačovité – Orchidaceae)
složené květenství: kombinace dvou nebo více stejných nebo různých typů jednoduchých květenství
složený: skládající se z ± samostatných částí:; složený list - s čepelí složenou z jednotlivých lístků; dvakrát složený - lístky složené z lístečků; obdobně tři a vícekrát složený
smáčklý: zploštělý, ale nehranatý, s dvěma oblými hranami (stéblo lipnice smáčknuté – Poa compressa)
souběžná žilnatina: žilky probíhající souběžně obloukovitě (nikoli rovnoběžně) od báze k vrcholu, kde se obvykle spojují (jitrocel – Plantago, kýchavice – Veratrum)
souměrný, zygomorfní: útvar, jímž je možno proložit jedinou rovinu souměrnosti (květ hluchavky – Lamium)
souplodí: soubor plodů, vzniklý z → apokarpního gynecea jednoho květu, navzájem spojených květním lůžkem (souplodí nažek jahodníku – Fragaria; souplodí peckoviček ostružníku – Rubus)
spirální květ: všechny květní části vyrůstají v nepravidelném počtu na lůžku ve šroubovici
spodní semeník: volné části květných obalů a tyčinky vyrůstají nad semeníkem (sněženka – Galanthus)
spojidlo, konektiv: sterilní pletivo spojující prašné váčky; někdy vybíhá v přívěsek
sporofyl: list nesoucí výtrusnici(e), bez asimilační funkce (obvykle žlutozelený) (pérovník – Matteuccia)
sporokarp: složitý soubor pohlavně rozlišených → výtrusnic (sporangií) vodních kapradin, krytých silným obalem (nepukalka – Salvinia)
srdčitý: plochý orgán, na bázi ostře vykrojený, s velkými bazálními zaokrouhlenými laloky, na vrcholu zašpičatělý (list šeříku obecného – Syringa vulgaris); též srdčitá báze listu
srostloplátečný: tvořený srostlými lístky (květní obaly hluchavky – Lamium, konvalinka – Convallaria)
srpek: typ květenství; jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve leží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se všechny na jedné straně (mečík – Gladiolus)
srstnatý: s chlupy dosti dlouhými a tuhými, ± odstálými (oman srstnatý – Inula hirta)
staminodium: zakrnělá, nefunkční (sterilní) tyčinka (krtičník – Scrophularia)
stéblo: zpravidla dutý stonek trav (Poaceae) s plnými → kolénky
stejnoobalný květ: s → okvětím, s nerozlišenými květními obaly (šťovík – Rumex, tulipán – Tulipa)
stonek: nadzemní článkovaná část rostliny nesoucí listy a reprodukční orgány
stonková hlíza: zásobní orgán, tvořený obvykle ztlustlou a zdužnatělou bází stonku (mečík – Gladiolus, ocún – Colchicum)
strboul, hlávka: jednoduché hroznovité květenství se zkráceným vřetenem a ± přisedlými květy, obvykle polokulovitého, popř. válcovitého tvaru (jetel – Trifolium)
strom: dřevina s rozlišeným → kmenem a korunou
struk: suchý, zaškrcovaný plod, rozpadávající se za zralosti napříč na jednosemenné díly; může vznikat z lusku (čičorka – Coronilla) nebo z šešule (ohnice – Raphanus)
střelovitý: na bázi vykrojený ve velmi ostrém uhlu ve dva špičaté, nazpět směřující dlouhé laloky (list šípatky střelolisté – Sagittaria sagittifolia); též střelovitá báze listu
střídavé: vyrůstající nad sebou ve šroubovici (listy pryskyřníku – Ranunculus)
stvol: bezlistý, nevětvený stonek nesoucí květ nebo květenství (modřenec – Muscari, máchelka srstnatá – Leontodon hispidus)
sub-: (ve složeném výrazu); označuje nižší úroveň (subspecies poddruh), méně vyhraněné ekologické nároky (subhalofyt rostlina mírně zasolených stanovišť) apod.
sudozpeřený: zpeřený list, jehož vřeteno je zakončeno hrotem (hrachor jarní – Lathyrus vernus) nebo úponkou (vikev – Vicia)
suchomázdřitý, blanitý: celý nebo po okraji nezelený, tenký či prosvítavý (listeny ptačince trávovitého – Stellaria graminea)
svazčité kořeny: adventivní kořeny, vyrůstající ± z jednoho místa na bázi stonku (trávy – Poaceae) nebo z podpučí cibule (vesměs u jednoděložných)
svraskalý: se zkrabaceným, nerovným, nepravidelně rýhovaným povrchem (listy jívy – Salix caprea)
svrchní semeník: květní obaly a tyčinky vyrůstají pod semeníkem, semeník je v obalech ukrytý (tulipán – Tulipa)
sympodium: typ větvení, kdy boční větve přerůstají hlavní stonek; ten buď svůj růst ukončí (šeřík obecný – Syringa vulgaris), nebo se v postranním postavení dále větví (réva vinná – Vitis vinifera)
synantropní: doprovázející člověka; viz. též antropogenní stanoviště
synkarpní gyneceum: cenokarpní gyneceum s vícepouzdrým semeníkem a nákoutní placentaci; přepážky jsou tvořeny srostlými bočními stěnami sousedních plodolistů (tulipán – Tulipa)
šešule: suchý, pukavý, dvouplodolistový plod, alespoň 3x delší než široký, rozdělený zpravidla vytrvávající blanitou přepážkou v rámečku a otvírající se zdola dvěma chlopněmi (řeřišnice – Cardamine)
šešulka: plod podobný šešuli, ale nanejvýš 3x delší než široký (kokoška pastuší tobolka – Capsella bursa-pastoris)
šídlovitý: velmi úzký a znenáhla se ve velmi ostrou špičku zužující (list úrazníku skalního – Sagina saginoides)
šiška: zralá samičí šištice; může být vytrvalá (borovice – Pinus) nebo rozpadavá (jedle – Abies)
šklebivá koruna: dvoupyská s uzavřeným ústím a vysoko vypouklým patrem dolního pysku; při bočním smáčknutí se rozevře (lnice – Linaria)
šroubel: typ květenství; jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve neleží v jedné rovině s osou květenstvé a vyrůstají postupně na téže straně větve, takže květy jsou všechny odchýleny na stejnou stranu (denivka – Hemerocallis)
štětinatý, štětinatě chlupatý: pokrytý tuhými, špičatými, někdy až pichlavými chlupy
štítek: štítkovité zakončení na abaxiální straně semenné šupiny, nesoucí často výstupek (pupek); u nezralých, uzavřených šištic je vně patrná pouze tato část šupin (borovice – Pinus, cypřišek – Chamaecyparis)
taxon: obecné označení pro klasifikační jednotku (např. rod, druh, poddruh)
taxonomická hodnota: oprávněnost zařazení taxonu do určité klasifikační jednotky
tečkovaný: s přitisklými, často až zahloubenými, jinak zbarvenými přisedlými žlázkami nebo skupinami buněk, někdy patrnými jen proti světlu (listy třezalky tečkované – Hypericum perforatum); s barevnými tečkami (korunní lístky hvozdíku kropenatého – Dianthus deltoides)
terč: střední část úboru některých hvězdnicovitých, tvořená trubkovitými květy (žluté květy kopretiny – Leucanthemum); viz. též paprsek
terestrický: suchozemský
tetraploidní: obsahující tělní buňky se čtyřmi sadami chromozomů
tlamatá koruna: → dvoupyská se široce otevřeným ústím (hluchavka – Lamium)
tobolka: suchý pukavý, víceplodolistový plod, obvykle vícesemenný; otvírá se vrcholovými zuby (prvosenka – Primula), víčkem (jitrocel – Plantago), děrami (mák – Papaver) nebo podélnými štěrbinami (vstavačovité – Orchidaceae)
toulec: (1) zveličený, obvykle zbarvený listen, zakrývající zčásti nebo téměř zcela květenství typu palice (áronovité – Araceae); (2) útvar na bázi → lichookolíku česneků, tvořený 2 srostlými nebo volnými listeny
trichom: viz. chlup
triploidní: obsahující tělní buňky s třemi sadami chromozomů
trn: tuhý, špičatý útvar stonkového (viz. kolec), palistového (akát – Robinia) nebo listového (dřišťál – Berberis) původu
trofofyl: asimilující list kapraďorostů bez → výtrusnicových kupek
trofosporofyl: asimilující, zelený list nesoucí na rubu → výtrusnicové kupky (papratka – Athyrium)
trojúhelníkovitý: plochý orgán tvaru ± rovnoramenného trojúhelníku (list šalvěje žláznaté – Salvia glutinosa)
trubkovitá koruna: srostloplátečná, celá trubkovitá, nahoře jen s krátkými přímými cípy (květy terče úboru kopretiny – Leucanthemum)
trubkovité květy: zpravidla pravidelné květy s trubkovitou korunou v úborech hvězdnicovitých; tvoří ve střední části úboru → terč (sedmikráska – Bellis, slunečnice – Helianthus), nebo tvoří celé úbory (pcháč – Cirsium)
tupý: s tupou špičkou, s okraji svírajícími tupý úhel
tvrdka: suchý rozpadavý plod, vznikající rozpadem dvouplodolistového gynecea na 4 jednosemenné díly (brutnákovité – Boraginaceae, hluchavkovité – Lamiaceae); často jsou tvrdky až do úplné zralosti ve vytrvávajícím kalichu
tyčinka: samčí orgán semenných rostlin, produkující pyl (mikrospory); je obvykle tvořena → prašníkem a → nitkou
úbor: hroznovité květenství s květy přisedlými na rozšířeném, plochém nebo vyklenutém konci stonku, lůžku úboru (hvězdnicovité – Asteraceae)
unifaciální list: plochý, s oběma stranami stejného vzhledu (s nerozlišeným rubem a lícem) (kosatec – Iris)
úponka: (1) přeměněná část listu, tvořená obvykle jen žilkou, jíž se rostlina přichycuje k opoře; nejčastěji se vyskytuje u lichozpeřených listů, kde vznik přeměnou koncového lístku (vikev – Vicia); (2) přeměněná část stonku (réva – Vitis)
uťatý: na bázi nebo vrcholu rovně zakončený (báze čepele křídlatky japonské – Reynoutria japonica)
uzavřená žilnatina: se spoji (anastomózami) mezi žilkami
uzliny: viz. nody
úžlabní: vyrůstající v paždí jiného orgánu (pupeny listnatých dřevin)
vajíčko: útvar na placentě, který obsahuje vaječnou buňku a z kterého po oplození vzniká semeno; obvykle vyrůstá z placenty na kratším nebo delším poutku
vegetativní: nepohlavní; v. orgány všechny orgány s víjimkou květu; v. rozmnožování - hlízami, oddenky, šlahouny atd.
vejčitý: plochý orgán, 2x delší než široký, v dolní 1/3 nejširší (list muchovníku vejčitého – Amelanchier ovalis)
vějířek: typ květenství; jednoramenný → vrcholík, jehož postranní větve leží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se střídavě na protilehlých stranách (kosatec – Iris)
vějířovitá žilnatina: viz. vidličnatá žilnatina
ventrální (břišní): spodní strana ± vodorovného orgánu
vernace: způsob složení listů v listovém pupenu nebo korunních lístků v poupěti
vidlan, dicházium: typ květenství; z vřetene vyrůstají dvě větve v paždí vstřícných listenů a přerůstají koncový květ; větve se mohou dále větvit stejným spůsobem (hvozdíkovité – Caryophyllaceae)
vidličnatá (vějířovitá) žilnatina: od báze čepele s mnoha paprskovitě (dlanitě) se rozbíhajícími žilkami, které se dále vidličnatě větví (jinan – Ginkgo)
vidličnatý: rozvětvený ve dvě ± stejné dceřiné větve (chlupy řeřišníku písečného – Cardaminopsis arenosa, lodyhy vranečků – Selaginella)
vijan: typ květenství; jednoramenný vrcholík, jehož postranní větve neleží v jedné rovině s osou květenství a zakládají se střídavě na obou stranách, takže květy jsou ve dvou řadách na svrchní straně spirálně stočeného vřetene (kostival – Symphytum)
vlnatý: pokrytý dlouhými, jemnými, jen volně propletenými chlupy (bělolist – Filago)
vněpochevní (extravaginální) výběžek: plazivý až vystoupavý sterilní výběžek, protrhávající na bázi stonku pochvu dolního listu a dále rostoucí volně (kostřava červená – Festuca rubra)
vnitropochevní (intravaginální) výběžek: sterilní výběžek vyrůstající uvnitř pochvy listu a teprve od místa odbočování čepele rostoucí volně (bojínek luční – Phleum pratense)
volnoplátečný: tvořený volnými lístky (koruna máku – Papaver, okvětí tulipánu – Tulipa)
vrcholičnaté květenství: postranní (boční) větve přerůstají vřeteno květenství, které zastavuje svůj růst a nese středový (nejstarší) květ; květy rozkvétají odshora dolů nebo u plochých květenství od středu k okraji
vrcholík: záklaní typ vrcholičnatého květenství; může být → mnohoramenný, dvouramenný (→ vidlan) nebo jednoramenný (→ srpek, → šroubel, → vějířek, → vijan)
vřeteno květenství: stonek v květenství, z něhož vyrůstají květní stopky, popř. přisedlé květy
vřeteno listu: pokračování řapíku zpeřeného listu, na kterém vyrůstají lístky (trnovník – Robinia)
vstřícné: vyrůstající v páru proti sobě (listy bezu černého – Sambucus nigra)
výběžek, odnož, šlahoun: plazivý nadzemní nebo podzemní stonek sloužící k vegetativnímu rozmnožování; obvykle má prodloužená internodia a může na uzlinách kořenovat
vynořený (emerzní) list: list vodních rostlin, s čepelí nad hladinou; obvykle mu předcházejí stadia → ponořených a → vzplývavých listů (šípatka – Sagittaria)
vystoupavý: v dolní částí → poléhavý, výše obvykle obloukovitě se vzpřimující
vysýchavá bobule: uvnitř dutá bobule s oplodím dužnatým, avšak nešťavnatým (paprika – Capsicum)
výtrus: haploidní rozmnožovací mikroskopické tělísko, dávající vznik → prothaliu (kapraďorosty)
výtrusnice, sporangium: uzavřený orgán, v němž se tvoří výtrusy
výtrusnicová kupka, sorus, kupka výtrusnic: skupina obvykle stopkatých výtrusnic na spodní straně listu (→ sporofylu nebo → trofosporofylu), různého tvaru, někdy krytá → ostěrou
výtrusnicový klas, strobilus: klasovitý koncový útvar, v němž jsou nahloučeny výtrusnice, ležící buď na sporofytech (plavuň – Lycopodium), nebo na spodní straně stopkatých, štítkovitě šestibokých sporangioforů (přeslička – Equisetum)
vytrvalé rostliny: žijí po několik let (velmi různě u jednotlivých druhů), pravidelně však kvetou a plodí
vytrvalý: neopadávající, vytrvávající (kalich jahodníku trávnice – Fragaria viridis, palisty vrby ušaté – Salix aurita)
vzplývavý (natantní) list: list vodních rostlin, s čepelí plovoucí na hladině; může být jediným typem listu (leknín – Nymphaea) nebo se vyvíjejí pouze v určitém vývojovém stadiu rostliny mezi → ponořenými a → vynořenými listy (šípatka – Sagittaria)
vzpřímený: přímo vzhůru rostoucí
vždyzelený list: vytrvávající nejméně dvě vegetační sezóny
xerofyt: rostlina suchých stanovišť
zákrov: soubor listenů nahloučených na bázi → strboulů (chrastavec – Knautia) nebo → úborů (hvězdnicovité – Asteraceae)
zárodek: viz. klíček
zašpičatělý: ve vrcholové části se zaokrouhlenými okraji, které se však při vrcholu narovnávají a vytvářejí ostrou špičku (okraje svírají velmi ostrý úhel)
zkrácená větévka: viz. brachyblast
znožená žilnatina: typ žilnatiny u znoženého listu; na bázi čepele se z hlavní žilky obloukovitě odvětvují dvě postranní žilky, z každé z nich odbočuje vně jediná postranní žilka vyššího řádu a ta se může dále větvit stejným spůsobem (složený list čemeřice – Helleborus)
zobánek: zúžená vrcholová část plodu, např. &rarr nažky hvězdnicovitých (Asteraceae), kde spojuje nažku s chmýrem; zobánek mají též → mošničky u ostřic (Carex)
zobanitý plod: suchý, pětiplodolistový plod, protažený v dlouhý ± rovný zoban, za zralosti se plod rozpadáva v 5 jednosemenných merikarpií (kakostovité – Geraniaceae)
zpeřená žilnatina: hlavní žilka probíhá přímo od báze k vrcholu listu, z ní vybíhají rovnoměrně (pérovitě) na obě strany postranní, často se dále větvící žilky (habr – Carpinus, jilm – Ulmus)
zpeřený list: složený list s vřetenem v prodloužení řapíku, na němž vyrůstají v párech (→ jařmech) lístky (viz. též lichozpeřený, přetrhovaně zpeřený, sudozpeřený); dvakrát zpeřený z vřetene vyrůstají ve vstřícném postavení vřetena (2. řádu) a na nich jařma lístečků (děhel lesní – Angelica sylvestris); obdobně tři- a vícekrát zpeřený
zubatý: okraj s tupými zářezy a ostrými zuby, rovně nebo mírně kupředu namířenými (list kaštanovníku – Castanea)
zvonkovitá koruna: koruna ve tvaru zvonu (zvonek – Campanula)
žahavý chlup: se snadno odlomitelnou špičkou, obsahující palčivý sekret (kopřiva – Urtica)
žebernatý: s vyniklými ostrými podélnými žebry; viz. též rýhovaný
žilnatina: uspořádání žilek v listu nebo orgánu listového původu
žlábkovitý: s jedním žlábkem (rýhou) podél střední žilky, na průřezu tvaru U (list křivatce lučního – Gagea pratensis, řapík děhelu lesního – Angelica sylvestris) nebo V (list kostřavy ovčí – Festuca ovina)
žlázky: (1) přisedlé polokulovité útvary obsahující sekret (rub listu rybízu černého – Ribes nigrum); (2) metamorfované listeny charakteristického tvaru na okraji → cyathia (květenství pryšců – Euphorbia)
žláznatě chlupatý, žláznatý: pokrytý stopkatými žlázkami
žláznatě lepkavý: pokrytý stopkatými žlázkami, vylučujícími nápadně lepkavý sekret
žláznatý chlup, stopkatá žlázka: zpravidla na vrcholu kulovitě rozšířený chlup obsahující vonný nebo lepkavý sekret