Metamorfózy stonku

Podobně jako u kořene i u stonku může dojít k přeměnám jeho funkce, které jsou spojeny se změnami tvaru a vnitřního uspořádání stonku. V následujícím přehledu se seznámíme s nejčastějšími metamorfózami a zvláštními typy stonků.

Stonkové trny

neboli kolce vznikají přeměnou brachyblastů, které mohou nést listy i květy. Nápadné jsou u trnky a hlohu.

Fylokladie

neboli kladodie jsou zploštělé stonky, napodobující listy tam, kde listy zakrněly v šupiny. Plní asimilační funkci a známe je u chřestu lékařského v podobě zelených jehlic.

Asimilační stonky

jsou typické např. u janovce metlatého, kde listy více či méně zakrňují. Také stonky sukulentů, které dužnatějí a nemají listy, plní fotosyntetickou funkci.

Stonkové úponky

vznikají přeměnou koncových pupenů např. u révy vinné se sympodiálním větvením. U tykvovitých rostlin jsou stonkové úponky pouze ve spodní části, v horní časti jsou úponky listové povahy, podobně jako úponky bobovitých rostlin.

Oddenky (rhizoma)

jsou podzemní stonky, které často připomínají kořeny. Větví se monopodiálně nebo sympodiálně, listy jsou vyvinuty jako opadající šupiny, hojné jsou adventivní kořeny. V půdě jsou uloženy vodorovně nebo šikmo, často jsou vytrvalé a mnoho rostlin je díky nim považováno za nebezpečné plevele (pýr, šťovík apod.)

Stonkové hlízy

rozlišujeme na oddenkové, bazální a lodyžní. Nesou šupiny nebo pupeny ("očka"). Lilek brambor má oddenkové hlízy, které vznikají na šlahounovitých oddencích (stolonech) vyrůstajících ve spodní části stonku. Bazální část hlíz nasedá na stolon, vrcholová část nese více pupenů. Oddenkové hlízy má i slunečnice topinambur. Bazální hlízy jsou ztlustlé části báze nadzemního stonku, typické pro brambořík, ocún, mečík. Hlíza se po vyčerpání v jednom roce vždy znovu obnovuje. Lodyžní hlízy vznikají tloustnutím nadzemní části stonku (kedluben) nebo hypokotylu (ředkvička).