Pestík, vajíčko a oplození
Pestík (pistillum) v květu představuje samičí pohlavní ústroj nesoucí vajíčka a obyčejně u něj můžeme rozlišit semeník (ovarium), čnělku (stylus) a bliznu (stigma).
Obrázek: Stavba pestíku
Pestík vzniká srůstem jednoho nebo více plodolistů. Soubor plodolistů v květu se nazývá gyneceum. U původnějších druhů rostlin (čeleď pryskyřníkovité) mají květy větší počet volných jednoplodolistových semeníků. Později se jejich počet snižuje a může být jen jeden (čeleď bobovité). Tento typ gynecea (složený z jednoho nebo více volných jednoplodolistových pestíků) označujeme jako apokarpní. Odvozenější druhy rostlin mají v květech pestíky srostlé z více plodolistů - jedná se o gyneceum coenokarpní. Podle způsobu srůstu rozlišujeme tři typy coenokarpního gynecea: synkarpní gyneceum vzniká srůstem plodolistů stěnami a v semeníku je stejný počet pouzder a přehrádek z kolika plodolistů vznikl. Lyzikarpní gyneceum se vyvíjelo podobně jako synkarpní, ale přehrádky mezi jednotlivými pouzdry se rozpustily a zachovaly se pouze uprostřed semeníku v podobě středního sloupku. Parakarpní gyneceum vzniká srůstem okrajů plodolistů a semeník je jednopouzdrý.
V semeníku jsou poutky přirostlá vajíčka. Část plodolistu, na níž přisedají vajíčka se označuje placenta. Podle způsobu rozmístění vajíček rozlišujeme několik základních typů placentace. V synkarpním gyneceu vajíčka přirůstají v koutech jednotlivých pouzder a jedná se nákoutní (axilární) typ placenty. Lyzikarpní gyneceum má placentu středovou (centrální) s vajíčky na středním sloupku. Parakarpní gynecea mají vajíčka na stěnách, a proto se placenta nazývá nástěnná (parietální). V tomto případě mohou vajíčka vznikat na celé vnitřní stěně - laminální placenta (mák)nebo jen při okrajích srostlých plodolistů - marginální placenta (hrách). Přehledné rozdělení typů gyneceí a placent je na následujícím obrázku.
Obrázek: Základní typy gyneceí a placentace
Semeník (ovarium) je spodní zduřelá část pestíku, nesoucí na placentě vajíčka - základy budoucích semen. Podle polohy semeníku v květu rozlišujeme semeník svrchní, polospodní nebo spodní.
Obrázek: Typy semeníků v květu
Svrchní semeník je původnějším typem, kde tyčinky a květní obaly jsou umístěné pod ním. U květů se spodním semeníkem srůstají květní obaly a tyčinky se stěnou semeníku, někdy i s pohárkovitou češulí (receptaculum), např. šípek u růže.
Vajíčko (ovulum) v semeníku je kryto dvěma vaječnými obaly (integumenty). Na jednom konci (mikropylární pól) je otvor klový (mikropyle) a na druhém (chalazální pól) je chaláza, kde je vajíčko připojeno k poutku a odtud vyrůstají i vaječné obaly. Uvnitř vajíčka je diploidní pletivo nucellus. Podle připojení vajíčka k placentě poutkem rozlišujeme tři typy vajíček.
Obrázek: Typy vajíček - přímé (např. rdesnovité), příčné (např. brukvovité, merlíkovité), obrácené (např. len).
Z jedné buňky nucellu vzniká mateřská buňka megaspory a z ní redukčním dělením čtyři haploidní buňky. Tři obyčejně zanikají a zbývající buňka se třikrát dělí za vzniku osmijaderného aparátu zárodečného vaku typu Polygonum, který je u rostlin nejrozšířenejší a vyskytuje se asi u 80% krytosemenných rostlin. Jedná se tedy o zárodečný vak monosporický, bipolární a osmijaderný.
Obrázek: Schéma přímého vajíčka se zárodečným vakem (vzájemné velikostní poměry pletiv a buněk vajíčka jsou pro větší názornost upraveny a neodpovídají skutečnosti)
Zralý zárodečný vak typu Polygonum má na mikropylárním pólu buňku vaječnou (oosféru), dvě synergidy (buňky pomocné) a jedno jádro pólové. Na protějším chalazálním pólu jsou tři antipody (buňky protistojné) a jedno jádro pólové. Pólová jádra putují do středu zárodečného vaku, kde dříve či později splývají v diploidní jádro centrální buňky (centrální jádro zárodečného vaku).
Po přenesení pylu na bliznové laloky (opylení) následuje klíčení pylového zrna a růst pylové láčky, která je kryta pouze intinou, čnělkovým kanálem k zárodečnému vaku vajíčka v semeníku. V pylové láčce obyčejně dojde k rozdělení generativní buňky na dvě buňky spermatické (dvě samčí gamety). V klíčící láčce se posouvá napřed vegetativní jádro a za ním následují buňky spermatické. Do vajíčka pylová láčka proniká obyčejně mikropylárním otvorem, rozrušuje jednu ze synergid a v blízkosti oosféry uvolňuje svůj obsah do zárodečného vaku (uvolňují se obě spermatické buňky). Jedna samčí gameta (buňka spermatická) proniká přes synergidu do buňky vaječné, s níž splyne její jádro. Druhá samčí gameta postupuje dále cytoplazmou zárodečného vaku, kde její jádro splyne s centrálním jádrem zárodečného vaku (= jádrem centrální buňky). Tento celý proces oplození nazýváme dvojí oplození, které je typické pro krytosemenné rostliny, a můžeme jej jednoduše zaznamenat ve dvou krocích:
Po oplození se z vajíčka vyvíjí semeno, ze semeníku pestíku plod. Přeměna jednotlivých částí vajíčka a semeníku bude popsána v kapitole Semeno, plod.
Jestliže se semeno vyvíjí bez opylení a oplození, jde o apomixii. Má několik forem: partenogeneze je vývoj embrya z neoplozené vaječné buňky, apogamie je vývoj embrya z buněk zárodečného vaku (synergid nebo antipod). Polyembryonii můžeme pozorovat např. u lilie nebo citroníku, kde se pooplození vyvíjejí embrya nejen z vaječné buňky, ale také ze synergid, nucellu a integumentů vajíčka.
Apomiktický vznik embryí slouží především k zachování forem v nepříznivých klimatických podmínkách, kdy je pohlavní rozmnožování znemožněno.
Praktická část:
Mikroskopické preparáty byly připravovány pouze ze semeníků rostlin, v případě semeníku kokošky pastuší tobolky byla použita metoda projasňování preparátu.
Příčný řez semeníkem tulipánu nebo lilie příprava preparátu
