Pletiva krycí

Krycí pletiva (pokožková) chrání povrch rostlinných orgánů před nepříznivými vnějšími vlivy. Primárním krycím pletivem na stonku a listech je pokožka - epidermis. Je obvykle složena z jedné vrstvy buněk dlaždicovitého nebo deskovitého tvaru bez intercelulár. Okraje buněk jsou buď rovné nebo mohou být zvlněné. Vnější stěny pokožkových buněk obsahují kutin a na jejich povrchu se vylučují vrstvičky kutikuly, které snižují výdej vody. Epidermální buňky nemají chloroplasty, ale v buněčné šťávě vakuol jsou často rozpuštěny antokyany. V pokožkových buňkách listů a stonků jsou časté třísloviny nebo krystaly šťavelanu vápenatého (suché suknice cibule), buněčné stěny epidermálních buněk mohou být také inkrustovány kyselinou křemičitou (přesličky, trávy).

Pokožka chrání rostliny před mechanickým poškozením, před ztrátami vody a přehřátím. Výjimečně se u některých rostlin vytváří vícevrstevná pokožka (např. Ficus elastica, některé rostliny z čeledí kopřivovitých a pepřovitých), která slouží jako zásobní pletivo pro vodu.

Některé pokožkové buňky mohou vyrůstat v rozmanité chlupy (trichomy). Buňky mladých trichomů jsou živé, u dospělých trichomů buněčný obsah často odumírá. Kromě ochranné funkce (krycí, drsné, žahavé) slouží trichomy i k vyměšování látek (žláznaté), k příjmu látek (absorpční), k přichycování rostlin k podkladu (háčkovité).

Základní typy trichomů podle stavby a vzniku:

papily (vychlípeniny vnějších stěn pokožky) - povrch získává sametový lesk, způsobený lomem světelných paprsků (např. korunní plátky violky trojbarevné nebo macešky, blizny pestíků v květech);
jednobuněčné trichomy - mohou být krátké, zahrocené až háčkovitě zahnuté nebo dlouhé, rozvětvené nebo vláknité (bavlník);
vícebuněčné trichomy mohou mít buňky uspořádané v řadě nebo jsou rozvětvené (divizna) nebo svazčité (lípa), případně jsou šupinkovité;
emergence (na stavbě se podílí i podpokožkové vrstvy buněk) - např. ostny růží, srstky nebo čeledi nopálovitých (kaktusy).

Základní typy trichomů podle funkce:

krycí (vláknité, hvězdicovité, vidličnaté, svazčité, rozvětvené, šupinovité)

žahavé (ochranná funkce) - např. čeleď kopřivovité a loasovité

žláznaté (vyměšovací funkce)

absorpční (nasávací funkce)

drsné (ostny, ochranná funkce)

příchytné (háčkovité, kotvičkovité)

Krycí trichomy jsou vděčným objektem pro mikroskopování, poněvadž mají rozmanitý, často ozdobný tvar. Buňky krycích trichomů jsou v dospělosti mrtvé, vyplněné vzduchem, což jim dodává stříbřitý vzhled. Jejich stěny jsou bohaté na celulózu, a proto jsou vhodné k důkazu této látky pomocí chlorzinkjodu (například trichomy z osemení bavlníku).

Kořenová pokožka - rhizodermis - není kryta kutikulou a z jejích buněk vyrůstají kořenové vlásky - rhiziny. Ve vodních kulturách se kořenové vlásky netvoří a mají především absorpční funkci, poněvadž přijímají vodu a minerální látky.

Při sekundárním tloustnutí kořenů a stonků pokožka nestačí plnit svou ochrannou funkci a je nahrazena sekundárním krycím pletivem - peridermem (druhotnou či sekundární kůrou). Periderm vzniká činností sekundárního meristému felogenu, který se v kořenech obyčejně zakládá v blízkosti pericyklu a ve stonku v některé vrstvě od pokožky až po vnější lýko v závislosti na rostlinném druhu. Felogen vně odděluje vlastní krycí pletivo korek (suberoderm, felém), jenž je složen z buněk uspořádaných v řadách kolmo na povrch. Stěny korkových buněk se pokryjí vrstvou suberinu, buňky odumírají a obsah vyplňuje vzduch. Korek je proto nepropustný pro vodu a plyny a má výborné izolační vlastnosti. Směrem dovnitř odděluje felogen tenkou vrstvičku parenchymatických buněk označovaných jako feloderm (nebo parenchym sekundární kůry).

U dřevin většinou felogen periodicky odumírá a v hlubších vrstvách kůry se zakládá nový. Starší větve a kmeny jsou pak často kryty nápadnou rozpraskanou borkou (rhytidoma). Borka je tedy soubor odumřelých pletiv primární kůry, peridermů a lýka nad nejvnitřnější vrstvou peridermu. Některé naše dřeviny mají v činnosti jen jeden kruh felogenu, který odděluje pouze slabé vrstvy korku. Kmen a větve těchto druhů mají pak povrch hladký (buk, habr).

Praktická část:

Mikroskopické preparáty pro pozorování krycích pletiv byly připravovány z dostupného materiálu - listů, stonků, větví dřevin apod. V některých případech byla pro zvýraznění struktur použita barviva. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.

Pokožka, trichomy a průduchy na listu muškátu příprava preparátu