Primární stavba stonku
Stonek je kryt, podobně jako kořen, jednovrstevnou pokožkou - epidermis. Buňky epidermis jsou těsně k sobě přilehlé, protáhlé ve směru podélné osy a kryté kutikulou. Neobsahují chloroplasty, mezi buňkami většinou nejsou interceluláry. Průduchy jsou v pokožce stonku méně časté než je tomu u listů, hojné jsou trichomy a emergence.
U stonků, v nichž vodivá pletiva tvoří kompaktní válec, rozlišujeme pod epidermis vrstvu primární kůry, která má ochrannou, mechanickou, zásobní a někdy i asimilační funkci. Je tvořena převážně parenchymatickým pletivem, často bohatým na škrob. Vnější vrstvy primární kůry mohou být tvořeny i mechanickými pletivy, zvláště kolenchymem. Potom hovoříme o tzv. hypodermis (exodermis primární kůry). Vnitřní vrstva primární kůry - endodermis - může podobně jako v kořenech vytvářet Casparyho proužky (CP), obsahující suberin a lignin (např. u bylinných druhů krytosemenných rostlin, nejčastěji v oddencích; nadzemní stonky dvouděložných a nahosemenných rostlin CP nemají). V mladých stoncích krytosemenných rostlin může být endodermis vyvinuta jako vrstva s vysokým obsahem škrobu, hovoříme potom o tzv. škrobové pochvě.
Mezi primární kůrou a lýkem svazků cévních se často tvoří souvislý nebo přerušovaný prstenec ze sklerenchymatických vláken, označovaný jako pericykl. Má podobně jako kořenové perikambium charakter latentního meristému, v němž může vznikat následné kambium a felogén a často se v něm tvoří adventivní kořeny.
Ve stoncích rostlin se vyskytuje několik typů svazků cévních. Jsou to především kolaterální, dále bikolaterální a oba typy koncentrických svazků cévních.
Obrázek: Schéma cévních svazků ve stonku, L = lýková část, D = dřevní část.
Dřeň, vyplňující střed stonku, bývá většinou parenchymatická, různého tvaru. Může obsahovat chloroplasty, amyloplasty, hojné jsou třísloviny, mléčnice a sekreční kanálky. U mnoha druhů vzniká v internodiích uvnitř dřeně dřeňová dutina. Radiálně ze dřeně vybíhá mezi svazky cévní mezisvazkový parenchym, jehož pruhy tvoří mezi svazky cévními dřeňové paprsky.
Obrázek: Schéma primární stavby stonku
Anatomická stavba primárních stonků se liší v závislosti na typu rostliny. Je rozdílná u jednoděložných rostlin a dvouděložných a nahosemenných rostlin.
Jednoděložné rostliny
Anatomická stavba stonků na příčném řezu je poměrně jednoduchá. Povrch stonku kryje pokožka - epidermis. Pod ní může být sklerenchymatický pruh, který plní mechanickou funkci. Vnitřní část vyplňuje nerozlišený základní parenchym, v němž jsou svazky cévní kolaterální uzavřené. Ty jsou v základním parenchymu plných stonků roztroušené (viz. obrázek výše) nebo u trav s velkou rhexigenní dutinou, kde pletiva jsou omezena jen na tenkou vnější část, jsou minimálně ve dvou kruzích. Kolem svazků cévních jsou více či méně silné sklerenchymatické pochvy.
Dvouděložné a nahosemenné rostliny
Na povrchu těchto stonků je opět pokožka - epidermis. Pod ní se nachází vrstva primární kůry, která může být rozlišena na tři části. Vnější část primární kůry - hypodermis (exodermis) je často kolenchymatická a má mechanickou funkci. Střední nejsilnější parenchymatická vrstva primární kůry - mezodermis má především funkci fotosyntetickou a vnitřní vrstva - endodermis není výrazně morfologicky odlišena (na rozdíl od kořene). Netvoří se v ní většinou Casparyho proužky, liší se především fyziologickou funkcí a označuje se jako škrobová pochva.
Pod endodermis se vyvíjí pericykl. Na rozdíl od kořene zahrnuje přerušovaný nebo souvislý pruh sklerenchymatického pletiva a potom pruh meristematických buněk, které mají vlastní funkci latentního meristému. Sklerenchymatický pericykl tvoří mechanickou pochvu stonku, která jej vyztužuje. Zvlášť silně se vyvíjí u lián s dlouhými internodii. Svazky cévní primárních stonků jsou většinou kolaterální otevřené. U rostlin některých čeledí jsou bikolaterální. V obou případech jsou svazky cévní uspořádány v jednom kruhu (viz obrázek výše). Mezi svazky cévními jsou pruhy parenchymatického pletiva - dřeňové paprsky, které vybíhají ze dřeně uprostřed stonku.
Propojení vodivých svazků cévních kořene a stonku.
Ve stoncích se protofloém zakládá exarchně, ale protoxylém endarchně.
K propojení radiálních svazků cévních kořene a kolaterálních svazků cévních stonku probíhá v hypokotylu (podděložním článku). Zde dojde k postupnému rozštěpení radiálních svazků cévních, k jejich rozestoupení, otočení dřevní části svazku cévního o 180o a připojení k vnitřní části lýka. Z tohoto důvodu se exarchně založený protoxylém v kořeni změní v endarchní ve stonku. Lýkové části svazků cévních se pouze rozštěpí a rozestoupí, jinak svoji polohu nemění.
Obrázek: Schéma propojení vodivých pletiv dřeva a lýka z kořene do stonku
Oddenky kapradin a jednoděložných rostlin.
V oddencích kapradin, stejně jako v listech, se v základním parenchymu vyskytují svazky cévní koncentrické dřevostředné. Kolem nich se vytváří endodermální pochva. Pod pokožkou a v základním parenchymu oddenků jsou sklerenchymatické pruhy.
Pro oddenky jednoděložných rostlin jsou typické svazky cévní koncentrické lýkostředné. Vyskytují se v parenchymu pod endodermis (konvalinka) nebo i v primární kůře (pýr). U trav se pak v parenchymu pod endodermis vyskytují svazky cévní kolaterální uzavřené, jak je ve stoncích jednoděložných rostlin obvyklé.
Praktická část:
Mikroskopické preparáty pro primární stavbu stonku byly připravovány z dostupného materiálu - oddenků kapradin a jednoděložných rostlin a stonků rostlin. V některých případech byla pro zvýraznění struktur použita barviva. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.
Příčný řez stonkem kukuřice seté příprava preparátu
