Osmotické jevy v buňce
Osmotické jevy v buňkách jsou založeny na polopropustnosti (semipermeabilitě) plazmatických membrán, to znamená, že cytoplazmatickými biomembránami - plazmalemou a tonoplastem - snadno prochází (difundují) jen molekuly vody a nikoli ve vodě rozpuštěné látky. Rozdíly v koncentracích roztoků se tedy vyrovnávají pouze přesunem vody, což vede k vyrovnání koncentrací na obou stranách biomembrány. Rostlinná buňka má zároveň tuhou celulózní buněčnou stěnu, která omezuje roztahování elastické plazmalemy.
V hypertonickém roztoku (má vyšší koncentraci než buněčná šťáva vakuoly, např. 1 M sacharóza či 10% roztok NaCl) buňka vodu vydává, čímž se vakuola buňky a protoplast smršťují a dochází k plazmolýze.
Obrázek: Základní typy plazmolýzy
Deplazmolýza - je návrat plazmolyzované buňky do původního stavu po přenesení do hypotonického roztoku.
V hypotonickém roztoku (má nižší koncentraci než buněčná šťáva vakuoly, např. destilovaná voda) buňka vodu nasává, až se vyrovná síla příjmu vody s protitlakem stěny buněčné a buňka je plně nasycená vodou.
Plazmoptýza - je prasknutí buňky v okolním hypotonickém roztoku; například pylová zrna ve vodě, mořské řasy ve sladké vodě.
V izotonickém roztoku (koncentrace vně a uvnitř buňky je stejná) nedochází k pohybu vody do prostředí ani dovnitř buňky.
Praktická část:
Mikroskopické preparáty pro pozorování plazmolýzy v buňkách byly připraveny z dostupného materiálu - suknic cibule, listů rostlin, plodů apod. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.
Plazmolýza v pokožkových buňkách suknice cibule kuchyňské příprava preparátu
