Morfologie a klasifikace plodů

Při dozrávání semen se semeník mění v plod, blizna a čnělka zpravidla zasychají a stěny semeníku v oplodí - perikarp. S charakterem oplodí souvisí i způsob rozšiřování plodů a semen. Druhy rozšiřované větrem nazýváme anemochorní (např. nažky pampelišky, křídlaté nažky jasanu, břízy apod.), zoochorní jsou rostliny, jejichž plody rozšiřují živočichové (např. ostnité nažky lopuchu, svízele apod.), antropochorní jsou rozšiřovány člověkem (např. plevele - pěťour, turan) a hydrochorní vodou (např. rdest, olše apod.).

Pokud se plody vyvíjejí pouze z pestíku mluvíme o plodech pravých, pokud se na jejich stavbě podílí i jiné části květu (květní lůžko, češule) mluvíme o plodech nepravých.

Podle kvality oplodí se plody pravé rozdělují na suché a dužnaté. Plody suché dále rozdělujeme na pukavé, nepukavé a poltivé.

Pukavé plody mají suché oplodí, jsou vícesemenné, ve zralosti se otevírají a uvolňují semena. Patří k nim měchýřek, lusk, šešule, šešulka a tobolka.

Měchýřek (foliculus) je typ jednoplodolistového plodu, pukající podélnou skulinou na břišním švu. Vyskytuje se u blatouchu, pivoňky, orlíčku apod.

Lusk (legumen) je také jednoplodolistový plod, jedno až vícesemenný, pukající dvěma švy (břišním a hřbetním). Je typickým plodem bobovitých a citlivkovitých (Mimosaceae).

Šešule (siliqua) vzniká ze dvou plodolistů, mezi nimiž vzniká nepravá blanitá přehrádka a na zesílené placentě (rámečku) přirůstají semena. Je výrazně dlouhá, puká dvěma chlopněmi a je význačným plodem brukvovitých.

Šešulka (silicula) je kratší než šešule, vyskytuje se např. u kokošky pastuší tobolky, penízku rolního a některých dalších brukvovitých rostlin.

Tobolka (capsula) vzniká srůstem několika plodolistů, může být jednopouzdrá a otvírá se různými způsoby (ve švech, víčkem, otvory, zuby apod.)

Nepukavé plody mají jen jedno semeno, které ve zralosti zůstává uzavřeno v oplodí a plod vcelku opadává. Zařazujeme sem oříšek, nažku a obilku.

Oříšek (nux) je jednosemenný plod vzniklý ze synkarpního semeníku a jediným semenem a zdřevnatělým perikarpem, který volně objímá semeno (např. líska, lípa).

Nažka (achaenium) má oplodí blanité nebo kožovité a pevněji objímá semeno než u oříšku. Nažky mají často různé výběžky, háčky, chmýr (zbytek kalicha) nebo blanitá křídla, která napomáhají jejich rozšiřování. Nažky jsou typické pro některé čeledi, např. hvězdnicovité, bukovité, břízovité apod.

Podrobněji si popíšeme obilku (caryopsis), poněvadž je to důležitý plod obilovin pro potravinářství a krmivářství. Obilka je obalena srostlým oplodím a osemením. Největší část obilky zaujímá endosperm, který je škrobnatý. Mezi škrobovými zrny mohou být i amorfní bílkoviny. Na vnější straně endospermu je aleuronová vrstva s aleuronovými zrny, což jsou bílkovinné útvary, vznikající vysycháním vakuol s vysokým obsahem bílkovinných látek. V aleuronové vrstvě jsou také uloženy tuky a vitamíny skupiny B. Embryo je uloženo šikmo na bázi obilky oddělené od endospermu štítkem - scutellum. Na jejich rozhranní je proužek absorpčnívo pletiva. U mnoha trav se naproti štítku nachází malá šupinka - epiblast. Mezi štítkem a epiblastem jsou základy prvních listů a pupen, které jsou chráněny blanitou bezbarvou pochvou - koleoptile. Na spodní části embrya je kořínek krytý podobnou pochvou - koleorhiza. Zralé obilky buď vypadávají z pluchy a plušky - obilky nahé (např. pšenice, žito), nebo s nimi srůstají - obilky pluchaté (okoralé) - např. ječmen.

Poltivé plody se ve zralosti rozpadají na jednosemenné plůdky. Patří sem především dvounažky, tvrdky a struk.

Dvounažky jsou typickými plody miříkovitých, vzniklé ze spodního semeníku, ketré se rozpadají v jednotlivé nažky. Plody některých miříkovitých využíváme jako koření při přípravě pokrmů (nažky kmínu, fenyklu, koriandru, anýzu apod. Dvounažky javorů vznikly ze svrchního semeníku a jsou opatřeny křídly.

Tvrdka (nucula) vzniká ze svrchního dvouplodolistového semeníku, ketrý se rozpadá na čtyři jednosemenné plůdky. Je význačným plodem hluchavkovitých a brutnákovitých. Oplodí je suché a tvrdé.

Struk (bilomentum) je suchá, zaškrcovaná šešule, vzniklá ze dvou plodolistů, které se ve zralosti rozpadají příčně v jednosemenné díly. Vyskytuje se u ohnice. Podobný je také metamorfovaný jednoplodolistový lusk, rozlamující se na jednosemenné segmenty u některých bobovitých (např. čičorky).

Dužnaté plody mají aspoň část oplodí dužnatou. Patří k nim peckovice a bobule.

Peckovice (drupa) vzniká z jednoho nebo více plodolistů, je většinou jednosemenná a u tohoto plodu můžeme oplodí rozlišit na vnější exokarp (pokožka), střední mezokarp, který je dužnatý a vnitřní endokarp, jenž je sklerenchymatický (pecka). Jednoplodolistové peckovice mají zástupci rodu Prunus z čeledi řůžovitých, podčeledi slivoňových, víceplodolistové peckovice s třemi až pěti "pecičkami" má bez černý.

Bobule (bacca) je vícesemenný plod a má dužnatý nebo šťavnatý mezokarp i endokarp. Vzniká z jednoho nebo více plodolistů. Výjimečně může být i jednosemenná (např. u jmelí), mnohosemenné a víceplodolistové bobule najdeme u rajčete, papriky, okurky, srstky apod. Banánovník má podlouhlou bobuli s drobnými semeny v bohaté dřeni.

Zvláštní formou bobule je hesperidium citrusových rostlin. Dužnatost podmiňují četné šťavnaté váčky, které vyrůstají z vnitřní strany oplodí a vyplňují dutinu plodu.

K nepravým plodům se řadí především malvice. Dužnatá část vzniká ze stěny češule, ke které přirůstají stěny spodního semeníku (jádřinec). K nepravým plodům se řadí i souplodí vznikající z více semeníků apokarpního gynecea jednoho květu (např. souplodí měchýřků u úpolínu, souplodí nažek na zdužnatělém květním lůžku u jahodníku - jahoda, souplodí nažek uzavřených v dužnaté češuli u růží - šípek, souplodí peckoviček na kuželovitém květním lůžku u ostružiníků - ostružina, malina).

Naproti tomu plodenství se vyvíjí z květenství (např. plodenství bobulí u rybízu, plodenství nažek u slunečnice nebo lopuchu, plodenství nažek uzavřených do zdužnatělého okvětí u moruše nebo ve zdužnatělé ose květenství hruškovitého tvaru u fíku).

Plody semenné jsou význačné pro nahosemenné rostliny, které netvoří oplodí, neboť nemají uzavřené a srostlé plodolisty. Obyčejně jsou semena i s plodolisty sdružena v šištice, zřídka jsou jednotlivá. Semenná peckovice se vyskytuje jen u jinanu a cykasovitých. Šiška (strobilus) vzniká ze samičího šišticovitého květenství a často dřevnatí (např. borovice, smrk apod.), někdy se i rozpadá (např. jedle).

Praktická část:

V této části jsme se zaměřili na pozorování stavby některých známých plodů a souplodí pod lupou, případně jsme pozorovali anatomickou stavbu plodů na řezech pod mikroskopem.

Příčný řez nažkou fenyklu obecného příprava preparátu